Francis Huster

Francouzský herec Francis Huster se nejprve aktivně věnoval hlavně divadlu, souběžně ale od svých uměleckých začátků rozvíjel kariéru filmového herce, film a televize začaly v jeho aktivitách převažovat v 80. letech. Narodil se v Neuilly-sur-Seine u Paříže, jeho otec Charles Huster byl ředitelem francouzské pobočky italské automobilky Lancia, matka pocházela z polské židovské rodiny. Po studiích na střední škole Lycée Carnot získal Francis Huster hereckou průpravu nejprve v kurzech Françoise Florenta, pokračoval na umělecké škole Centre de la rue Blanche a nakonec studoval na Státní konzervatoři dramatických umění v Paříži.

Jako student účinkoval v několika krátkých filmech, první příležitosti dostal i v televizi, titulní rolí mladého kněze jej pověřil režisér Georges Franju ve filmu HŘÍCH ABBÉHO MOURETA (La faute de l'abbé Mouret, 1970). Zmínku si zaslouží i první spolupráce s režisérkou Ninou Companéez (FAUSTINE A KRÁSNÉ LÉTO - Faustine et le bel été, 1972), s níž se později potkával velmi často. Nina Companéez mu také poskytla další titulní roli vesnického mládence Colinota v romantické historické komedii SUKNIČKÁŘ COLINOT (L'histoire tres bonne et tres joyeuse de Colinot Trousse-Chemise, 1973). Mezitím Huster dokončil vzdělání na konzervatoři s třemi prvními cenami v oboru klasické a moderní komedie a zahraničního divadla a tento úspěch mu automaticky zajistil angažmá v nejslavnějším divadle Comédie Française.

V Comédie Française strávil Francis Huster deset let (1971-1981) a na tomto prestižním jevišti odehrál desítky velkých i menších rolí v klasickém repertoáru světových i domácích autorů. Z titulních rolí připomeňme hry Lorenzaccio (1976) nebo Britannicus (1978). I když sporadicky, znovu hrál i ve filmu, dvakrát například točil s Claude Lelouchem (ZAČÍNAT ZNOVU - Si c'était a refaire, 1976; JINÝ MUŽ, JINÁ ŠANCE - Un autre homme, une autre chance, 1978), opět spolupracoval také s již zmíněnou Ninou Companéez. V roce 1981 opustil Comédie Française, aby se mohl více věnovat filmu a televizi, divadla se ale nevzdával a později založil vlastní společnost Compagnie Francis Huster, s níž vystupoval na různých pařížských scénách, uplatnil se i jako divadelní režisér.

Z jeho další filmografie připomeňme film EDITH A MARCEL (Edith et Marcel, 1984), opět v režii Claude Leloucha, kde ve vedlejší dějové linii vytvořil pár s Evelyne Bouix. Dvě zajímavé příležitosti mu poskytl ve svých kontroverzních filmech režisér Andrzej Zulawski (VEŘEJNÁ ŽENA - La femme publique, 1984; ŠÍLENÁ LÁSKA - L'amour braque, 1985). Bankovního úředníka zasněného ve světě filmu si zahrál ve vlastní režii v komedii UKRADLI CHARLIEHO SPENCERA (On a volé Charlie Spencer, 1986). Nutno dodat, že pro televizi nadále často točil s Ninou Companéez. Ve vlastní režii mezitím v růných divadlech uváděl své realizace klasických divadelních her, za zmínku stojí i herecká účast na Čechovově Rackovi v režii Otomara Krejči (1980 pohostinsky v Comédie Française). V roce 1980 získal divadelní Cenu Gérarda Philipa, později byl dvakrát nominován na prestižní Molierovu cenu (1990, 1997).

Vedle dalších filmů natočených s Claude Lelouchem připomeňme především slavnou a komerčně velmi úspěšnou komedii BLBEC K VEČEŘI (Le diner de cons, 1998), v níž ztvárnil jednu z hlavních postav Justa Leblanca. Naši diváci jej mohli vidět také v několika televizních seriálech různých žánrů i kvalit. Po delší době se vrátil k filmové režii se snímkem MUŽ A JEHO PES (Un homme et son chien, 2008), jehož kvality ovšem značně převýšila mohutná medializace comebacku J. P. Belmonda.

Francis Huster žil sedmnáct let s původem brazilskou herečkou Cristinou Réali (*1965), která byla také jeho častou partnerkou na jevišti, mají spolu dvě děti. Husterovu uměleckou kariéru lemuje i několik vysokých státní vyznamenání, v roce 2010 získal Řád za zásluhy a Řád umění a literatury udělovaný francouzským ministerstvem kultury, již od roku 2006 je také nositelem Řádu Čestné legie. V roce 2012 bude zasedat jako místopředseda v porotě soutěže Miss Francie.

Autor: argenson

navštěvoval po studiu na pařížském Lyceu Carnot herecké kurzy Françoise Florenta, další hereckou průpravu absolvoval v Centre de la rue Blanche a u Reného Simona na Státní konzervatoři dramatického umění, kterou ukončil se třemi prvními cenami v oborech klasické i moderní komedie a zahraničního divadla. V roce 1971 nastoupil jako stipendista v divadle Comédie Française (řádným členem se stal teprve roku 1977), na jehož jevišti se představil většinou v klasickém repertoáru (Cyrano z Bergeracu, Hamlet, Don Juan, Lakomec, Volpone, Lorenzaccio, Ruy Blas, Cid). V roce 1981 z divadla odešel, aby se plně věnoval hereckým aktivitám v televizi a zejména ve filmu, kde se začal objevovat už od počátku 70. let. Před kamerou debutoval titulní rolí ve volné adaptaci Zolova románu Hřích abbého Moureta. Jeho naturelu a tělesnému vzhledu velmi dobře odpovídají postavy romantických hrdinů, jejichž oduševnělost se sváří s rysy běsovství a cynismu: francouzský fotograf Francis Leroy na Divokém západě v melodramatickém antiwesternu Jiný muž, jiná šance, titulní vesnický mládenec, hledající ve světě unesenou snoubenku, v historické milostné komedii z 15. století Velmi dobrý a veselý příběh Colinota Košilatého, poručík a posléze známý herec Francis Roman v životopisném snímku Edith a Marcel, démonický režisér Lucas Kiesling v kontroverzním filmu Veřejná žena. Ačkoliv se nikdy nevěnoval zpěvu, překvapil pěveckým výkonem v úloze zpěváka, kytaristy, textaře a skladatele Orfea ve variaci antického mýtu o Orfeovi s názvem Parking. Postavy, jež ztvárnil na divadle, vytvořil také v řadě TV inscenací (Marianniny rozmary, Lakomec, Lorenzaccio, Lásky Jakuba Fatalisty). Příležitostně se na obrazovce objevuje i v seriálové produkci, např. v Commandant Nerval (1996-98, Velitel Nerval), Zodiaque (2004, Zvěrokruh – TV) a Le grand patron (2000-07, Velký šéf). Jako režisér se zatím představil dvěma tituly, autorským snímkem Ukradli Charlieho Spencera, v němž zároveň ztělesnil ústřední postavu bankovního úředníčka, oddávajícího se filmovým snům, a sociálně laděným psychologickým dramatem Muž a jeho pes s Jeanem-Paulem Belmondem. Se svou životní partnerkou, herečkou brazilského původu Cristianou Réaliovou, má dvě dcery.
Filmový přehled 2009/7