Věra Kubánková

Věra Kubánková se narodila v Košicích, gymnázium studovala v Hradci Králové, za války byla totálně nasazená v továrně na plynové masky v Brně, po válce pak zvítězila touha po divadle pěstovaná již od dětství a nastoupila na brněnskou konzervatoř, kterou absolvovala v roce 1948. Poté nastoupila své první angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě (1948-1950), následovala scéna Divadla pracujících v Gottwaldově (dnešní Zlín; 1950-1952). Mezi výrazné herecké osobnosti se pak dostala v souboru Realistického divadla Zdeňka Nejedlého v Praze (1952-1967), kde prošla širokým rejstříkem postav, od lyrických mladých dívek po dramaticky ztvárněné zralé ženy, uplatnila se i v komediálních hrách.

Významnou etapou její herecké dráhy bylo působení v Divadle Za branou (1967-1972) pod vedením O. Krejči. Zde vynikla především v Čechovových Třech sestrách, které měly přes 200 repríz a Divadlo Za branou s tímto představením slavilo velký úspěch také na zájezdech po celé Evropě. Po uzavření této scény se Kubánková vrátila do Realistického divadla, kde strávila dalších sedmnáct let (1973-1990). Po obnovení Divadla Za branou znovu vstoupila na jeviště pod Krejčou (1991-1994), ale i činnost tohoto divadla byla o několik let později ukončena. Od roku 1994 je Kubánková v penzi, příležitostně ale vystupuje v divadle nadále. Pohostinsky hrála například v Divadle Na prádle nebo v Divadle Radka Brzobohatého, velký ohlas zaznamenala její role babičky ve hře O žlutém kopci (Divadlo Na zábradlí, 2007). Frekvence jejích výstupů není nijak vysoká, o to více udivuje svou neuvěřitelnou vitalitou (v roce 2008 ve věku čtyřiaosmdesáti let hostovala na třech pražských scénách), která se ostatně projevuje i jejím poměrně četným výskytem před televizní kamerou v posledních letech.

Před filmovou a televizní kamerou ztvárnila Kubánková na čtyřicet rolí, které však nikdy nedosáhly významu jejího působení na divadelním jevišti, vesměs se jednalo o úlohy vedlejší až epizodní. Poprvé se objevila ve studentském krátkometrážním snímku Hynka Bočana NÁVŠTĚVA (1959), jejími prvními celovečerními snímky byly filmy LEDOVÉ MOŘE VOLÁ (1961) a LABYRINT SRDCE (1961). Vzhledem k tomu, že na stříbrné plátno vstoupila Kubánková na prahu čtyřicítky, její vedlejší filmové role se odehrávaly převážně v postavách matek mladých hrdinů, případně manželek, mezi jejími výstupy před filmovou kamerou byly i několikaleté přestávky. Vidět jsme ji mohli například ve filmu CAUSA KRÁLÍK (1979) nebo PRODLOUŽENÝ ČAS (1984; oba snímky v hlavní roli s Milošem Kopeckým). To také byly na dlouhou dobu její poslední role ve filmu, od 70. let se ale podstatně více začala prosazovat v televizi, hrála v několika seriálech, televizní inscenace jí pak na rozdíl od filmu přinesly i velké role (MOC BEZ SLÁVY 1972; POSLEDNÍ KONCERT, 1973; A NA KONCI JE ZAČÁTEK, 1981). Překvapivě výrazně se Kubánková prosadila již ve starším věku v několika seriálech (DOBRÁ ČTVRŤ, 2005; HRABĚNKY, 2007; NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA – NOVÉ OSUDY, 2008). V menších rolích babiček se po letech objevila také na filmovém plátně (ŽILETKY, 1993; SMRADI, 2002; HEZKÉ CHVILKY BEZ ZÁRUKY, 2006).

Kromě divadla, filmu a televize se Kubánková se zalíbením realizovala také v rozhlase, kde se podílela na dramatizaci našich i světových literárních děl, recitovala také verše. Nedílnou součástí práce Věry Kubánkové je také dlouholeté působení v dabingu. Překvapivou popularitu mezi mladými lidmi získala Kubánková jako osmdesátiletá účinkováním v klipu Virtuální duet skupiny Tata Bojs. Dodnes se ostatně objevuje také ve studentských filmech FAMU, čtyři roky působila také pedagogicky na DAMU. Satisfakcí za dlouholetý přínos české kultuře byla Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu (1999) a Cena Thálie za celoživotní mistrovství na divadle (2006).

Věra Kubánková je podruhé vdaná, jejím prvním manželem byl divadelní režisér a příležitostný herec Emil Kadeřávek (1926-1991).

Autor: argenson

VĚRA KUBÁNKOVÁ (nar. 22.7.1924, Košice – zem. 13.4.2016, Praha) pocházela z rodiny českého důstojníka. Vyrůstala v Prešově, ale gymnázium absolvovala v Hradci Králové. Za okupace byla totálně nasazena v továrně na plynové masky v Brně. Od dětství měla ráda divadlo a v roce 1948 absolvovala brněnskou Státní konzervatoř. Prošla Svobodným divadlem Brno (1948), Horáckým divadlem v Jihlavě (1948–50), zlínským Divadlem pracujících (1950–52) a pražskými scénami Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (1952–67 a 1973–90) a Divadla za branou (1967–72 a 1991–95). Hostovala i na dalších scénách v Praze (Viola, Divadlo v Dlouhé, Divadlo Na Prádle, Divadlo Radka Brzobohatého, Divadlo na Vinohradech, Švandovo divadlo, Divadlo na Jezerce, Studio DAMÚZA, Divadelní studio Neklid, Kašpar, Disk) i na oblasti (Ostrava, Kladno, Mladá Boleslav). Vyprofilovala se na herečku širokého rejstříku představující stěžejní postavy českého i světového repertoáru. Často spolupracovala s rozhlasem, s dabingem a s televizí (seriály Povídám, povídám pohádku, Žena za pultem, Bakaláři, Perly, Sůl země, Doktor z vejminku, Malý pitaval z velkého města, Panoptikum města pražského, Nepolepšitelný starý muž, Druhý dech, Malé dějiny jedné rodiny, Sluneční panenka a dešťový panáček, Dobrodružství kriminalistiky, Případ pro zvláštní skupinu, Laskavý divák promine, O zvířatech a lidech, Z rodu Přemyslovců, Když se slunci nedaří, Šípková Růženka, Dobrá čtvrť, Ordinace v růžové zahradě, Hraběnky, Comeback, Expozitura, Kriminálka Anděl, Nemocnice na kraji města – nové osudy, Stopy života, Reportérka nebo dok. cykly Předčasná úmrtí, 13. komnata, Příběhy slavných, Neobyčejné životy). Ve filmu od konce 50. let s přestávkami vytvářela především menší úlohy; výraznější příležitosti získala až ke konci svého života (např. jako babička obou protagonistů ve snímku Kobry a Užovky). Namlouvala komentáře k dokumentárním i animovaným filmům. Byla protagonistkou v klipu skupiny Tata Bojs Virtuální duet (2004). Čtyři roky vyučovala na DAMU. Stala se mj. laureátkou Ceny Senior Prix (1993) od Nadace Život umělce, Ceny Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu (1999) a Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v činohře (2007). Byla manželkou divadelního režiséra a herce Emila Kadeřávka (1926–1991) a rozhlasového režiséra Karla Weinlicha (nar. 1930). – Filmografie: kr. studentský f. Návštěva (1959; r. Hynek Bočan), Labyrint srdce (1961; r. Jiří Krejčík), Ledové moře volá (1961; r. Hanuš Burger), anim. f. Strašidlo, které se směje (TV–1963; r. Svatava Rumlová; hlas), Malé letní blues (1967; r. Jiří Hanibal), Stříbrná mošnička (TV–1968; r. Renata Mázelová), Divoké labutě (TV–1972; r. Renata Mázelová), Moc bez slávy (TV–1972; r. Jan Matějovský), anim. f. Divoká planeta (1973; r. René Laloux; hlas), dok. Lekár chudoby (1973; r. Viera Polakovičová; kom.), Černá horečka (TV–1974; r. Jiří Bělka), kr. studentský f. Koním křídla nikdy nenarostou… (1974; r. Jiří Adamec), Dům, který prošel dveřmi (TV–1975; r. Anna Procházková), Listy matce (TV–1975; r. Jiří Bělka), střm. studentský f. Smrt krásných srnců (1975; r. Vladimír Merta), Skleník (TV–1976; r. Anna Procházková), Výslech (TV–1976; r. Jaroslav Dudek), Causa Králík (1979; r. Jaromil Jireš), Kořist (TV–1979; r. Eva Sadková), Matka (TV–1979; r. Evžen Sokolovský), Poslední koncert (TV–1979; r. Jiří Bělka), A na konci je začátek (TV–1981; r. Jiří Bělka), Černé světlo (TV–1980; r. Jiří Bělka), Prstýnek ze zlata kočičího (TV–1981; r. Vlasta Janečková), Rozednění (TV–1980; r. Eva Sadková), Myslím, že vím (TV–1982; r. Jiří Bělka), Dva útržky ze života muže (TV–1983; r. Oldřich Daněk), Její pastorkyňa (TV–1983; r. Eva Marie Bergerová), kr. studentský f. Viděl dvojmo (1983; r. Maciej Dutkiewicz), Vzpurní svědkové (TV–1983; r. Eva Sadková), Záchvěv strachu (1983; r. Jaroslav Soukup), Čarovná rybí kostička (TV–1984; r. Miloš Bobek), Jak se rozloučit s Odettkou (TV–1984; r. Miroslava Valová), kr. vědecký dok. Lidské slunce (1984; r. Jitka Pistoriusová, kom.), Noc smaragdového měsíce (1984; r. Václav Matějka), Prodloužený čas (1984; r. Jaromil Jireš), Duhová kulička (TV–1985; r. Karel Kachyňa), Mlčení Marie Zvoníkové (TV–1985; r. Miroslava Valová), Pozvánka psaná antikvou (TV–1985; r. Jana Semschová), Pták Žal (TV–1985; r. Věra Jordánová), Tenký led (TV–1985; r. Jana Semschová), anim. pásmo Osudy dobrého vojáka Švejka (1986; r. Stanislav Látal, hlas), dok. Krajiny života Josefa Čapka (TV–1987; r. Josef Protiva; kom.), Rizikové pracoviště (TV–1987; r. Josef Platz), Srdíčko (TV–1987; r. Eva Sadková), Třináctý předseda (TV–1987; r. Pavel Háša), Rubín má baru krve (TV–1989; r. Jana Semschová), Ahmed a Hazar (TV–1990; r. Věra Jordánová), Houpačka (1990; r. Věra Plívová–Šimková), Ta naše písnička česká II (1990; r. Vít Olmer), Kosmická čarodějnice v Čeboni (TV–1991; r. Miloš Bobek), Romeo a Julie (TV–1991; r. Jaroslav Dudek), Ecce Constantia (TV–1992; r. Luboš Pistorius, Jitka Pistoriusová), Pravda a lež (TV–1992; r. Vlasta Janečková), Tři dary lásky (TV–1992; r. Miloš Bobek), anim. f. Království květin (TV–1993; r. Josef Lamka; hlas), dok. Postiženi ohněm (TV–1993; r. Pavel Mertl; kom.), Žiletky (1993; r. Zdeněk Tyc), Duhová hora (TV–1994; r. Miloš Bobek), Bubáci pro všední den (TV–1995; r. Václav Vorlíček), Chlípník (TV–1995; r. Zeno Dostál), Dům poslední radosti (TV–1996; r. Ivan Pokorný), Jak vyléčit Ježibabu (TV–1997; r. Věra Jordánová), O vílách Rojenicích (TV–1997; r. Věra Jordánová), studentský f. Babi a její duch (1998; r. Veronika Půhoná), Kázání rybám (TV–1998; r. Pavel Kačírek), Za zdí (TV–1998; r. Ivan Pokorný), Přepadení (TV–1999; r. Petr Slavík), Smradi (2002; r. Zdeněk Tyc), studentský f. Seance fiction (2003; r. Marko Simić), Zlatá brána (TV–2004; r. Jaroslav Brabec), Zlá minuta (TV–2005; r. Pavel Kačírek), Hezké chvilky bez záruky (2006; r. Věra Chytilová), Cesta do Vídně a zpátky (TV–2007; r. Petr Slavík), Dívka a kouzelník (TV–2008; r. Juraj Herz), Hospoda U bílé kočky (TV–2008; r. Kryštof Hanzlík), Polibek na cestu (TV–2008; r. Zuzana Zemanová–Hojdová), Archiv (TV–2009; r. Lucie Bělohradská), anim. f. Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny (2009; r. Jiří Barta; hlas), Šejk (TV–2009; r. Zuzana Zemanová–Hojdová), Dešťová víla (2010; r. Milan Cieslar), Smíchov pláče, Brooklyn spí (2011; r. Dodo Gombár), kr. studentské filmy Babiččina domovina (2012; r. Filip Štoček) a Velkej Honza (2012; r. Marek Ciccotti), Kobry a Užovky (2015; r. Jan Prušinovský), Řachanda (2016; r. Marta Ferencová).

Zdroj: –jl– / NFA