Dom DeLuise

pocházel z italoamerické rodiny. Herecké základy získal na newyorské Škole dramatických umění (SPA) a na Tuftsově univerzitě v Massachusetts. Začínal na jevišti Cleveland Playhouse (Frajeři a saze, Stalag 17, Škola pomluv, Hamlet) a od poloviny 60. let účinkoval v TV, kde na sebe upozornil postavou nešikovného kouzelníka Velkého Dominika v pořadu The Garry Moore Show. S komickými skeči pravidelně vystupoval v dalších estrádních pořadech, mj. The Entertainers, The Dean Martin Show, The Glen Campbell Goodtime Hour, až mu rostoucí popularita umožnila stát se hvězdou vlastních pořadů: The Dom DeLuise Show (1968; 1987-88) a Lotsa Luck (1973-74, Spousta štěstí), za nějž byl nominován na Zlatý glóbus. Během celé kariéry se objevoval jako host v různých TV seriálech, např. The Munsters (Munsterovi), The Girl from U.N.C.L.E. (Dívka z U.N.C.L.E.), The Ghost & Mrs. Muir (Duch a paní Muirová), Arnie, Medical Center (Zdravotní středisko), Mike Hammer, Amazing Stories (Neuvěřitelné příběhy – TV), 21 Jump Street (Jump Street 21 – TV), B.L. Stryker (uveden v TV), Diagnosis Murder (Diagnóza: Vražda – TV), Married… With Children (Ženatý se závazky – TV), SeaQuest DSV (Strážce moře – TV), Murphy Brown, Burke’s Law (Burkeův zákon), Cybill, Beverly Hills, 90210 (uveden v TV), 3rd Rock from the Sun (Takoví normální mimozemšťané – TV), Sabrina, the Teenage Witch (Sabrina – mladá čarodějnice – TV), Stargate SG-1 (uveden v TV). Ve filmu se prosadil, když začal být obsazován do výrazných veseloherních rolí režírujícími komiky Melem Brooksem (zženštilý režisér Buddy Bizarre v Ohnivých sedlech, přitroublý asistent Dom Bell v Němém filmu či kmotrovský Don Giovanni v Bláznivém příběhu Robina Hooda) a Genem Wilderem (ješitná operní hvězda Eduardo Gambetti v Dobrodružství mladšího a chytřejšího bratra Sherlocka Holmese a šílený šéf filmového studia Adolph Zitz v Největším milovníkovi). Často také spolupracoval s dlouholetým přítelem Burtem Reynoldsem, v jehož černé komedii Konec ztělesnil schizofrenního přítele Marlona a po jehož boku hrál v úspěšných komediích Velký závod (jako mechanik Victor). V režijním debutu Brooksovy manželky Anne Bancroftové Tlusťoch vytvořil tragikomickou titulní postavu kompulzivního jedlíka. Ve vlastní režijní prvotině Kradené zboží účinkoval jako Ernie Fortunato, jeden z policistů, kteří realizují neobvyklý plán na dopadení zlodějů. Jeho lidové, robustní herectví v pozdějších letech ztrácelo diváckou oblibu a nebezpečně se blížilo hranici dobrého vkusu (Parťáci, Mlčení šunek), což společně se zhoršujícím se zdravotním stavem (chronická obezita a cukrovka) omezilo jeho tvorbu na převážně hlasovou práci. Vracel se do TV, kde byl průvodcem seriálu Candid Camera (1991-93, Zvědavá kamera) a kde jeho hlas zněl v řadě anim. seriálů, např. Fievel’s American Tails (1992, Fievelovy americké ocásky), All Dogs Go to Heaven: The Series (1996-98, Všichni pejskové přijdou do nebe) a Dexter’s Laboratory (1997-98, Dexterova laboratoř – TV). Už od 60. let se několikrát uplatnil na Broadwayi, nejlépe v komedii Neila Simona Poslední ze žhavých milenců (1970), v 90. letech se objevil i ve dvou operetních inscenacích, ve Straussově Netopýrovi (mluvená role žalářníka Frosche) na jevišti Metropolitní opery a v Offenbachově Orfeovi v podsvětí (v ženském převleku jako Veřejné mínění) v Losangeleské opeře. DeLuise byl velmi dobrým kuchařem a publikoval kuchařské příručky Eat This… It’ll Make You Feel Better (1988, Snězte tohle… bude vám líp) a Eat This Too!: It’ll Also Make You Feel Better (1997, Snězte i tohle!: Bude vám taky líp). Napsal rovněž sedm knížek pro děti. Od roku 1965 byla jeho manželkou herečka Carol Arthurová; všichni jejich synové Peter, Michael a David se věnují herectví.
-mim-, Filmový přehled 2009/11