Stanislav Neumann

Herec Stanislav Neumann vyrůstal v uměleckém prostředí, jeho otcem byl slavný básník Stanislav Kostka Neumann (1875-1947), matka Kamila Neumannová (1874-1956) byla překladatelkou a nakladatelkou. Stanislav se měl na přání matky stát bankovním úředníkem, nepochybně pod vlivem rodinného zázemí si ale zvolil hereckou dráhu a po maturitě nastoupil k herecké společnosti Filipa Zöllnera. Poté v rychlém sledu vystřídal Městské divadlo v Kladně, Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, znovu se ale vracel i k putovním divadelním společnostem. V roce 1924 se jako elév poprvé objevil v Národním divadle, pak ještě ale hrál v Osvobozeném divadle, v Divadle Vlasty Buriana, ve Vinohradském divadle a ve Švandově divadle. V krátkém období let 1921-1927 tedy prošel celkem dvanácti stálými scénami i kočovnými společnostmi. V roce 1927 pak natrvalo zakotvil v činohře Národního divadla. Během této krátké doby nasbíral Neumann různorodé herecké zkušenosti v renomovaných divadlech i na avantgardních scénách, které pak zúročil na jevišti naší první scény. Svou fyziognomií a nakřáplým hlasem byl předurčen k tragikomickým a komediálním rolím, jichž sehrál desítky (Lucerna, Hrátky s čertem, Naši furianti, Strakonický dudák), ze světového repertoáru to pak byly postavy v komediích i dramatech (Cokoli chcete, Optimistická tragédie, Král Lear, Lakomec).

Záhy po příchodu do Národního divadla začal Neumannova herectví využívat i film. Poprvé hrál ještě v němém filmu PLUKOVNÍK ŠVEC (1929). Více uplatnění pak nalezl ve zvukovém filmu, v letech 1930-1945 vytvořil okolo padesáti filmových postav, například v letech 1938-1940 hrál až v osmi titulech ročně. Takovou častou frekvenci natáčení umožnil především nevelký rozměr jeho rolí; hrál drobné muže nejrůznějších profesí a sociálního postavení. Také filmy, v nichž se objevoval, měly různorodý charakter, převážně se ale jednalo o nenáročné veselohry i melodramata, po jeho boku jsme mohli vidět i velké hvězdy českého filmu (například v Haasově komedii ANDULA VYHRÁLA, 1938, hrál bratra Věry Ferbasové). Naopak, pokud dostal větší hereckou příležitost, šlo o kvalitní umělecký počin (LÁSKA A LIDÉ, 1937; FILOSOFSKÁ HISTORIE, 1937; MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA, 1940).

Podobný herecký profil, jaký mu nabídl prvorepublikový film, si Neumann budoval i ve znárodněné kinematografii po roce 1945, kdy opět hrál v několika filmech ročně. Z jeho rolí té doby stojí za zmínku nemocný rada Dyndera peskovaný manželkou (Růžena Šlemrová) v legendární komedii HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU (1948). Dodnes si pak Neumanna můžeme připomínat ve slavných pohádkách jako důvěřivého starého krále (PYŠNÁ PRINCEZNA, 1952), koktavého čerta Omnimora (HRÁTKY S ČERTEM, 1956) nebo vrchního kuchaře (PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU, 1959). Od počátků televizního vysílání spolupracoval Stanislav Neumann také s tímto médiem a hrál v několika televizních filmech a seriálech. Před filmovou kamerou se objevil naposledy jako děda v dětském detektivním filmu VOLEJTE MARTINA (1967).

Významné bylo také Neumannovo působení v rozhlase, kde proslul namluvením „kerkonošských poudaček“ a rozhlasovou podobou Harpagona. V letech 1945-1953 byl také pedagogem na DAMU. Obdržel titul Zasloužilého umělce (1953), Národního umělce (1965), byl též Zasloužilým členem Národního divadla (1968), byl také nositelem čtyř vysokých státních vyznamenání uděleným komunistickým režimem. O jeho profesním životě pojednává prostě pojmenovaná monografie Stanislav Neumann (1963), později pak kniha Stanislav Neumann... odvolávám, co jsem odvolal (2006), již v roce 1961 o něm byl natočen dokument Herec Stanislav Neumann.

Třetí generaci umělecké rodiny Neumannů reprezentoval Stanislavův syn Stanislav Neumann ml. (1927-1970), který byl básníkem, překladatelem a především redaktorem několika časopisů pro mládež. Po krátké diplomatické kariéře v Polsku nakonec spáchal sebevraždu. Mladší sestra Stanislava Neumanna staršího, Soňa Neumannová (1902-1971), byla též herečkou, starší sestra Kamila Značkovská-Neumannová (1900-1991) se věnovala překladům ruských klasiků.

Stanislav Neumann zemřel v Praze 19. února 1975 ve věku 72 let.

Autor: argenson