Rudolf Granec

Rudolf GRANEC (1931–1996), přední tvůrce dokumentárních filmů především s populárně-vědeckou tematikou, se narodil 19. dubna 1931 ve Velkých Šenkvicích, okr. Bratislava-vidiek v rodině drobného zemědělce. V letech 1946–48 studoval na Obchodní škole v Trnavě, poté nastoupil do zaměstnání jako technický úředník na Oblastním ředitelství Kovoprůmyslu v Bratislavě. Začal pracovat v ČSM, kde se zaměřil hlavně na kulturní činnost – vedl divadelní a pěvecký soubor a absolvoval krajské školení Lidové umělecké tvořivosti. Po roce zaměstnání byl doporučen ke studiu na Vyšší průmyslové škole stavební v Bratislavě (1949–53). V době studií působil jako externista v bratislavském Národním divadle a na Nové scéně ND. Začal překládat divadelní hry z ruštiny (Život začíná znovu, Koho tlačí bota, Cesta prvních), ale jeho hlavním zájmem byl film, ve kterém spatřoval větší výrazové možnosti. Rozhodl se proto studovat filmovou školu a r. 1953 byl přijat na pražskou FAMU – obor filmová režie, kterou dokončil r. 1959. Od 2. ročníku pracoval také přes tři roky externě v Československé televizi, v r. 1958 rovněž externě ve Studiu zpravodajských filmů Praha. Jeho studijní film za III. ročník FAMU Oplatky byl zařazen do kolekce filmů pro Světový festival mládeže v Moskvě a jeho absolventský film Kde mele vítr obdržel II. cenu na Světovém festivalu mládeže ve Vídni a v prosinci 1959 získal na Festivalu národů ve Florencii stříbrnou medaili a čestné uznání. Od 1. 1. 1959 byl R. Granec vyslán, aby posílil Studio zpravodajského filmu v Bratislavě, kde byl tehdy nedostatek redaktorů. Po půl roce práce však neobdržel v Bratislavě slíbený byt a ani pracovní náplň neodpovídala plně jeho vzdělání z FAMU, proto se vrátil do Prahy. Dne 3. 7. 1959 se oženil s Drahomírou Menzelovou (dcerou redaktora a dramaturga Josefa Menzela a sestrou režiséra Jiřího Menzela). V r. 1962 se jim narodila dcera Martina. Od 8. 8. 1959 pracoval v nově vznikajícím útvaru filmové výroby Čsl. televize v Praze, kde natočil několik dokumentárních filmů. V období od1. 11. 1960 do 30.4. 1962 vykonával vojenskou základní službu, 4. 5. 1962 nastoupil jako režisér do Krátkého filmu Praha. Natočil kolem sedmdesáti dokumentárních filmů, z nichž celá řada získala množství cen a uznání na domácích i zahraničních festivalech (mj. Tlaková nádoba pro A 1, 1966, Polidštění práce, 1966, Diagnóza /B/lues, 1967, A-1, 1968, Klíšťová encefalitis, 1968, Toulavé slunce, 1979, Nezbývá nám než šetřit, 1982 a další).

V letech 1976–78 absolvoval dálkově postgraduální studium na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy. Rudolf Granec se ve svých populárně-vědeckých filmech často zabýval zdravotnickou tematikou, zvláště pak duševní hygienou a sexuální výchovou. Zpracováním této choulostivé problematiky po stránce režie i kamery patřil k absolutní špičce. Tyto filmy tvořil většinou pro mladé lidi, které se snažil vyprovokovat k zamyšlení nad sebou, nementoroval, ale nabízel jim možnost volby. Jeho prvním filmem zabývajícím se sférou intimního života byl film zr.1968 Diagnóza/B/lues–sociologický průzkum zaměřený na pohlavní promiskuitu a nebezpečí pohlavních chorob. Tento film byl na Academia filmu v Olomouci vyznamenán cenou za nejlepší populárně-vědecký film a o rok později na žádost diváků čtyřikrát reprízován v televizi. Velice užitečnými byly i Grancovy filmy Samovyšetření prsu z r. 1969 a Antikoncepce z r. 1971. Vynikající je také film o alkoholismu mládeže Čtyři stupně blaženosti (1973), ve kterém je varující už jen sama věrně snímaná skutečnost. Mezi nejznámější Grancovy filmy patří také Toulavé slunce(1979) o cikánské problematice v Československu, který získal vr. 1980 na XV. Academiafilmu Olomouc ex aequo Velkou cenu rektora Univerzity Palackého, Hlavní cenu v kategorii společenských věd a Cenu Československé akademie věd. Grancův snímek Nezbývá nám než šetřit (1982) obdržel II. cenu v kategorii televizních filmů a pořadů na XX. Techfilmu 1982. Až v r. 1990 mohl Rudolf Granec dokončit film Zpráva o výzkumu veřejného mínění z r. 1968 o stavu společenského vědomí národa po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. R. Granec se ve svých dokumentech vždy snažil o věrohodnost, pravdivost a přesvědčivost, usiloval zachytit daný problém do hloubky a ve všech souvislostech.Zemřel4. března 1996 v Praze.

Zdroj: NFA - Helena Malinová - 2001