René Clair

René Clair (1898, Paríž -1981, Neuilľy-sur-Seine) začínal ako novinár, spisovateľa príležitostný herec. Neskôr začal písať scenáre a v roku 1925 debutoval ako režsiér filmom Paríž spí (Paris qui dort). Jeho filmy z nemého obdobia vychádzali z parížskej avantgardy i Sennetových grotesiek. Od polovice 30. rokov pôsobil v Anglicku a neskôr v USA. Do Francúzska sa vrátil v roku 1946. Úspešné boli najmä jeho sociálne satiry s prvkami typicky clairovskej irónie.
katalog 17.Artfilmfestu

René Clair (vl.jménem René Chomette) se narodil 11.listopadu 1898 v Paříži v rodině prosperujícího obchodníka. Jeho otec Michel-Francois Chomette vlastnil obchod s mýdlem nedaleko tržnice Halles. Jako gymnazista často navštěvoval biografy a divadla, k jeho oblíbencům patřil zejména komik Max Linder. V roce 1916 musel narukovat do armády, kde sloužil u zdravotníků. Po válce se seznámil s René Bizetem, a i přes otcův nesouhlas, začal pracovat ve večerníku „L’Intransigeant“, do kterého psal recenze na knihy. Psal i texty k písním pro populárního zpěváka Damia, který ho seznámil s americkou tanečnicí Loile Fullerovou, jež mu nabídla roli prince ve svém filmu Květy žití. I když se začínal prosazovat jako literát, v literární revue Le Mercue de France mu vyšla povídka Ostrov oblud, rozhodl se v roce 1920 pro kariéru u filmu, s tímto rozhodnutím přijímá i nové jméno René Clair. Nějakou dobu vede ještě filmovou přílohu kulturního měsíčníku „Theatre et Comedia Illustré. V roce 1923 se setkává s režisérem Henri-Diamant-Bergerem, který financuje jeho první film Paříž spí (Paris qui dort, 1923). Z období němého filmu stojí za zmínku jeho snímky Mezihra (Entr’acte,1924) a Slaměný klobouk (Un Chapeau de paille d’Italie,1927). Na využití zvuku ve filmu se díval velmi skepticky a proto i jeho scénář k filmu o volbě královny krásy natočil italský režisér Augusto Genina. Pilně zkoušel experimentovat se zvukem a výsledkem byl film Pod krovy Paříže (Sous les toits de Paris,1930), jenž byl vyhodnocen jako nejlepší „fonofilm“. Poté následovaly další zvukové filmy, Milion (Le Million,1931), Ať žije svoboda (A nous la liberté, 1931), Paříž miluje a jásá, které již nebyly tak úspěšné. Po nástupu nacismu v Německu natočil film Poslední diktátor reagující na nově vzniklou politickou situaci. V polovině 30. let točil v Anglii, úspěšným se stal jeho snímek Strašidlo na prodej (The Ghost West,1936). Po napadení Francie německými vojsky odjíždí v roce 1940 do USA, kde zakládá centrum Francouzské kinematografie, a v Hollywoodu točí několik filmů, např. Krásná čarodějka (I Married a Witch, 1942). Po druhé světové válce se vrátil do Francie a na svou úspěšnou tvorbu navázal filmy Ďáblova krása (Le Beauté du diable,1949), Krásky noci (Les belles de nuit, 1953), Velké manévry (Les Grandes manoeuvres,1955), Šeříková brána (Porte de Lilas, 1957). V šedesátých letech točí film Všechno zlato světa (Tout l’or du monde, 1961) a se svou kariérou režiséra se loučí snímkem Galantní slavnosti (Les Fetes galantes,1966). Další léta svého života věnuje psaní díla „Film včera, film dnes“. Byl členem Francouzské filmové akademia a nositelem řádu za celoživotní přínos kinematografii. Umírá 15. března 1981 v Neuilly sur Seine.

Autor: Hugin