Jules Dassin

na chřipku po operaci zlomeného kyčle) pocházel z osmi dětí ruských židovských přistěhovalců. Od poloviny 20. let vyrůstal v newyorském Harlemu. Po maturitě se stal členem Židovského proletářského divadla ARTEF, v němž působil šest let jako herec i režisér. V roce 1936 cestoval po Evropě, aby se seznámil s tamějším jevištním životem. Byl členem komunistické strany, z níž vystoupil po uzavření Stalinova paktu s Hitlerem. Po návratu do New Yorku se zapojil do inscenací, financovaných z prostředků Federálního divadelního projektu (FTP). Rozhlasová adaptace Gogolova Pláště mu vynesla nabídku režírovat na Broadwayi hru Medicine Show o sociálních důsledcích nedostatečné lékařské péče; její úspěch ho zavedl do Hollywoodu, kde nejdříve získával zkušenosti jako pozorovatel (mj. při natáčení Hitchcockova snímku Pán a paní Smithovi). Dostal smlouvu u společnosti MGM a natáčel většinou laciné béčkové snímky. Teprve přechod k Universalu, kde začal v roce 1947 spolupracovat s nezávislým producentem Markem Hellingerem, mu umožnil svobodné tvůrčí vyjádření. Jejich kriminální filmy Hrubá síla a Obnažené město se svým důrazem na realismus a autenticitu zařadily k průkopnickým dílům poválečné americké kinematografie. Ve stejném duchu se nesly i jeho následující filmy pro 20th Century Fox Dálnice zlodějů a zejména Noc a město, natočený v londýnských exteriérech. Režíroval také na Broadwayi muzikály Magdalena a Dva jsou společnost. V roce 1951 jej Edward Dmytryk a Frank Tuttle označili za komunistu. Vyhnul se sice předvolání před Výbor pro vyšetřování neamerické činnosti (HUAC), ale byl už natolik zkompromitován, že raději odjel do Evropy. Usadil se ve Francii, kde natočil klasické drama z pařížského podsvětí Rvačka mezi muži (Cena za režii ex aequo na MFF v Cannes), jež se stalo diváckým hitem a zajistilo mu další práci. V roce 1956 se seznámil s řeckou herečkou Melinou Mercouriovou, která výrazně ovlivnila jeho další tvorbu (kromě Napětí a Lekce lásky účinkovala ve všech jeho následujících filmech) a která se později stala jeho ženou (1966-94). Snímek Nikdy v neděli z ní učinil mezinárodní hvězdu a Dassinovi přinesl uznání i v jeho rodné zemi (mj. nominace na Oscara za scénář a za režii, nominace na Cenu BAFTA za nejlepší film). Později ho přepracoval do podoby jevištního muzikálu Illya Darling, který v letech 1967-68 s úspěchem režíroval na Broadwayi (nominace na Cenu Tony v kategorii muzikálu i muzikálové režie). Od 80. let se věnoval v Athénách divadelní práci a po smrti Mercouriové se stal předsedou její nadace, jejímž cílem bylo navrácení Elginových mramorů do Řecka a založení nového muzea v Parthenónu. Mladší dvě z jeho tří dětí z prvního manželství s houslistkou Beatricí Lanierovou (1932-62) se uplatnily v showbyznysu, syn Joe Dassin (1938-1980) jako populární zpěvák a dcera Julie Dassinová (nar. 1945) jako herečka.
-mim-, Filmový přehled 2008/6