Milena Dvorská

Přestože se herečka Milena Dvorská prosadila jako významná divadelní herečka a známe ji z desítek televizních a filmových rolí, v paměti českých diváků zůstává především díky své první a nejslavnější roli princezny Marušky z legendární filmové pohádky BYL JEDNOU JEDEN KRÁL (1954). Milena Dvorská se narodila v září 1938 v Prostějově do rodiny úředníka a švadleny. Již jako dítě hrála s ochotníky a v divadle se objevovala i jako návštěvnice, nicméně její touhou byla práce zdravotní sestry a po dokončení měšťanky začala studovat na zdravotní škole. V patnácti letech ale proběhlo náhodné osudové setkání s Janem Werichem, který v Prostějově vystupoval s estrádním programem. Werich si nedlouho poté na Dvorskou vzpomněl, když režisér Bořivoj Zeman hledal představitelku princezny Marušky do již zmíněné pohádky.

Velký úspěch pohádky BYL JEDNOU JEDEN KRÁL (1954) vyplýval mimo jiné i z přirozeného hereckého projevu a dívčího půvabu Mileny Dvorské (i když sama herečka na svůj první výstup ve filmu vzpomínala spíše s ironickou skepsí). Vzápětí dostala další velkou roli v komedii ANDĚL NA HORÁCH (1955), kde stanula po boku Jaroslava Marvana; tady její postava mladé emancipované dívky vhodně zapadala do obecně platného kontextu budovatelských filmů té doby. Během natáčení tohoto filmu se Dvorská seznámila s další osobností českého filmu a divadla, Vlastou Fabianovou, která jí pomohla připravit se na přijímací zkoušky ke studiu herectví. Velké dívčí role v úspěšných filmech nasměrovaly Milenu Dvorskou na DAMU, kde vystudovala herectví (1960). Mezitím ještě účinkovala v dnes již zapomenutém filmu ZAPOMENUTÉ DĚLO (1958).

Po dokončení divadelní fakulty nastoupila Milena Dvorská do Divadla E. F. Buriana (1960), kde s přestávkou působila třicet let. Přestávku představovaly dva významné roky v Divadle Za branou (1970-1972); v dlouholeté herecké dráze to byla sice jen epizoda, ale Dvorská na krátkou dobu strávenou pod vedením Otomara Krejči vzpomínala ráda a s úctou. Krejču a jeho manželku Marii Tomášovou ostatně do konce života uváděla jako své profesní vzory. Z jejích divadelních rolí vyniká poměrně početná participace v ruské klasice (Jegor Bulyčov, Tři sestry, Racek, Ach, ten Platonov), zaznamenáníhodné kreace ale předvedla i v dalších hrách moderních autorů i zahraničních klasiků (Král Lear, Sen noci svatojánské, R.U.R, Žebrácká opera, Meteor). Dvakrát získala cenu Českého literárního fondu, a sice za svá vystoupení v představeních Špinavé ruce a Racek.

Přestože vstup Mileny Dvorské do povědomí českých diváků proběhl na filmovém plátně, po dokončení DAMU se věnovala především divadlu a její filmografie 60. let je poměrně chudá. V historickém filmu POSLEDNÍ RŮŽE OD CASANOVY (1966) hrála postavu hraběnky Valerie, za zmínku pak stojí její úloha vedoucí pošty v hořké komedii NEJLEPŠÍ ŽENSKÁ MÉHO ŽIVOTA (1968). V dekádě sedmdesátých let se její filmografie začala rozrůstat o postavy obětavých maminek, ve většině případů jde ale o dnes již zapomenuté filmy (KAPITÁN KORDA, 1970; LÁSKA, 1973; ANNA, SESTRA JANY, 1975; ODYSSEUS A HVĚZDY, 1976). Do této kategorie spadá i její postava královny v dodnes oblíbené pohádce JAK SE BUDÍ PRINCEZNY (1977).

Během sedmdesátých let se Milena Dvorská stala i vyhledávanou herečkou v televizních seriálech, opět jako maminka se objevila v pohádkových příbězích PAN TAU (1970), výraznou kreaci předvedla i v jedné epizodě seriálu TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1975), znovu matku jednoho z hlavních mladých hrdinů hrála ve ZKOUŠKÁCH Z DOSPĚLOSTI (1979). Oproti dekádě 60. let hrála v sedmdesátých letech podstatně častěji a její filmografie se začala rozrůstat o několik titulů ročně.

Milena Dvorská inklinovala především k charakternímu herectví, v jejích výstupech před kamerou ale figurují i výrazné role v legendárních komediích JÁRA CIMRMAN, LEŽÍCÍ SPÍCÍ (1983) nebo VESNIČKO MÁ, STŘEDISKOVÁ (1985), i když i v těchto případech šlo znovu o postavy matek. Tento typ úloh ji neminul ani v dalších seriálech, značně ovšem poplatných době (CHLAPCI A CHLAPI, 1988; RODÁCI, 1988). Zajímavou příležitost dostala jako životem unavená Milena ve filmu CORPUS DELICTI (1991), opět pak zopakovala úlohy matek hlavních hrdinů, tentokrát ale již ve výraznější psychologické poloze (HOLČIČKY NA ŽIVOT A NA SMRT, 1996; KAMENNÝ MOST, 1996). Za druhý jmenovaný film byla nominována na cenu Českého lva.

Po zániku Divadla E. F. Buriana Milena Dvorská s chutí přijala nabídku k hostování v obnoveném Divadle Za branou, kde hrála například v historickém dramatu Dialogy karmelitek. Několik dalších roků byla bez stálého angažmá, až koncem 90. let začala pravidelně hostovat v Divadle Na Fidlovačce (Šumař na střeše, Fidlovačka), účinkovala také v zájezdových představeních Divadelní společnosti Háta (Klíče na neděli). Četnost vstupů před filmovou kameru Milena Dvorská výrazně omezila, ale mohli jsme si ji připomenout například v pohádkách Z PEKLA ŠTĚSTÍ (1999) a Z PEKLA ŠTĚSTÍ 2 (2001), kde opět přijala roli matky hlavního hrdiny. Častěji účinkovala v televizi, kromě několika zdařilých filmů z produkce České televize hrála také v seriálech komerčních televizí (ULICE, 2005; LETIŠTĚ, 2006). Definitivně naposledy se připomněla divákům postavou kuchařky v historicko-dobrodružném snímku AŤ ŽIJÍ RYTÍŘI (2009).

Významnou položku v práci Mileny Dvorské tvořil také dabing, slyšet jsme ji mohli v řadě dnes již legendárních zahraničních filmů, jejím hlasem promlouvala například italská hvězda Claudia Cardinale. V neposlední řadě je na místě připomenout také její práci pro rozhlas, kde našla uplatnění v řadě inscenací.

Milena Dvorská byla od roku 1972 provdaná za Josefa Trojana, s nímž měla dvě děti. Ačkoli byla Milena Dvorská vynikajicí herečkou a především v divadle protagonistkou výrazných dramatických rolí, v posledních letech se v médiích objevovala převážně díky svému vztahu s dcerou Lucií, kterou neviděla bezmála dvacet let. Problematický soukromý život je zachycen také v její vzpomínkové knize MILENA DVORSKÁ: VYPRÁVĚNÍ O ŽIVOTĚ (2006). Milena Dvorská zemřela nečekaně a náhle 22. prosince 2009 ve věku 71 let.

Autor: argenson

MILENA DVORSKÁ (nar. 7.9.1938, Prostějov – zemřela 22. prosince 2009, Praha, na náhlou zástavu srdce) milovala od dětství divadlo (především operu), jež také ochotnicky hrála. Po skončení měšťanky studovala zdravotnickou školu, ale náhodné setkání s Janem Werichem v šatně prostějovského divadla, kde hostoval s estrádním programem, jí rázem změnilo život. Její zjev (štíhlá dívka se záplavou kaštanových vlasů, s jemnou tváří a zajímavě vykrojenými rty) Wericha natolik okouzlil, že ji doporučil Bořivoji Zemanovi pro postavu královské dcery Marušky do pohádky Byl jednou jeden král… Na úspěšný debut před kamerou, kde zaujala dívčí přirozeností, navázala úlohami moderních emancipovaných děvčat v poplatných, avšak divácky velmi úspěšných komediích. Souběžně s filmovou dráhou vystudovala herectví v ročníku Radovana Lukavského na DAMU (1960) a nastoupila angažmá v pražském Divadle E.F. Buriana, jehož členkou zůstala až do jeho zániku (1991) s výjimkou let 1970-72, kdy působila v Divadle za branou. Počátkem 90. let pracovala krátce v dopisovém oddělení prezidentské kanceláře a poté se vrátila do načas obnoveného Divadla za branou II. (Dialogy karmelitek). V dalším období účinkovala v Divadle na Fidlovačce (Fidlovačka, Thyl Ulenspiegel, Šumař na střeše) a v zájezdových inscenacích Divadelní společnosti Háta (Klíče na neděli, Když ty, tak já taky, miláčku). Na jevišti postupně zúročila svůj atraktivní typ v dramaticky náročných úlohách, jež s přibývajícím věkem obohacovala o další výrazové a charakterové tóny (titulní hrdinka dramatu Anna Christie, Jessica v Sartrových Špinavých rukách, Polly v Žebrácké opeře, Helena v R.U.R., Titanie ve Snu noci svatojánské, Irina ve Třech sestrách, Regan v Králi Learovi, Glafíra v Jegoru Bulyčovi, Arkadinová v Rackovi ad.). I na plátně postupně zaměnila dívčí postavy za úlohy soudobých žen (původně zakřiknutá vedoucí pošty Kaplanová ve Fričově komedii Nejlepší ženská mého života), častěji však v kostýmních postavách (sličná choť hraběte Valdštejna v Krškově romantické historické komedii Poslední růže od Casanovy, travička a hostinská Zuzana ve staropražské legendě z povídkového snímku Pražské noci, herečka Ida Ferrièrová v Kachyňově životopisné dumasovské komedii Tajemství velikého vypravěče). Od počátku 70. let přibyly role laskavých maminek či pohádkových postav. Od poloviny 80. let se na plátně objevovala sporadicky a většinou v úlohách životem poněkud znavených žen (disidentka Milena ve společenském dramatu Ireny Pavláskové Corpus delicti, matky v Brabcově psychothrilleru Holčičky na život a na smrt a ve Vorlově hořké komedii Kamenný most). Uplatňovala se i ve slovenských filmech a zahraničních produkcích. Vedle asi padesáti filmových rolí hrála desítky postav v TV inscenacích, filmech, bakalářských příbězích a v seriálech Tři chlapi v chalupě (1961-63), Pan Tau (1970), 30 případů majora Zemana (1974-1979), Die Magermilchbande (1979, Mlíčňáci), Zkoušky z dospělosti (1980), Malý pitaval z velkého města (1982), Bylo nás šest (1985), Rodáci (1987), Chlapci a chlapi (1988), Malé dějiny jedné rodiny (1988-89), Detektiv Martin Tomsa (1996), O ztracené lásce (2001), Ulice (2005-07) a Letiště (2007). Pravidelně se věnovala práci v rozhlase a dabingu. Před listopadem 1989 i po něm prokazovala občanskou angažovanost. Od počátku 90. let budila až do její smrti pozornost médií rodinná krize: dcera Lucie s ní zpřetrhala veškeré kontakty, když založila početnou rodinu se sektářem Janem Dvorským, známým pod přezdívkou Parsifal Imanuel, s nímž se ukrývá v zahraničí. S Lubošem Nečasem napsala knihu Milena Dvorská: vyprávění o životě… (2006). Vznikly o ní TV pořady v cyklech Po stopách hvězd (2007; r. Pavel Nosek) a 13. komnata Mileny Dvorské (2008; r. Kamila Vondrová). Její syn Jakub Dvorský (nar. 1973) je kameraman. – Filmografie: Byl jednou jeden král... (1954; r. Bořivoj Zeman), Anděl na horách (1955; r. Bořivoj Zeman), Zatoulané dělo (1958; r. Josef Mach), kr. f. Noční návštěva (1958; r. Pavel Pospíšil), Rok života (TV-1960; r. Jaroslav Novotný), Sbohem, deštivé město (TV-1960; r. Eva Sadková), Tříminutový rozhovor (TV-1960; r. Eva Sadková), Zámek pro Barborku (TV-1960; r. Otto Haas), Dlouhý podzimní den (TV-1961; r. Jaroslav Dudek), Němci (TV-1961; r. Eva Sadková), kr. f. Okamžik, spojím! (1961; r. Vladimír Kabelík), Zámek pro Barborku (1962; r. Stanislav Strnad), střm. f. Rozmar (TV-1962; r. Eva M. Bergerová), Prosím nebudit (1962; r. Josef Mach), Začít znova (1963; r. Miroslav Hubáček), Kluk (TV-1964; r. Jan Valášek), Tři chlapi po roce (TV-1964; r. František Filip), střm. f. Růže a koruna (TV-1964; r. Zdeněk Kubeček), Hra o životě a smrti (TV-1965; r. Jiří Bělka), Lysistrata (TV-1965; r. Jiří Bělka), Poslední růže od Casanovy (1966; r. Václav Krška), Jeden deň pre starú paniu (1966; r. Martin Hollý), Ministerstvo strachu (TV-1966; r. Eva Sadková), Poslední opona (TV-1967; r. Eva Sadková), Sedmero krkavců (TV-1967; r. Ludvík Ráža), Nejlepší ženská mého života (1968; r. Martin Frič), Ohlédnutí (1968; r. Antonín Máša), Pozdvižení v Efesu (TV-1968; r. Ladislav Štros), kr. f. ...a sekať dobrotu (TV-1968; r. Peter Solan), povídky Fabricius a Zuzana a Otrávená travička z filmu Pražské noci (1968; obě r. Miloš Makovec), Jádro věci (TV-1969; r. Jaroslav Novotný), Rozhovory (TV-1969; r. Evald Schorm), Kaviár jen pro přátele (TV-1969; r. Jaroslav Dudek), střm. f. Pan Tau a samá voda (1969; r. Jindřich Polák), Kapitán Korda (1970; r. Josef Pinkava), Alexandre Dumas starší (TV-1970; r. Jaroslav Dudek), střm. filmy Kouzelný dům (TV-1970; r. Jaroslav Balík), Kruh světla (TV-1970; r. Eva Sadková) a Manželské mezihry (TV-1970; r. Evžen Sokolovský), The Last Act of Martin Weston (1970, Poslední čin Martina Westona; r. Michael Jacot), Šance (1971; r. Rangel Valčanov), Tatínek na neděli (1971; r. Jaroslav Mach), Vražda v hotelu Excelsior (1971; r. Jiří Sequens), Konfrontace (TV-1971; r. Jiří Sequens), Zajatec šílenství (TV-1971; r. Jaroslav Novotný), Tajemství velikého vypravěče (1971; r. Karel Kachyňa), Moc bez slávy (TV-1972; r. Jan Matějovský), střm. filmy Nejvyšší oběť (TV-1972; r. Evžen Němec) a Tele se vlka nebojí (TV-1972; r. Jaroslav Novotný), Elixíry ďábla (1972; r. Ralf Kirsten), Tie malé výlety (1972; r. Josef Režucha), Tajemství zlatého Buddhy (1973; r. Dušan Klein), Láska (1973; r. Karel Kachyňa), Tři nevinní (1973; r. Josef mach), Adam a Otka (1973; r. Jaromír Dvořáček), Vánoce tu budou co by dup! (TV-1974; r. Stanislav Strnad), Klasické příznaky (TV-1974; r. Otto Haas), Libuše (TV-1974; r. Ivan Kotrč), Anna, sestra Jany (1975; r. Jiří Hanibal), Des Christoffel von Grimmelshausen abenteuerlicher Simplicissimus (TV-1975, Dobrodružný Simplicissimus od Christoffela von Grimmelshausena; r. Fritz Umgelter), „Marečku, podejte mi pero!“ (1976; r. Oldřich Lipský), Odysseus a hvězdy (1976; r. Ludvík Ráža), Malá mořská víla (1976; r. Karel Kachyňa), Břízky (TV-1976; r. Zdeněk Kubeček), Čenkovej deti (TV-1976; r. Otakar Krivánek), střm. f. Nebezpečí smyku (TV-1976; r. Ludvík Ráža), Smrt mouchy (1976; r. Karel Kachyňa), střm. f. Klukovina (TV-1977; r. Vlasta Janečková), Jak se budí princezny (1977; r. Václav Vorlíček), Cesta domů (TV-1978; r. Jiří Adamec), Přitažlivost země (TV-1978; r. Jiří Bělka), Zítřek bez záruky (TV-1978; r. Jiří Bělka), střm. f. Paví král (TV-1978; r. Jiří Adamec), Hrozba (1978; r. Zdenek Sirový), Podej mi ruku a přestaň se bát (TV-1979; r. Libuše Koutná), Neohlížej se, jde za námi kůň! (1979; r. Jiří Hanibal), Důkaz (TV-1980; r. Jiří Bělka), Něco je ve vzduchu (1980; r. Ludvík Ráža), Citová výchova jedné Dáši (1980; r. Ján Zeman), A na konci je začátek (TV-1981; r. Jiří Bělka), Klíč k domovu (TV-1981; r. Jiří Bělka), Sluníčko na houpačce (TV-1981; r. Jiří Adamec), Začít znovu (TV-1981; r. Jiří Bělka), střm. f. Ivan Olbracht (TV-1981; r. Jiří Bělka), Písemky (TV-1981; r. Jiří Adamec) z cyklu Tak se ptám, Cukor (TV-1982; r. Stanislav Párnický), Čas černý jako voda (TV-1982; r. Jaroslav Dudek), Myslím, že vím (TV-1982; r. Jiří Bělka), Schůzka se stíny (1982; r. Jiří Svoboda), Predčasné leto (1982; r. Otakar Krivánek), Jára Cimrman, ležící, spící (1983; r. Ladislav Smoljak), Evo, vdej se! (1983; r. Jaroslava Vošmiková), střm. f. Ďábel ví hodně (TV-1983; r. Václav Vorlíček), O bílém jadýrku (TV-1983; r. Věra Jordánová), O spící princezně, šípkových růžích a uražené víle (TV-1983; r. Miloš Bobek), Plášť Marie Terezie (TV-1983; r. Jiří Bělka), Rovnováha (TV-1983; r. Vojtěch Štursa), Levé křídlo (1983; r. Jiří Hanibal), Noc smaragdového měsíce (1984; r. Václav Matějka), střm. f. Až já budu královna (TV-1984; r. Vlasta Janečková), Dotek ruky (TV-1984; r. Vojtěch Štursa), Koloběžka první (TV-1984; r. Ludvík Ráža), Záviš a Kunhuta (TV-1984; r. Otakar Kosek), Vesničko má středisková (1985; r. Jiří Menzel), Bergman a Bergman, detektivní kancelář (TV-1985; r. Jan Bonaventura), Trvale jasno (TV-1985; r. Jiří Adamec), O Popelákovi (TV-1986; r. Vlasta Janečková), Případ žárlivého muže (TV-1986; r. Vlastimil Kelbl), Spřízněni dobou (TV-1986; r. Vojtěch Štursa), Vysoká hra (TV-1986; r. Jiří Bělka), Zikmund, řečený šelma ryšavá (TV-1986; r. Jiří Bělka), Mág. (1987; r. František Vláčil), O nejchytřejší princezně (TV-1987; r. Vladimír Karlík), O princezně na klíček (TV-1987; r. Libuše Koutná), Petr a Jan (TV-1987; r. Milan Růžička), Der Ochsenkrieg (TV-1987, Válka volů; r. Sigi Rothemund – TV), Zatmění všech sluncí (TV-1987; r. Ludvík Ráža), Kdo ví, kdy začne svítat...? (TV-1988; r. Ludvík Ráža), střm. filmy Kouzelnice od křídového potoka (TV-1988; r. Vladimír Karlík), Věci (TV-1988; r. Pavlína Moskalyková) a Zlatý copánek (TV-1988; r. Svatava Simonová), Jak chytit krokodýla (TV-1989; r. Zdeněk Kubeček), Šípová Ruženka (1990; r. Stanislav Párnický), střm. f. Husarská čest (TV-1990; r. Petr Burian), Let asfaltového holuba (1990; r. Vlado Balco), Corpus delicti (1991; r. Irena Pavlásková), střm. filmy O třech stříbrných hřebenech (TV-1991; r. Svatava Simonová) a Pohádka o touze (TV-1991; r. Svatava Simonová), Dalla notte all’alba (TV-1992, Z noci do svítání; r. Cinzia T. Torriniová – TV), Senso (TV-1992, Vášeň; r. Gérard Vergez – TV), Království květin (TV-1993; r. Josef Lamka), střm. f. Milá slečno (TV-1993; r. Jan Kačer), Navštívení (TV-1993; r. Anna Procházková), Posel (TV-1994; r. Vlastimil Kelbl), kr. f. To hezké růžové (1994; r. Pavel Strnad), Holčičky na život a na smrt (1996; r. Jaroslav Brabec), Kamenný most (1996; r. Tomáš Vorel), Z pekla štěstí (1999; r. Tomáš Troška), Den, kdy nevyšlo slunce (TV-2000; r. Jitka Němcová), Znásilnění (TV-2000; r. Petr Slavík) z cyklu Oběti, Z pekla štěstí 2 (2001; r. Zdeněk Troška), Den dobrých skutků (TV-2001; r. Moris Issa), Muž, který vycházel z hrobu (TV-2001; r. Dušan Klein), Počkej, až zhasnu (TV-2002; r. Miroslav Balajka), Stříbrná vůně mrazu (TV-2005; r. Jaromír Polišenský), Panic je nanic (2006; r. Ivo Macharáček), střm. f. Učitelky s praxí (TV-2006; r. Moris Issa) z cyklu Nadměrné velikosti, Maharal – Tajemství talismanu (2007; r. Pavel Jandourek), Ať žijí rytíři! (2009; r. Karel Janák).

Zdroj: -fik- / NFA