Pierre Étaix

e od roku 1954 živil v Paříži jako časopisecký karikaturista a ilustrátor, cirkusový klaun (v partnerství s Ninem Fabbrim a později s Charliem Ridelem) a kabaretní komik, kouzelník a imitátor (Cheval d’Or, Trois Baudets, A.B.C. Alhambra, Bobino, Olympia). Jako kreslíř, gagman a asistent režiséra Jacquesa Tatiho se podílel na filmu Můj strýček. V autorském tandemu s Jeanem-Claudem Carrièrem natočil dvě krátké grotesky Rozchod a Všechno nejlepší, oceněné na festivalech v Oberhausenu a v Mannheimu; druhá z nich získala i Oscara a Cenu BAFTA za nejlepší krátký film. Carrière byl spoluscenáristou i čtyř celovečerních filmů, jež Étaix už režíroval sám a v nichž opět osobitým způsobem ztělesnil nesmělého smolařského hrdinu, sužovaného protivenstvími, jež mu přináší láska nebo přetechnizovaná civilizace. Étaixovy snímky vynikají snovou, melancholicky posmutnělou a surreálně poetickou stylizaci, invenční prací s gagem a situační komikou, vycházející z tradice cirkusové a varietní zábavy i z němé grotesky (Buster Keaton, Max Linder). Po zdrcující reakci na film Země hojnosti umělec rezignoval na vlastní filmovou tvorbu a nadále se věnoval psaní a herectví na jevišti (Théâtre Hébertot), v cirkusových manéžích (Pinder Circus, Étaix du Cirque) a příležitostně ve filmu a televizi, v níž se také prezentoval klaunskými skeči. V roce 1973 založil s manželkou Annií Fratelliniovou (1932-1997), pocházející se starého klaunského rodu, Národní cirkusovou školu. Až po šestnáctileté pauze režíroval ekranizaci své hry Pán je už v letech. Je autorem (či spoluautorem) řady knih, mj. Dactylographismes (1982), Star Systém (1985), Je hais les pigeons (1996, Nesnáším holuby), Tu parles d’un caractère! ou la Dactylo en folie (1997, Ty mluvíš o charakteru! aneb Písařka v roztoužení), Les hommes de… (2001, Lidé z...), Karabistouilles (2003), Les proverbes (2004, Přísloví).
-fik-, Filmový přehled 2011/4