Alexander Korda
(16. 9. 1893 – 23. 1. 1956) anglický režisér a producent maďarského původu. Narodil se jako Sandor Kellner na periférii Turkeve (Great Hungarian Plain – Velké maďarské pláni). Patří k předním postavám britského filmu a zakladatele London films. Otec Sándor Lászlo Kellner pracoval jako novinář.
Alexander je nejstarší ze tří bratrů pocházející z židovské rodiny. Když byl malým chlapcem, došlo u něj k poškození zraku. Po celý svůj život musel nosit silné brýle. Navzdory svému postižení byl vášnivým čtenářem a také si vypěstoval fotografickou paměť. Alexander též ovládal na půl tuctu jazyků a byl známý jako výborný společník a zábavný člověk. Když mu bylo třináct let, zemřel mu otec. Krátce na to odjel do hlavního města, do Budapešti. Zde začínal jako autor povídek a krátkých textů pro noviny. V šestnácti letech začal používat pseudonym „Korda“ a stal se reportérem na plný úvazek. Sandor Korda též přispíval kriminálními příběhy a recenzemi. Stal se i editorem nočních novin.
Jeho kariéra u filmu startuje v roce 1911. Strávil několik měsíců v Paříži v Pathé studiu. Po návratu do Maďarska začal pracovat ve filmové společnosti usídlené v Budapešti. Ačkoliv maďarský filmový průmysl měl teprve svá dětská léta za sebou, země vytvářela překvapivě bohaté filmové dědictví. Vlivní filmaři jako Alexander Korda, Michael Curtiz a George Cukor byli rovněž Maďaři. Maďarsko se také může chlubit prvenstvím. Vydávali první filmový časopis na světě. Korda se dostal mezi nejdůležitější postavy maďarského i světového filmu.
Po získání značné sumy peněz vybudoval vlastní filmové studio s názvem Corvin. Sídlilo na předměstí Budapešti. Dnes na tomto místě se nachází Mafilm Studio. Ačkoliv Korda pracoval jako režisér, tak ve své společnosti dohlížel na veškerou činnost i jako výkonný producent. V roce 1919 pomáhal komunistické vládě znárodňovat maďarský filmový průmysl. Sám však nikdy nebyl členem komunistické strany. Prvním znárodněným filmovým průmyslem ve světě byl právě ten maďarský. Když komunistická vláda padla a byla nahrazena pravicovým režimem, byl Korda krátce vězněn. V listopadu 1919 opustil i se svoji ženou, herečkou Marií, Maďarsko. Už nikdy se nemohl vrátit do své vlasti.
Nyní si začal říkat Alexander Korda, Jméno Sandor opustil. Jeho další cesta vedla do Vídně, kde se připojil ke společnosti Sescha Film Company. Zoufale však hledal svoji nezávislost a tak se dále přestěhoval do Berlína, kde vytvořil svoji společnost Korda-Film.
Jeho filmy byly dobře přijímány, což vedlo k tomu, že obdržel nabídku od Prvního národního studia v Hollywoodu (First National studios). Manžele Kordovi a se přestěhovali do Ameriky.
V Los Angeles pracoval ve společnostech First National a Fox. Filmy, které vznikaly však byly veřejností přijímány vlažně a sám Korda nebyl spokojený s jejich výsledky. Požádal proto společnost Fox o zrušení kontraktu. V roce 1930 končí Kordova kariéra, coby hollywoodského režiséra.
Rozčarovaný se vrátil do Evropy a byl odhodlán, že už se do Hollywoodu nikdy nevrátí. V Paříži a v Německu natočil několik důležitých filmů a v roce 1931 přesídlil do Anglie. V této době byl anglický filmový průmysl úplně zastíněný americkou tvorbou. Výroba většiny anglických společností byla označována za rychlovky (Quota Quickies). Filmy, které takto levně vznikaly často pouze zaplňovaly obraz. Britská vláda totiž úkolovala divadla, že musí udržet jistou percentuální britskou tvorbu.
Korda pochopil co může britskému filmu pomoci. Ke vzrůstu jeho důležitosti bylo nutné velké soustředění na kvalitu vznikajících filmů.
Alexander Korda provozoval London Film Productions a vsadil vše na zdánlivě nákladný film Soukromý život Jindřicha VIII (The Private Life of Henry VIII, 1933). Film se stal celosvětovou senzací. Díky úspěchům tohoto film byl Korda oslavován jako záchrance britského filmu. Korda tak uštědřil ránu i americké distribuci. Stal se rovnocenným soupeřem s dalšími nezávislými producenty.
V roce 1935 se stal plnohodnotným partnerem takových osobností, jako byli Charlie Chaplin, Mary Pickford, Douglas Fairbanks a Sam Goldwyn. Korda vybudoval okázalé Denham film studio na 165akrovým statku poblíž Londýna. Korda uzavřel smlouvy se svými dvorními herci, mezi nimiž byli Leslie Howard, Merle Oberon, Wendy Barrie, Robert Donat, Maurice Evans, Vivien Leigh a další.
V roce 1939 se podruhé oženil. Jeho ženou byla herečka Merle Oberon.
Mezi další Kordovy ambiciózní filmy patřily Rembrandt (1936), Things to Come (1936), The Thief of Bagdad (1940).
Když Británie v roce 1940 vstoupila do války, Korda získal rozsáhlou rezidenci na území Spojených států. Někdy v této době též spoluzaložil SIMPP (The Society of Independent Motion Picture Pruducers).
V roce 1943 došlo ke spojení mezi Kordovou společností (London Film Productions) a MGM-British. Korda se mohl stát novým výkonným producentem anglické divize společnosti MGM. Rezignoval na vše v SIMPP a vrátil se do Anglie. Nicméně v roce 1946 rezignoval i na tuto funkci.
Ještě se snažil oživit London Film Productions, ale zhoršil se jeho zdravotní stav způsobený slabým srdcem. V lednu 1956 umírá. Společnost London Films jej časem následuje.
Během svého života byl i oceněn. V roce 1943 byl oceněn za zásluhy o rozvoj britské kinematografie a byl též povýšen do šlechtického stavu. Byl mu udělen titul Sir.
Autor: hvezdyn .
