Původem holandská herečka Maruschka Detmers se v osmdesátých letech výrazně prosadila ve francouzské kinematografii, hlavní role ve filmu slavného J. L. Godarda jí přinesla nabídky i z řady dalších zemí, dodnes ale působí převážně ve Francii. Dětství strávila v malém městečku Schoonebeek na severu Holandska, její otec tady pracoval jako veterinář, matka byla učitelkou. Jako osmnáctiletá odešla do Paříže, kde původně pracovala jako au-pair, kromě toho si zdokonalovala francouzštinu a v letech 1980-1982 také studovala herectví.
Když v roce 1983 začal slavný režisér Jean-Luc Godard točit film KŘESTNÍ JMÉNO CARMEN (Prénom Carmen, 1983), původně do titulní role angažoval již slavnou herečku Isabelle Adjani. Ta původně souhlasila i s obnaženými scénami, ale nakonec se po týdnu natáčení neztotožnila s Godardovým avantgardním stylem. Ten proto musel narychlo hledat náhradu, na doporučení Francise Hustera oslovil Maruschku Detmers, s níž pak film natočil. Zlatý lev na festivalu v Benátkách film zviditelnil a Maruschka Detmers se rázem stala hvězdou.
Hlavní ženskou roli anarchistky Laury jí svěřil další známý režisér Gérard Oury v dobrodružném filmu POMSTA OPEŘENÉHO HADA (La vengeance du serpent a plumes, 1984), nominaci na Cézara za vedlejší roli jí vynesla úloha mladé svůdnice Carol v psychologickém dramatu PIRÁTKA (La pirate, 1984) režiséra Jacquese Doillona. Přišly i nabídky ze zahraničí, několikrát točila v Itálii, své fyzické přednosti znovu nabídla v Bellocchiově filmu ĎÁBEL V TĚLE (Il diavolo in corpo, 1986). Titulní roli maďarské Židovky získala v příběhu zasazeném do doby druhé světové války HANNINA VÁLKA (Hanna’s War, 1987) natáčeném v Maďarsku a Izraeli. S Gérardem Depardieuem vytvořila ústřední dvojici realitní makléřky a hudebního skladatele v dramatu DVA (Deux, 1989), tento film se ale ve Francii stal propadákem. Díky dobré znalosti němčiny byla často zvána k natáčení také v Německu.
Mezitím začala spolupracovat také s televizí a objevila se v několika televizních seriálech, do Spojených států byla přizvána k natáčení s Antoniem Banderasem (KRÁLOVÉ MAMBA – The Mambo Kings, 1992). Pracovně pobývala také v Praze, kde točila akční film STŘELEC (The Shooter, 1995), zúčastnila se i jeho premiéry na festivalu v Karlových Varech. Těžiště svých aktivit ale postupně přesouvala do televize, kde hrála například titulní roli v adaptaci Zweigova románu CLARISSA (1998) v režii Jacquese Deraye, hlavní postavu slavné špiónky ztvárnila také v televizním filmu MATA HARI, PRAVDIVÁ HISTORIE (Mata Hari, la vraie histoire, 2003).
Zatím jediné ocenění jako nejlepší herečka získala za kreaci rozvedené Florence v televizním filmu MATKA A DCERA: NÁVOD K POUŽITÍ (Mere, fille: mode d’emploi, 2002), za nějž byla oceněna na festivalu v Luchonu. Teprve po čtyřicítce se začala objevovat i na divadelních jevištích, hrála například v Théâtre Marigny nebo Théâtre de la Gaite Montparnasse. S divadelní hrou Hořké slzy Petry von Kantové podnikla v roce 2012 turné po Francii. Před filmovou kamerou stála zatím naposledy v komedii JE NÁM OSMNÁCT (Nos 18 ans, 2008), kde hrála matku jedné z mladých protagonistek, v poslední době se znovu objevuje v televizních seriálech.
Od roku 1991 byl jejím životním partnerem divadelní a filmový herec Thierry Fortineau (1953-2006), s nímž strávila patnáct let. Jejich dcera Jade Fortineau se začíná uplatňovat také jako herečka.
Autor: argenson .
