Jaroslav Jakoubek

Skladatel, textař a básník Jaroslav Jakoubek, se narodil 30. října v roce 1927 ve Dvoře Králové nad Labem. Po absolvování chemické průmyslovky se po nějakou dobu živil jako chemik a později jako učitel chemie. Hudbu studoval soukromě a jako klavírista prošel několika amatérskými soubory. V hloubce padesátých let se začal hlásit k životu jeho muzikální talent a jen krůček chyběl k tomu, aby byl schopen složit nejen hudební část písně, ale také jí opatřit slovy, tedy textem.

K tomu došlo souběžně se vznikem zájmu tehdejší mládeže o soubory malých forem, které přerostly do divadel malých forem. Na texty Jiřího Suchého a bratří Koptů začal v roce 1956 psát písničky pro první textappely v pražské Redutě, kde hrával i na piáno. Objevoval se i v Divadle Na Zábradlí k jehož zrodu osobně přispěl a Paravanu, kde se autorsky podílel jako skladatel, když zhudebňoval texty satirika J. R. Picka a I. Vyskočila.

Autorsky se podílel i na prvních inscenacích v Semaforu, a to nejen jako skladatel, ale již i jako textař. Jakoubkovy písničky byly šity na míru interpretů šansonů a populárních písní ,např. Rudolf Pellar, Alena Havlíčková, Ljuba Hermanova /Herecký šanson/, Jana Faltýnka ale také i zpěváků jako Karel Gott /Písnička pro Martinu/, Waldemar Matuška, Marta Kubišová aj. Spolupracoval s Československou televizí a dlouhodobě i s Československým rozhlasem, kde působil jako externí redaktor Mikrofóra. Podstatnou roli v Jakoubkově umělecké cestě měl zejména Jan Schneider pro jehož texty složil hudbu do společných komponovaných pořadů, např. Vo co de /Semafor,1961/; Eště de vo to /Disk,1966/.

Pro Divadlo Na zábradlí společně napsali první herecké šansony pro Ljubu Hermanovou do představení Osm klobouků na Prahu. Jan Schneider v roce 1962 napsal pro Divadlo Rokoko hru Labyrint světa a Lusthaus srdce s hudbou Jaroslava Jakoubka. Je autorem mnoha písní a scénických hudeb inscenacím, např. Škola pro ženy /Disk, 1964/; Král zlatokopů / Hudební divadlo Nusle,1967/; Řehtačka /Hudební divadlo Nusle, 1968/; Ďábelský kruh /Divadlo S. K. Neumanna, 1971/; Farma pod jilmy /Horácké divadlo Jihlava, 1972/; Opustíš-li mne.../Divadlo na Vinohradech, 1973/; Astoria /Západočeské divadlo Cheb, 1986/ aj.

Slavný byl duet Marty Kubišové a Waldemara Matušky – Víc nechtěl by snad ani d´Artagnan, který byl ze společné tvůrčí dílny Jakoubka s Schneiderem. V trvalejším povědomí jsou i další písňové tituly: Odvržené tělo, Smutný představení /obě zpívala Ljuba Hermanová/; Už aby tady byl /zp. Jarmila Veselá/; Táborák pro dva /zp. Václav Neckář/; Plakát /zp. Rudolf Pellar/ a další.

Jaroslav Jakoubek složil takřka 420 písní, převážně šansonů, a to nejen jako skladatel hudební části, tak i jako textař. Část je pokud jde o text společnou prací s dalšími spoluautory, např. Jiří Suchý, Jan Schneider, Jiří Štaidl, J. R. Pick aj. Některé písně se vyšplhaly až na samý vrchol tehdejších hitparád, ale mnohé si pamatují jen někteří pamětníci a další skončily v šuplíku , nebo v koši. Jakoubek svou skladatelskou a textařskou činnost doplňoval tvořením nebo účelovými úpravami některých slov – např. o písničce hovořil jako o plísničce.

Jakoubkovy texty byly vydány knižně ve sbírkách - Plísničky /1966/ a Variace /1977/. Mezi Jakoubkovy nejznámější a emočně stále působící písničku se řadí dlouhodobě patří skladba „Nějak se vytrácíš má lásko“. Přátelé jej oslovovali Jakube, taky Jaroušku. Skladatel, textař a básník Jaroslav Jakoubek zemřel 27. července roku 1993 v Praze, ve věku nedožitých 66 let.

Erkul

Autor: Erkul