Igor Chaun

Filmový a TV scenárista a režisér.

Narodil se v roce 1963 v Praze jako syn Evy Chaunové a hudebního skladatele a malíře Františka Chauna. Po nepřijetí na pražskou konzervatoř, obor herectví, vyučil se a pracoval jako horník na dole Klement Gottwald. Poté pracuje
a sbírá zkušenosti v různých povoláních.

Od roku 1983 dělá čtyři roky asistenta režie ve Filmovém studiu Barrandov. Zde asistuje na mnoha celovečerních filmech a seriálech včetně mezinárodních koprodukcí. Sbírá zkušenosti jako asistent Karla Steklého, Karla Smyczka, Antonína Moskalyka, Edouarda Molinara nebo Jesuse Garcii de Duenas.
V roce 1987 se dostává na pražskou Filmovou akademii, katedru scenáristiky a dramaturgie. V polovině studií přichází protikomunistická sametová revoluce. Chaun se aktivně zapojuje, je jedním z lídrů, stává se tiskovým mluvčím Studentského stávkového výboru.

Už v průběhu studia natáčí různé hrané a dokumentární filmy, za které získává četná ocenění. Počátkem 90. let šokuje televizní diváky svými Velmi uvěřitelnými příběhy, cyklem hraných hororů podle vlastních scénářů.

Politickému tématu se věnuje ve čtyřdílné Léčbě Klausem z roku 1991, zobrazující touhu československé společnosti po ekonomické a myšlenkové proměně. Černý humor uplatňuje jako spoluautor a režisér na satirickém televizním pořadu Česká soda.

Ve dvoudílném dokumentu Nesmrtelný život a smrt Mikiho Volka, rokenrolového krále skládá hold nešťastné hvězdě české pop music 60. let. V té době je Chaun už vnímán diváky i kritikou jako jeden z nejoriginálnějších českých tvůrců, schopný pracovat v různých žánrech a přitom vždy se svým neopakovatelným rukopisem. Je vnímán jako tvůrce s velkým porozuměním pro lidské slabosti, které nahlíží s humorem a groteskní nadsázkou.

Ve druhé polovině 90. let se Igor Chaun v důsledku zabývání se východními filozofiemi orientuje především na cestopisné a mystické dokumenty z cest po Asii. Postupně tak vznikl dvoudílný Skutečný svět? z roku 1996 a především tříhodinová Cesta do Indie z roku 1999, ve které Chaun mapuje lidskou potřebu duchovního hledání i své setkání s tibetským dalajlamou. Tento film se setkal s mimořádným diváckým ohlasem.

Chaun vydal dva díly kontroverzní knihy Deník aneb Smrt režiséra, osobních zápisků z počátku 90. let, a sbírku povídek Večeře u mahárádži.

O Vánocích 2001 zaujal televizní diváky hodinovým hraným filmem Červená karta, ve kterém pomocí kriminální zápletky řeší jedno z dilemat moderní doby: stačí ke štěstí hmotný úspěch, nebo musíme přidat otevřené srdce a soucit s ostatními?
Igor Chaun natočil více než čtyřicet různých hraných a dokumentárních filmů.
Pravidelně se věnuje také reklamní tvorbě, režíroval TV spoty pro Pepsi, Generalli, Sekt Bohemia, Sazku a další tuzemské i zahraniční klienty.

Je stále vnímám jako enfant terrible, jeho díla budí pozornost především nevšední atmosférou a silou dramatického sdělení.

Žije a připravuje další rozmanité projekty. Z čehož má radost…
(Chaun)