Petr Haničinec

Herec, klavírista a zpěvák Petr Haničinec pocházel z rodiny poštovního úředníka a na otcovo přání začal studovat Učitelský ústav v Chrudimi, ale později přestoupil na trutnovské gymnázium, aby se nakonec stal hercem. Petr Haničinec byl čtyřikrát ženatý a jeho manželkami byly: herečka a moderátorka Štěpánka Hubáčková – Haničincová, herečka Marie Kyselková, hlasatelka Eva Kopecká a zlatnice Radmila Pleskotová, s níž se bral 21. prosince 1985 při moravské zabíjačce v Korytné. Přesně deset let poté, 22. prosince 1995 se P. Haničinec vracel z Korytné a na zledovatělé dálnici nedaleko Humpolce společně s 45 dalšími vozy skončil v hromadné havárii. Do humpolecké nemocnice přivezli Haničince ještě při vědomí, ale měl přetržené plicní laloky, hrozila embolie a upadl do komatu. V kritickém stavu byl Haničinec převezen nejprve do okresní nemocnice v Pelhřimově a později do Prahy na Homolku. P. Haničinec svou smrt tehdy přežil a měl důvod slavit narozeniny dvakrát do roka, ale neslavil. „Dva měsíce jsem byl v bezvědomí a nikdo mi tehdy nedával moc šancí, ale narozeniny dvakrát v roce pro to neslavím. Na tu osudnou událost nerad vzpomínám, protože mi od základů změnila můj život. Od té doby nechodím, jen se belhám,“ uváděl Haničinec na pravou míru všechny informace o havárii, k níž se od 2. pol. 9o. let připojovala celá řada dalších zdravotních potíží. To všechno značně omezovalo Haničincovi jeho hereckou činnost. Nejprve to byla cévní mozková příhoda a závěr života P. Haničince ztrpčovala rakovina, která mu v posledních letech zcela znemožnila hereckou práci. Čas od času se přidávaly i deprese, které vyústili v Haničincův pokus se zabít. Jeho manželka ale stihla pokusu zabránit. V posledních dnech života Petra Haničince se k rakovině tlustého střeva přidal zápal plic, čemuž zesláblý organismus nedokázal vzdorovat. Petr Haničinec zemřel ve věku 77 let na celkové selhání organismu jako velká a nezapomenutelná osobnost české kultury.
Divadlo: Petr Haničinec nastoupil ke studiu herectví na Státní konzervatoř Praha, ale dokončil je jako absolvent Divadelní akademie muzických umění. Do svého prvního angažmá Haničinec nastoupil ve Východočeském divadle Pardubice, pak hrál v D 34, v Divadle Stanislava Kostky Neumanna a od r. 1962 patřil po více než čtyři desetiletí k hereckým oporám Divadla Československé armády, pozdějšímu Divadla Na Vinohradech. Naposledy byl Petr Haničinec členem pražského Divadla Na Fidlovačce, ale po celou svou divadelní kariéru svým charakteristickým hlasem často přednášel verše v divadle Viola a Lyra Pragensis. Vzezřením byl P. Haničinec předurčen pro role zarputilých chlapů, často záporného charakteru, ale jako charakterní herec robustního projevu ztvárňoval také složité postavy v současném i klasickém divadelním repertoáru.
Film: Před filmovou kamerou začínal Petr Haničinec v pol. 5o. let epizodními nebo vedlejšími postavami vojáků i když v tomto období si střihl i životopisnou roli Ondřeje z Hvozdna v historickém filmu Otakara Vávry Proti všem. Větší i výraznější filmové úlohy Haničincovi přinesla až normalizační kinematografie, kdy se objevoval v rolích stranických funkcionářů, dělnických ředitelů nebo kriminalistů. Haničince si mnozí pamatují jako sveřepého partyzána Karla v Kachyňově snímku Horká zima, jako komunistu Bagára z filmu Kronika žhavého léta, jako bojovníka Bláhu z okupačního dramatu Svítalo celou noc nebo jako důsledného vyšetřovatele Gregora z psychologického filmu s kriminální zápletkou režiséra Dušana Kleina Kam nikdo nesmí. Kromě tendenčně zabarvecných filmů hrál Haničinec i ve filmech psychologických, třeba v dramatu Stín létajícího ptáčka režiséra Jaroslava Balíka si zahrál otce Sochora. Na filmovém pásu se Petr Haničinec naposledy objevil jako zástupce ředitele v režijním debutu Ireny Pavláskové Čas sluhů a dnes již víme, že čeští filmaři nedokázali velké Haničincovo herectví náležitě zužitkovat.
Hudba: Přestože u Petra Haničince zvítězilo nakonec herectví, v dětství byl velmi nadějným klavíristou. „Když mi muzika zavoněla, vydržel jsem cvičit i šest hodin denně a dokonce jsem mnohdy chodil místo do školy hrát na klavír ke kamarádovi,“ vzpomínal později Haničinec, který se v době, kdy utekl z domova, hraním na piano živil. Tehdy hrál po různých barech s orchestrem A. Vošického, možnost nastoupit rovnou do 3. ročníku hudební konzervatoře se zřekl a odešel studovat herectví. Od té doby na klaviaturu již nesáhnul.
Televize: Mnohem známější je Petr Haničinec díky televizní obrazovce. Z přemíry těchto rolí vynikalo Haničincovo herectví v dramaticky exponovaných postavách drsných, věčně zachmuřených mužů, často na vedoucích postech. Haničinec hrál v mnoha inscenacích, pohádkách i v seriálech. „Ani nevím, kolik rolí jsem v televizi sehrál a která byla první. Vím jen, že to bylo moc dávno,“ přiznával Haničinec. Viděli jsme jej v 3o případech majora Zemana, byl milencem titulní hrdinky Anny Holubové v seriálu Žena za pultem, jednu z hlavních rolí, vedoucího Hovoru, si střihl v Hubačově a Filipově seriálu o koních Dobrá voda nebo v seriálovém přepisu Bassova románz Cirkus Humberto. Televizní obrazovka nabídla Haničincovi i možnost hrát historické postavy. Hrál v inscenaci Drahý Bedřichu o hudebním skladateli Bedřichu Smetanovi a v příběhu Hlava plná slunce byl velkým českým hercem Vendelínem Budilem. Ve výčtu Haničincových televizních rolí najdeme i českého krále Jiřího z Poděbrad, tím byl ve filmu režiséra J. Matějovského Králův kalich, vyprávějícím o historii kralování Jiříka, který vládl pevnou rukou uprostřed intrik a rozličných zájmů mocenských, církevních i osobních. Haničinec zaznamenal velký ohlas i díky hlavní roli v dramatu o vztahu otce a dvou synů Mezičas nebo titulní rolí ve filmu Chtěla bych ten strom o rodícím se láskyplném vztahu dvou věkově zcela rozdílných osob. V příběhu nesourodé lásky mezi dvacetiletou dívkou a mužem na vrcholu kariéry, mužem, který už dosáhl všeho a najednou zjistil, že mu k potvrzení existence chybí to hlavní: láska, ne ta všední rodinná, ale ta lidská a opravdová, která dává pocit mládí, hrál Haničinec pětapadesátiletého podnikového ředitele ing. Jana Bezděka a jeho mladou protihráčkou byla V. Jeníková. Díky televizi se Petr Haničinec dočkal také svého dílu v rámci dlouhodobého cyklu Úsměvy i svého profilu v rámci projektu Zpověď. Nejmenší diváci znají Haničincův hlas jako vypravěče večerníčkových seriálů animovaného Kubuly a Kuby Kubikuly, loutkového Jáji a Páji a zvířecích seriálů Václava Chaloupka Tuláček a Pruhovaní kamarádi. Televize nabídla Haničincovi ale také možnost propůjčit hlas v dabingovém studiu Peteru Falkovi v titulní roli detektivního seriálu Columbo a Dereku Jacobimu v seriálu Já, Claudius.
Zpěv: Petr Haničinec nebyl jenom hercem, byl i občasným zpěvákem, přesněji řečeno recitujícím či intonujícím hercem v různých drobných či muzikálových skladbách. Na gramofonových deskách je dodnes zachována písnička Matka měst, kterou Haničinec nazpíval společně s O. Blechovou a W. Matuškou za doprovodu Tanečního orchestru československého rozhlasu Praha. Petr Haničinec účinkoval i v muzikálech. Viděli jsem jej jak v původním autorském muzikálu Richarda Pachmana Babička, tak v klasickém muzikálu Šumař na střeše nebo V Tylově a Škroupově Fidlovačce. Pěvecký um P. Haničnince zachytila i televizní kamera, když si jej vybrala do pořadu o zpívajících hercích pražského Divadla Na Vinohradech natočeném pod názvem Písničky vinohradských.
Tituly a ocenění: V r. 1982 získal Petr Haničinec Cenu Svazu českých dramatických umělců a o dva roky později si za roli Hovory v seriálu Dobrá voda vysloužil Cenu Zlatý květ. R. 1985 byl Petr Haničinec jmenován zasloužilým umělcem. V r. 1996 získal Haničinec Křišťálovou růži za poezii a za celoživotní umění v dabingu mu byla udělena Cena Františka Filipovského. Ke konci umělecké kariéry byl v r. 2ooo P. Haničincovi udělen titul Senior Prix.
Audiografie herecká i pěvecká (výběr): 1986 – Taneční orchestr československého rozhlasu Praha - Matka měst (SP); 2ooo – Babička (CD); ...
Divadlografie herecká i pěvecká (výběr): ? – Alexandr Alexandrovič Fadějev: Mladá garda; Josef Kajetán Tyl: Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka (slepý houslista Mareš); Irwin Shaw: Mrtvé pohřbívati; Oldřich Daněk: Jak snadno je vládnout (Jan Lucemburský); Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Zločin a trest (Raskolnikov); Maxim Gorkij: Měšťáci (Tětěrev); Ernest Hemingway: Komu zvoní hrana (partyzán Pablo); Ketti Frings: K domovu se dívej, anděli (Gent); Alexej Konstantinovič Tolstoj: Car Fjodor (Šujský); Jiří Hubač: Generálka (Napoleon); Michail Bulgakov: Mistr a Markétka (Pilát); Arthur Miller: Pohled z mostu (Rodolph); Heinar Kipphardt: Případ Oppenheimer; Fráňa Šrámek: Léto (Jan Skalník); František Pavlíček: Nanebevstoupení Sašky Krista; Bertold Brecht: Matka Kuráž; Maxim Gorkij: Barbaři (Čerkun); Ota Pavel: Povedený tatínek a já; 1969 – Aimer Savoir: Malá Kateřina; Maxwell Anderson: Vím, že nic nevím; Whilliam Shakespeare & Friedrich Dürrenmatt: Král Jan (bastard); Romain Rolland & Pavel Kohout: Král Colas (farář); 197o - Johann Wolfgang Goethe: Faust (Mefistofeles); 1974 - James Clavell & Jiří Hubač: Král Krysa (král); 1986 - Čingiz Ajtmatov & Vjačeslav Spesivcev: Den delší než století (Edygej); 1988 – Sofokles: Oidipus (Kreon); 1998: Joseph Stein: Šumař na střeše (rabín); 2ooo - Richard Pachman: Babička; ...
Filmografie herecká (výběr): ? –Čas žít; Čtyři zlaté prýmky; Drahý Bedřichu; Mračno; Salvador; Stopy našeho času; Ve věci J. Roberta Oppenheimra; Zlý jelen; 17. března; 1953 - Ztracená stopa (vojín); 1955 - Budeme připraveni (přítel Honza); Z mého života (mladý vesničan); 1956 - Osudy dobrého vojáka Švejka (Švejk); 1957 - Proti všem (Ondřej z Hvozdna); Tam na konečné (letec); 1958 – Jen jeden den; Tenkrát o vánocích (podporučík Jílek); 196o - Duhu pro můj den; Sedmý kontinent (Kolafa); 1961 - Chléb a písně; Chvíle rozhodnutí (3. povídka - syn a manžel); 1962 - Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec; 1963 - Na laně (Ruda); 1964 – Tancovačka; 1966 - Noc bez úsvitu; Poklad byzantského kupce (Fábera); 1967 - Podivný konec léta (poručík SNB Vácha); 1968 - České pohádky: O chytré horákyni (král); F.L. Věk (Lojzík Šmíd); Jak chodí babičky spát; Jindřich IV.; 1969 - Pan Větrovský z Větrova a paní Deštná z Dešťova; Podivný výslech; Vyloženě rodinná historie; 197o - Alexandr Dumas starší (vypravěč); 1971 - Černý vlk (nadporučík Tomíček); Hostinec U létavého draka; 1973 - Horká zima (Karl); Klobouk plný deště; Kronika žhavého léta (Bagár); Trhani; 1974 - Horká zima; O princi Janovi a princezně Marfušce; Pavlínka (Holan); Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi (předseda JZD); 3o případů majora Zemana; 1975 – Králův kalich (král Jiří z Poděbrad); Matka; Oči plné slunce; Rodič; Spodní proud; Vlčí halíř; 1976 - Dalskabáty hříšná ves aneb zapomenutý čert; Komunisté; Ostrov stříbrných volavek (mluví Seppa); Smrt mouchy (Sláma); Vojáci svobody (Deretič); 1977 - Řeknem si to příští léto (Cyril); Stín létajícího ptáčka (Sochor); Žena za pultem (Anin přítel Karel Brož); 1978 - Cesta domů; Čarovné prstýnky; Ve znamení Merkura; 1979 - Inženýrská odyssea; Kam nikdo nesmí (kapitán Gregor); Zlaté rybičky; Zmizení herce Bendy; 198o - Když dáte duši na třpytku; Kotva u přívozu; Královská hra; Okres na severu; Smrt a blažená paní; Svítalo celou noc (Bláha); 1981 – Mezičas; Ubohý pan Kufalt; V zámku a podzámčí; 1982 - Čtverec mizení; Daleko od stromu; Děkuju, pane profesore; Dobrá voda (vedoucí chovu koní Josef Hovora); Kdo si hraje, nezlobí; Načasovaná smrt; O brokátové růži a slavíku z perleti; Poslední propadne peklu (kupec Bartoš); 1983 - Brakýři; Hořký podzim s vůní manga (Hrouzek); Kterak jsem o milého a o očičko přišla; Záchvěv strachu (mluví Antoše); 1984 - Anynka a čert; Bandité; Cesta kolem mé hlavy (dr. Viceník); Doktor Kazisvět; Malostranské povídky; O měkkém srdci paní Rusky; Přivedla žebráka na mizinu; Psáno o letošních dušičkách; Rozpaky kuchaře Svatopluka (náměstek Blahoš); Slečna Máry (tatínek); Večerní šplechty; 1985 - Bylo nás šest (profesor Kadlečík); Krajané a rodáci; Stín kapradiny (Sochor); 1986 - Boris Godunov (mluví Šujskije); Gottwald; Kubula a Kuba Kubikula; Salar; Synové a dcery Jakuba skláře (předseda MNV Bošek); 1987 - Hlava plná slunce (Vendelín Budil); Jája a Pája; Vyhnanství; 1988 - Cirkus Humberto (Karas starší); Rodáci; 1989 - Čas sluhů (zástupce ředitele); Dlouhá míle (předseda rady); Chtěla bych ten strom (podnikový ředitel ing. Jan Bezděk); Mata Hari; 199o – O Janovi a podivuhodném příteli; Sedm bílých plášťů (detektiv Jaroslav Vacek); 1991 - Dobrodružství kriminalistiky (díl První detektivní sbor); Uzavřený pavilón; 1992 - Lady Macbeth Mcenského újezdu (Boris); 1993 - Takhle jsme to nemysleli; 1994 – V Praze bejvávalo blaze; 1995 – Císařovna na chvíli (Otto von Bismarck); Hříchy pro diváky detektivek; 1997 – Brýle; Tuláček (vypravěč); 1998 - Pruhovaní kamarádi (vypravěč); 1999 – Ortel (Roland Pilet); 2ooo - Kluci ze zámku; Úsměvy Petra Haničince; 2oo3 – Zpověď Petra Haničince; ...
Bibliografie a Použitá literatura: časopisy: Ano 41/96(str. 3+23-5+41) + 7/97(str. 71) + 21/97(str. 7); Československá televize 2/89(str. 7) + 5/89(str. 12) + 7/89(str. 7) + 1o/89(str. 12) + 12/89(str. 8) + 15/89(str. 5) + 17/89(str. 6) + 33/89(str. 1o) + 38/89(str. 5+1o) + 47/89(str. 5) + 48/89(str. 8) + 2/9o(str. 11) + 8/9o(str. 6) + 12/9o(str. 13) + 17/9o(str. 11) + 28/91(str. 12) + 4o/91(str. 1o) + 46/91(str. 25) + 53/91(str. 6) + 1/92(str. 6) + 34/92(str. 18) + 39/92(str. 14) + 5o/93(str. 48); Kino revue 11/93(str. 31) + 2/94(str. 2o); Premiéra 12/93(str. 1o); Teletip 19/93(str. 22); Televize 5/94(str. 15) + 4/95(str. 8) + 8/95(str. 65) + 13/95(str. 28) + 22/95(str. 9) + 49/95(str. 28) + 3o/96(str. 31) + 35/96(str. 4) + 6/97(str. 38) + 21/97(str. 3o);
Televizní týden 1993 4. – 12. září (str. 3) + 18. – 26. září (str. 3) + 25. září – 3. říjen (str. 3);
Záběr 4/77(str. 3); knihy: Filmové profily 2 – Šárka a Luboš Bartoškovi (str. 135); Neviditelné herectví - kolektiv autorů (str. 85); Tisíc a jeden život – Ladislav Boháč (obr. 12o); Tisíc tváří televize – kolektiv autorů (str. 27+8o+149+249); Vinohradské listování – kolektiv autorů (str. 23+48+147-52+183); nedatované novinové výstřižky; www.csfd.cz;
www.fdb.cz;

Autor: řepešínský

začal na otcovo přání studovat Učitelský ústav v Chrudimi, pak přestoupil na trutnovské gymnázium. Nakonec však z domova utekl a hrál na klavír po barech s Vošického orchestrem. Studoval na Státní konzervatoři v Praze, již absolvoval po její proměně v DAMU v roce 1953. Hrál ve Východočeském divadle v Pardubicích, pak v D 34 v Divadle S.K. Neumanna (1956-62) a od roku 1962 patřil po tři desetiletí k hereckým oporám Divadla československé armády, resp. Divadla na Vinohradech (Faust, Komu zvoní hrana, Král Krysa, K domovu se dívej, anděli, Generálka, Mistr a Markétka). Jako charakterní herec robustního projevu ztvárňoval i složité postavy v současném a klasickém repertoáru, i když fyziognomií byl předurčen pro role zarputilých chlapů, často záporného charakteru. Ve filmu začínal v polovině 50. let epizodními či vedlejšími postavami (mj. husita Ondřej z Hvozdna ve Vávrově historickém snímku Proti všem). Větší a výraznější úlohy mu přinesla až normalizační kinematografie v postavách vojáků, stranických funkcionářů, dělnických ředitelů, kriminalistů v různých žánrech: sveřepý partyzán Karel ve Kachyňově snímku Horká zima, komunista Bagár v adaptaci románu Václava Řezáče Bitva s názvem Kronika žhavého léta, důsledný vyšetřovatel Gregor v Kleinově psychologickém filmu s kriminální zápletkou Kam nikdo nesmí, antifašistický bojovník Bláha v Matějkově okupačním dramatu Svítalo celou noc. Naposledy se na plátně objevil jako zástupce ředitele v režijním debutu Ireny Pavláskové Čas sluhů. Mnohem známější je z TV obrazovky, kde vynikl v dramaticky exponovaných postavách drsných, věčně zachmuřených mužů, často na vedoucích postech v inscenacích a především v seriálech, např. F.L. Věk (1970-71), 30 případů majora Zemana (1974), Matka (1975), Žena za pultem (1977), Ve znamení Merkura (1978), Inženýrská odysea (1980), Okres na severu (1981), Dobrá Voda (1982), Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984), Synové a dcery Jakuba skláře (1985), Bylo nás šest (1986), Gottwald (1986), Rodáci (1987), Cirkus Humberto (1988), Dobrodružství kriminalistiky (1989), Dlouhá míle (1989) a Hříchy pro diváky detektivek (1995). Díky charakteristickému hlasu se záhy prosadil v rozhlase, na komorních scénách (Viola, Lyra Pragensis) a v dabingu (mj. namluvil Petera Falka v titulní roli detektivního seriálu Columbo a Dereka Jacobiho v seriálu Já, Claudius), za jehož celoživotní mistrovství získal Cenu F. Filipovského (1996). Nejmladší diváci ho znají jako vypravěče večerníčkových seriálů Kubula a Kuba Kubikula (1986), Jája a Pája (1987), Tuláček (1997) a Pruhovaní kamarádi (1998). V roce 1995 ho postihlo několik závažných onemocnění a zranění, jejichž následky mu značně omezily hereckou činnost. Měl za manželky herečky Štěpánku Haničincovou a Marii Kyselkovou.
-fik-, Filmový přehled 2007/12