Stanley Kubrick

Stanley Kubrick se narodil 26. července 1928 v New Yorku. Otec byl lékař, jako hobby měl fotografování a šachy. Možná právě proto mladý Stanley se sám brzy nadchl pro šachy a ve škole se zase věnoval fotografování. Byl značně průměrným žákem. Znepokojení rodiče ho nechali absolvovat sérii testů na Kolumbijské univerzitě a k jejich velkému překvapení se ukázalo, že Stanley má výjimečně vysoký inteligenční kvocient, ale škola jej jednoduše otravuje:

"Škola mne nic nenaučila a do devatenácti let jsem nepřečetl ani jednu knížku, proto, že by mne bavila." Kubrick se kvůli velmi slabému prospěchu nemohl hlásil k přijetí na vysokou školu. V sedmnácti letech začal pracovat jako fotograf v magazínu „Look". Sám na sebe vzpomíná z této doby jako na kostnatého, rozcuchaného mládence, který nosil fotoaparát v papírové tašce, aby nevypadal jako turista. Během dalších necelých pěti let Kubrick hodně cestoval a doplňoval si vzdělání nesčetnými tituly knih a také se účastnil různých přednášek na Kolumbijské univerzitě.

V té době (tedy v devatenácti) se i poprvé oženil. Jeho vyvolenou byla Toba Metz, kolegyně ze třídy. Vášnivě se také věnoval filmovému umění. Na projekcích retrospektiv jednotlivých režisérů v Museum of Modem Art dokázal strávit i pět večerů týdně. Jak sám přiznává, nejvíce jej fascinovala vizuální genialita Wellesových filmů, střih u Ejzenštejna a ohromující pohyb kamery u Ophülse. 0 víkendech Kubrick „dělal zápočty" z aktuální filmové produkce.

Mezi jeho četbou z filmové teorie byla především díla sovětských filmových tvůrců. Kubrick tehdy hodně četl Ejzenštejna, Pudovkina a Stanislavského. Špatné a neúspěšné filmy, které viděl, byly pro něj výzvou k vyzkoušení vlastních sil. Nejlepším způsobem, jak se cokoliv naučit, je začít to dělat a mimo jiné i proto v r. 1950 vznikl první Kubrickův film s názvem Den zápasu. Byl to šestnáctiminutový dokument o boxerovi Walteru Cartierovi. Film byl prodán RKO za 4000 dolarů a Kubrick, povzbuzený tímto faktem, nechal fotografování a začal se věnovat režii. Další film Létající padre (1951) byl rovněž prodán RKO, ale tentokrát nepřinesl zisk.

V r. 1953 vznikl půlhodinový dokument s názvem The Seafarers (Námořníci), který také nebyl úspěšný. Přesto se Kubrick rozhodl, že natočí hraný film. Jako režisér debutoval filmem s názvem Strach a touha (1953), když mu bylo dvacet pět let (těsně před rozvodem s první ženou a manželstvím s Ruth Sobotka, tanečnicí z Bauchine‘s City Center). Recenze na film vyzněly poměrně příznivě, i když Kubrick sám s odstupem času měl k filmu řadu výhrad a považoval jej za zcela nezdařilý.

Po filmu Strach a touha natočil Kubrick Vrahův polibek, thriller druhé třídy, který nepřekročil rámec film noir: Ani tento film nebyl úspěšný, ale díky němu Kubrick lépe pronikl do filmového řemesla, protože obě ranná díla sám napsal, produkoval, režíroval, točil, stříhal i ozvučil. Kubrickovým prvním, již zcela profesionálním filmem se stalo Zabíjení (1956). Rozpočet filmu činil 320 000 dolarů. Kubrickovi se podařilo přimět agenturu United Artists, aby film financovala a distribuovala.

Prvním důležitým filmem tohoto režiséra však byly teprve Stezky slávy (1957). UA znovu souhlasila s vložením peněz (investice kolem jednoho milionu dolarů) pouze proto, že se o scénáři nadšeně vyjadřoval Kirk Douglas, představitel hlavní role ve filmu, zcela realizovaného v Německu. Podkladem pro scénář se stala autentická událost z období 1. sv. války, kdy Francouzi dovolili útok na neobyčejně silně opevněný pahorek, přestože útok neměl jiný smysl, nežli naplnit ambice několika generálů. Velmi pesimisticky vyznívající filmový obraz se nemohl více než osmnáct let dočkat své premiéry ve Francii, protože jeho rozšiřování bylo oficiálně zakázáno. Komerčního úspěchu film sice nedosáhl, ale byl velmi dobře přijat odbornou kritikou.

Koncem padesátých let se Kubrick dostal do finančních potíží a teprve Spartakus (1960), superprodukce a současně první barevný a širokoúhlý Kubrickův film s hvězdným obsazením, umožnil Kubrickovi start jako materiálně i umělecky nezávislého filmového tvůrce.

Od té doby se datuje jeho určitá režisérská mánie, projevující se ve snaze totálně kontrolovat každý aspekt realizovaného filmu, a to ve všech etapách jeho vzniku. Kubrick téměř stoprocentně odpovídá za všechno, co je spojeno s filmem, který režíruje: je přítomen na tiskových konferencích, účastní se střihových prací filmových a televizních upoutávek na své filmy, projektuje plakáty, dohlíží na dabbing, kontroluje použité kopie a dokonce rozhoduje, do kterých kin mohou být jeho filmy distribuovány. Nezabývá se naopak marketinkem. Tvrdí totiž, že pokud se mu nějaké téma zdá dostatečně zajímavé, pak se také podaří získat zájem publika.

Aby mohl Kubrick realizovat svůj další film, přestěhoval se do Velké Británie, která se mu tak zalíbila, že se v ní usadil natrvalo. Tam bydlí doposud, i když se i nadále považoval za amerického umělce a své filmy točil za americké peníze. Nejčastěji pracuje ve svém domě v okolí Londýna, kde bydlí se svou třetí ženou, Susanne Christiane Harlan a třemi dcerami. Podobá se poněkud středověkému umělci, který žije pro své umění a bydlí přímo nad svou pracovní dílnou. plnou různého zařízení pro vykonávané povolání: filmových kamer, střižen a projektorů.

Hodně kontroverzního přijetí se dostalo jeho adaptaci Lolity (1961) podle románu Vladimíra Nabokova. Autor románu byl současně autorem scénáře, i když zpočátku práci na scénáři odmítl. Údajně teprve když se Nabokovovi zdálo, že čte již hotový scénář, se spoluprací souhlasil. To, co se po dlouhém úsilí podařilo zveřejnit jako knihu, nebylo počátkem šedesátých let možné ukázat na plátně. Výsledkem je, že se dá hovořit pouze o polovičním úspěchu filmové Lolity. z hlediska uměleckého to nebyla žádná výhra, i když film dosáhl kasovního úspěchu.
Skutečnou trefou do černého se stal Dr. Divnoláska aneb Jak sem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu. Film si získal velké uznání kritiky a byl také velmi populární u filmových diváků. Tato černá groteska se vysmívala militarismu studené války smrtelně komickým, a přitom neobyčejně trefným způsobem. Kubrick poprvé film nejen režíroval, ale i produkoval:; a podobně jako předcházející film se natáčel v Anglii, protože Peter Sellers, který v něm hrál trojroli, se zde v té době právě rozváděl.

Následující čtyři léta zabrala Kubrickovi realizace filmu 2001: Vesmírná odysea. Scénář filmu vznikl za spolupráce Arthura C. Clarka. Natáčení hereckých scén trvalo čtyři měsíce. Nafilmování 205 speciálních efektů trvalo dalšího půldruhého roku. Kubrickovi se podařilo vytvořit nový typ filmového představení: naprosto vizuálního, mnohoznačného, mystického a současně mytologického. Film stál deset a půl milionu dolarů a byl to zároveň jeden z nejlépe navštívených filmů v dějinách kinematografie. Reakce kritiky byla téměř jednohlasně nadšená. Film měl velký vliv na filmovou sci-fi a stal se pro ni nevyčerpatelným zdrojem inspirace a napodobování. Jako jediný Kubrickův film se dočkal svého (neúspěšného) pokračování v podobě filmu Petera Hyamsa 2010 (1984).

Povzbuzen úspěchem se Kubrick rozhodl natočit další film, který by spektakulárností a elánem mohl být pro Vesmírnou odyseu konkurencí. Plánoval realizaci velké filmové epopeje o Napoleonovi, ale vzhledem k nákladům se zamýšleného projektu vzdal.

S odstupem času můžeme říct, že Odysea je první částí trilogie, věnované úvahám na téma současné západní civilizace. Její druhou částí je adaptace známé knihy Antony Burgesse „Mechanický pomeranč". Film se stejným názvem (A Clockwork Orange, 1971) vyvolal mnoho kontroverzních reakcí a šokoval především zobrazením brutálního násilí demoralizované bandy teenagerů, kteří se pohybují po ulicích města v neurčité, avšak nepříliš vzdálené době. Šok, vyvolaný filmem ve Velké Británii, byl tak velký, že se režisér po několika měsících - jako odpověď na některé recenze anglických kritiků -rozhodl zakázat distribuci díla, které kritici pochopili jako nabádání k násilí a jeho glorifikaci. Velká Británie je doposud jedinou zemí, ve které platí absolutní zákaz rozšiřování filmu, jak v kinech, tak i na videokazetách. Film byl celý natočen ve Spojeném království a podíleli se na něm britští herci.

Třetí část trilogie o společnosti tvoří adaptace románu z 19. století W.M. Thackeraye Barry Lyndon (1975) - film, plánovaný na hodinu a půl, který měl být natočen v okolí Kubrickova sídla. Film byl výjimečný už jen tím, že byl jako celek realizován mimo studio v přirozených interiérech a s použitím autentických dobových kostýmů. Byl natočen během 256 dní a stál 11 milionů dolarů. I přes uznání kritiky se film nestal kasovním trhákem.

Krátce po premiéře Kubrick zakoupil práva na zfilmování románu Stephena Kinga s názvem „Osvícení" a začal s přípravami na další film. Pro tento film hovořil - podle Kubricka - způsob, jakým autor příběh vystavěl. Přáním režiséra bylo, aby budoucí film byl něčím více, nežli variací na Exorcistu či Omen. Kubrickova adaptace (Osvícení, 1980) byla po premiéře přijata kritikou spíše chladně, i když si povšimla snahy pozvednout konvenční horor na úroveň morálního obrazu současnosti. Film se také dostal do Guinessovy knihy rekordů kvůli největšímu počtu opakování jedné z dialogových scén Shelley Duval musela svoji repliku opakovat 127krát Je třeba si leště povšimnout faktu, že nepoužité fragmenty sekvence, kterou film začíná. byly později nastříhány do závěrečných fragmentů filmu Ridleya Scotta Blade Runner.

Premiéra následujícího a zatím posledního Kubrickova filmu se uskutečnila o sedm let pczději Full Metall Jacket (1987) je dalším obrazem na téma války, tentokrát vietnamské. Vyvolal řadu polemik a diskusí jako ostatně většina Kubrickových filmů a zvláště proto, že se objevil v blízkostí dvou jiných děl která se zabývala .,vietnamským tématem": Četa(1986) Olivera Stonea a Gardens of Stone (Kamenné zahrady, 1987) Francisca Forda Coppoly.

V současné době režisér přerušil na určitý čas práce, spojené s adaptací knihy Louise Begelmana s názvem „Wartime Lies", věnované tragédii holocaustu. Scénář má pracovní název „Aryan Papers" a vypráví příběh mladé Polky a její tety. Mnohé naznačuje, že film se bude natáčet v Polsku a v hlavní roli se muže objevit Jodie Foster, Uma Thurman nebo také Julia Roberts. Výroba tohoto filmu byla odložena kvůli tomu, že se Kubrick vrátil ke svému dřívějšímu projektu - vědeckofantastickému románu s názvem „A.I." (zkratka Artificial Intelligence). Odehrává se v budoucím světě, postupně zaplavovaném tajícími ledovci obou pólů, který řídí nezvykle inteligentní roboti. Kubrick už dávno promýšlel tento nápad, ale považoval za nemožné jej natočit jak kvůli nákladům, tak i s ohledem na předpokládané technické problémy při realizaci filmu Využití počítačů v Jurském parku jej přimělo k tomu, že se tímto nápadem začal znovu zabývat.


ZDROJ: Projekt 100 - 2000