Brigitte Fossey

Francouzská herečka Brigitte Fossey zazářila před kamerou již ve věku pěti let, po několika dalších dětských rolích a delší odmlce se znovu začala prosazovat jako filmová i divadelní herečka koncem šedesátých let 20. století. Pochází z učitelské rodiny a narodila se ve městě Tourcoing na francouzsko-belgických hranicích. K filmu se dostala na základě inzerátu v novinách, když režisér René Clément hledal dívku ve věku 9-11 let (původně chtěl obsadit tehdy populární dětskou hvězdu Zizi Saint-Clair, její otec s tím ale nesouhlasil). Přestože Brigitte Fossey nedosahovala věkového limitu, roli osiřelé dívky za druhé světové války ve filmu ZAKÁZANÉ HRY (Jeux interdits, 1952) nakonec dostala.

ZAKÁZANÉ HRY původně narazily na divácký nezájem, až několik mezinárodních cen přivedlo nakonec do kin přes pět miliónů diváků. Spolu s druhým dětským představitelem Georgesem Poujoulym se z Brigitte Fossey stal miláček národa. Okouzlující blonďatá Brigitte se stala jedním z nejfotografovanějších dětí ve Francii, již jako šestiletá navíc reprezentovala francouzský filmový průmysl na festivalu v Londýně, kde mimo jiné předávala kytici britské královně Alžbětě II. Vzápětí natočila v Itálii film OCELOVÉ LANO (La corda d'acciaio, 1953), v americké komedii ŠŤASTNÁ CESTA (The Happy Road, 1957) realizované ve Francii, dostala další velkou příležitost v úloze neposlušné dcery Janine.

Slušně rozběhnutou kariéru přerušili její rodiče, kteří jí v deseti letech nedovolili další natáčení, protože jí chtěli dopřát solidní vzdělání. Brigitte Fossey sice vystudovala lingvistiku na Sorbonně, umělecké nadání ale nezapřela, hrála na klavír a věnovala se tanci. Po studiích krátce působila ve Švýcarsku jako tlumočnice a překladatelka, nakonec se ale vrátila před filmové kamery. Éterickou dceru zchudlého šlechtice ztvárnila v milostném melodramatu VELKÝ MEAULNES (Le grand Meaulnes, 1967), vzápětí točila i s Alainem Delonem a Charlesem Bronsonem (SBOHEM, PŘÍTELI - Adieu l'ami, 1968).

Úspěchy jejích výstupů před kamerou koncem 60. let ji přivedly k dodatečnému studiu herectví na pařížské konzervatoři, další hereckou průpravu získala i na proslulé newyorské škole Actors Studio. Stěžejní pro ni bylo setkání s režisérem Jeanem-Françoisem Adamem (1938-1980), který ji poprvé přivedl na divadelní jeviště (Léto, 1967), později s ním natočila film M JAKO MATHIEU (M comme Mathieu, 1970). Mezitím se z nich stali manželé (1968-1973), jejich dcera Marie Adam (*1968) je dnes divadelní a televizní herečkou. Počátkem 70. let začala Brigitte Fossey točit i s dalšími režiséry, spolupracovala také s televizí (seriál LIDÉ Z MOGADORU - Les gens de Mogador, 1972).

Během sedmdesátých let se Brigitte Fossey zařadila mezi výrazné představitelky citlivých a křehkých žen s rozporuplným psychologickým profilem. V této poloze si ji oblíbili začínající i již zavedení režiséři jako Claude Lelouch (DOBRÁK A ZLÍ LIDÉ - Le bon et les méchants, 1976) nebo François Truffaut (MUŽ, KTERÝ MILOVAL ŽENY - L'homme qui amait les femmes, 1977), často točila i s mimofrancouzskými tvůrci, manželskou dvojici s Paulem Newmanem například vytvořila v americkém sci-fi filmu KVINTET (Quintet, 1979). Dodejme také, že v 70. letech si Brigitte Fossey vysloužila dvojí nominaci na prestižní filmovou cenu francouzského Cézara.

I když většina zdrojů akcentuje hereččinu účast na hodnotných uměleckých počinech, nelze opominout ani její participaci na dvojici mimořádně úspěšných komedií VEČÍREK (La boum, 1980) a VEČÍREK 2 (La boum 2, 1982), v nichž hrála zaneprázdněnou matku hlavní hrdinky (Sophie Marceau). Pozoruhodné kreace matek předvedla znovu v německém filmu KŘÍDLA A POUTA (Flügel und Fesseln, 1984) nebo ve francouzském hororu ČÍSLO NA JEŽÍŠKA - 36.15 (36.15 - code Pere Noël, 1989). V režii českého filmaře Karla Kachyni hrála v koprodukčním válečném snímku POSLEDNÍ MOTÝL (Le cri du papillon, 1990). Ve formátu celovečerních snímků hrála naposledy ve filmu DĚTI TROSEČNÍKA (Les enfants du naufrageur, 1992).

Od počátku devadesátých let se Brigitte Fossey uplatňuje hlavně v televizi, za svou účast v seriálu ZÁMEK OLIVIÉRŮ (Le château des oliviers, 1993) získala francouzskou televizní cenu 7 d'Or. Jestliže se v posledních letech Brigitte Fossey před kamerou objevuje jen výjimečně, zanedbatelné jsou i její divadelní aktivity, o to více se angažuje především v charitě, podporuje projekt SOS vesniček, věnuje se také hájením práv dětí v zemích třetího světa. Spolu s úspěšnou hereckou kariérou jí tyto aktivity vynesly řád Čestné legie (2002). Již v roce 1982 byla členkou poroty na filmovém festivalu v Berlíně, později byla hostem na festivalech mimo jiné v Karlových Varech (1984) a v Praze (1996). Od roku 1988 je jejím druhým manželem zubní lékař Yves Samama.

Autor: argenson

Brigitte Fossey vstoupila na stříbrné plátno již ve velmi útlém věku - v pěti letech si zahrála roli osiřelé dívenky Paulette, jejíž rodiče zahynuli při náletu a která naváže přátelství se stejně postiženým jedenáctiletým chlapcem , v protiválečném dramatu Zakázané hry. O pět let později jí americký režisér, herec a tanečník Gene Kelly dokonce svěřil úlohu neposlušné dcery Janine, která uteče se svým americkým spolužákem ze švýcarské školy do Paříže, v komediálním dramatu Šťastná cesta.
Kromě hereckého talentu projevovala od dětství rovněž hudební nadání; v rodném městě navštěvovala hodiny tance a klavíru. Po studiích jazyků a filozofie na univerzitě v Paříži odjela do Ženevy, kde pokračovala ve výuce jazyků na tlumočnické škole. Koncem 60. let se opět vrátila před filmovou kameru, aby ztělesnila dceru zchudlého barona, éterickou Yvonne de Galais, o jejímž milostném vzplanutí a posléze tragickém údělu vypráví romantické melodrama podle románu Alaina Fourniera Velký Meaulnes.
Úspěch tohoto snímku definitivně rozhodl o tom, že se začala věnovat výhradně herecké dráze. Ačkoliv měla jisté zkušenosti a renomé, absolvovala ještě odbornou průpravu na pařížské Státní konzervatoři dramatického umění a v newyorském Actors Studiu. Na divadle debutovala 1967 ve hře Léto, jejímž režisérem byl Jean-François Adam, za něhož byla 1968-73 provdána a v jehož psychologickém milostném dramatu M jako Mathieu vytvořila dvojroli odloučené manželky Jeanne a tajemné milenky Muriel psychicky nevyrovnaného muže (Sami Frey). Během 70. let se B. F. prosadila jako jedna z nejosobitějších představitelek citově křehkých hrdinek ve filmech věhlasných, ale i začínajících francouzských režisérů.
Čas od času o ní projevují zájem rovněž významní zahraniční tvůrci, v jejichž dílech vytváří postavy nejrůznějších charakterů a osudů: těhotná Vivian, žena lovce tuleňů (Paul Newman), s nímž se vrací po mnoha letech do zamrzlého města, kde živoří v podzemí zbytek civilizace, v alegorické sci-fi vizi Kvintet; úspěšná herečka Isabelle, zanedbávající však kvůli umělecké kariéře svou dceru , v rodinném dramatu Křídla a pouta. Dále si zahrála jako rozvážná a obětavá vychovatelka Věra, pomáhající francouzskému mimovi (Tom Courtenay) zinscenovat s dětmi v židovském ghettu pantomimické představení pro delegaci Mezinárodního červeného kříže, v poetickém snímku z nacistické okupace Poslední motýl (K. Kachyňa). Byla hostem MFF v Karlových Varech 1984 a na MFF Praha 1996.
převzato http://www.francouzskyfilm.cz