Errol Flynn byl synem uznávaného biologa Theodora Thomase Flynna,jeho matka Marrela prý byla potomkem slavného Fletchera Christiana, velitele vzbouřenců na lodi Bounty. Mladý Errol se už od dětství projevoval jako naprosto nezvedený rošťák, který nevydržel na žádné škole (nejspíš s ním nevydržel žádný učitel). Už jako kluk utekl z domova, aby hledal zlato.Tradovalo se o něm, že vyzkoušel profesi vojáka, rybáře, policisty, hasiče, zdravotníka,boxera, a mnoho dalších.
Asi se není proto co divit, že se dostal i k filmovému oboru. První roličku natočil roce (1933). Flynn se pak na návrh Warner Bros rozhodl odjet do Holllywoodu, kde dostal malou roli v jednom z předválečných filmů Michaela Curtize. Pohledný, zajímavý herec se stal přes noc slavným jen díky náhodě, a to když ho Warner Bros, které sháněl náhradu za jiného herce, angažoval pro hlavní roli Petera Blooda v adaptaci slavného románu Rafa Sabatiniho - Captain Blood – 1935 u nás (Kapitán Blood). Film režíroval Michael Curtiz, hudba Erich von Gorngold ( rodák z Brna ) - získal pět nominací na Oscara - včetně té za nejlepší film - a z Errola se stala rázem filmová hvězda číslo I., miláček publika, a tím pádem i přednostní uchazeč na další role.
Už po úspěchu Captaina Blooda se dala do dohromady výborná trojice – Errol Flynn, Olivia de Havilland a režiser Michael Curtiz. Jinak bylo docela známo, že i přes tuto plodnou spolupráci režiser Curtiz svou největší hvězdu (Flynna) docela nesnášel. Přesto s ním dokázal natočit 12 na tehdejší dobu dobrých filmů a nejen divácky úspěšných.
V roce 1936 si Errol s Olivií zahráli v dalším úspěšném snímku Útok lehké kavalérie. Major Vickers se stal jednou z Flynnových životních postav. Po tomto úspěchu zazářil Flynn v roce 1939 asi nejvíc, když opravdu brilantně ztvárnil postavu zbojníka Robina Hooda ve slavném filmu Dobrodružství Robina Hooda - s Olivií de Havilland v roli lady Marion, v režii M.Curtize, hudba opět Erich von Korngold. Pro tuto roli jako by se Flynn přímo narodil: statečnost, udatnost, chrabrost, odvaha, gentlemanství, zmužilost, hrdinství, osobní přitažlivost, elegance, šarm, vtip, výborné šermířské schopnosti – těmi Flynn opravdu oplýval. V roce 1939 hrál s herečkou Bette Davis, ve filmu - Private lives of Elizabeth and Essex, The (1939) (Soukromý život Elizabety a Essexe.)
Na svoji bukanýrskou slávu navázal Flynn dalším filmem Sea Hawk The, – u nás : Pán sedmi moří (1940), a kupu pravé odvahy,cti a neohroženosti dodal i do dvou historických postav: generál kavalerie G. A. Custer - ve westernu THEY DIED WITH THEIR BOOTS ON (1941) a boxerskému šampiónovi ve filmu Gentleman Jim (1942). U publika si na nedostatek přízně stěžovat nemohl. Ženy ho milovaly, muži obdivovali. Flynn měl rád westerny, a rád je také natáčel. O tom přesvědčil výbornými filmy jako byly Dodge city (1939), Santa Fé Trail, Virginia city z roku 1940, San Antonio (1945), Montana, Rocky Mountain v roce 1950.
Natáčel i válečné filmy. Nemůžeme se na ně dívat jinak, než jako na filmy I. třídy. Tím byl třeba snímek z 1. světové války The Dawn Patrol, nebo filmy z tehdy právě probíhající druhé světové války – Hloubkový bombardér (1941), Desperate Journey (1942) a Objective Burma, v roce (1945).
Dobrodružností Flynnových postav si jeho vlastní život asi nezadal, a lidé v jeho okolí tvrdili, že je i daleko víc, než jen překonal. Byl pověstný tím, jak často střídal ženy, i holky lehčího ražení, byl známý svými pitkami a aférami. V roce 1942, na vrcholu své slávy, byl obviněn ze znásilnění. V procesu, z něhož nakonec vyšel osvobozen, to však odstartovalo sestup Flynnovy kariéry. Znakem jeho dřívější nevázanosti se dá brát nejspíš přiměřená jeho pověsti role - Dona Juana z filmu Adventures of don Juan (1949).
Flynn byl třikrát ženatý, a z jeho dětí se stal hercem jen jediný – syn Sean Flynn u nás známý především z filmu „Syn kapitána Blooda.“ Zahynul jako válečný fotograf ve Vietnamské válce a vnuk Sean Flynn jun.
Pádem Flynnovy kariéry byl i jeho zhoršující se zdravotní stav. Errolův životní styl se na něm podepsal.
Všechno zlé je ale někdy k něčemu dobré, a Flynn se tak stal načas vyhledávaným představitelem nejrůznějších filmových alkoholiků. Nejslavnějším z nich byl patrně v roli opileckého představitele (ztracené generace) z adaptace Hemingwayovy knižní předlohy z roku (1957),jemu dodal Flynn skutečně neuvěřitelné množství autenticity.
Herec John Barrymore, byl jeho kamarádem, a Flynn s ním hrozně rád prováděl různé hlouposti a mezi ně patřily často i drsné žertíky. To bylo v jednom případě doslova a do písmene.Možná tak, že by to ani Barrymorovi samému nebývalo bylo milé. Barrymorovu smrt v roce 1942 „oslavil“ Flynn svým typickým způsobem,a nezdržel se dost divokého vtipu - ukradl jeho tělo, posadil ho na gauč, a umístil mu do ruky úplně poslední drink.
Poslední film, kterým se snažil přivolat zpět svůj dřívější úpěch byl Wiliam Tell, a natáčel se v roce 1953. Film nebyl dokončen. Na toto natáčení utratil Flynn většinu svých peněz. Poslední roky žil Errol Flynn na své jachtě na Jamaice. Snad alespoň tady našel trochu klidu. Pracoval tam na své autobiografii, která vyšla až po jeho smrti v roce 1959 - pod názvem Můj hříšný, bezbožný život, podle které byl natočen i životopisný film.
Marta Holubová
Autor: clara.bow .
