Ivan Ivanov-Vano

K jedné z osobností ruské animace je zapotřebí dodat, že začínala jako výtvarník tzv. kresleného politického plakátu, jimž se tehdy zabývali i jiní animátoři - J. Merkulov, V. Sutějev, N. Chodatajev... I. Ivanov-Vano patřil k těm, kteří se zabývali vztahem kresleného filmu k dětskému divákovi (v roce 1927 společně s D. Cerkasem natočili film „Kluziště“). Práce na tomto filmu ho vedla k uvědomění si, že kresba musí vystihnout jen hlavní rysy postav a ponechat možnosti jejich podrobného přepracování za úkol pohybu....Vedle bou jmenovaných však v oblasti kresleného filmu tehdy pracovali i jiní animátoři z Leningradu nebo Kyjeva. V atmosféře dvacátých let pracovali animátoři - často v uzavřených kolektivech - např.: tvůrcem leningradského filmu se stal M. Cechanovskij s filmem „Pošta“. I. Ivanov-Vano v roce 1938 natočil „Dobrodružství barona Prášila“ a zlomem, který položil základy pro budoucí tvorbu, byl film „Pohádka o caru Durandajovi“, kde společně se sestrami Brumbergovými, které narušily základní scenáristické tabu filmu, kovář Síla, kterého utlačuje car Durandaj, roztrhne na konci své okovy (tradiční ukotvený pohled vychází z konfliktu mezi dvěma principy - rolnickým a samoděržavím - resp. rolníkem a carem, který reprezentuje moc v nejvyšší osobě, kterou je on sám... Mezníkem v tvorbě se stal film „Sibal Vána“ (1947), kdy se režisér rozhodl vystihnout literární předlohu - Jeršova pohádka - a převést do kreslené podoby. Vedle možnosti vytvoření zajímavého a barvitého kresleného filmu byl částečně zbaven problematičnosti - jak režisér, tak i výtvarník filmu L. Milčin se opřeli o základ, který byl v ruské národní pohádce (zde však nesmíme zapomenout na to, že ta často obsahuje spodní proudy - resp. satirické prvky a obrazy, které musíme rozšifrovat...). Samotná metráž filmu - 1600 m představovala již tehdy pro diváka maximum, které byl schopen obsáhnout. Film byl uveden i u nás na filmovém festivalu v Mariánských Lázních a získal zde ocenění. I. Ivanov-Vano natočil později další snímky „O mrtvé carevně a sedmi bohatýrech“ nebo „Sněhurka“ a stal jedním klasických představitelů první vlny ruského kresleného filmu. Nakonec můžeme říci, že nelze ruskou animaci z hlediska jejího vývoje jen tak pominout…

Autor: POlYEKRAN

Sovětský režisér animovaných filmů Ivan Petrovič IVANOV-VANO, národní umělec SSSR, se narodil 8.února 1900, zemřel v roce 1987. Patří mezi zakladatele sovětskéhé animovaného filmu. Jako výtvarník se už v roce 1925 podílel na jednom z prvních sovětských animovaných snímků Čína v ohni (Kitaj v ogně). Součaně s dalšími tvůrci animovaných filmů vytvořil první sovětské dětské kreslené filmy. Z jeho nejdůležitějších filmů uveďme: Black and White (Blek end uajt, 1932 s L. A. Amalrikem), Pohádka o caru Durondaji (Skazka o care Durondaje, 1934, s. V. S. a Z. S. Brumbergovýmí), Kotofej Kotofejič (1937), Tři mušketýři (Tri muškeťora, 1938), Kradené slunce (Kraděnoje solnce, 1944), Zimní pohádka (1945), Koníček Hrbáček (Koňok Gorbunok, 1947 a znovu 1975), Pohádka o mrtvé carevně (Skazka o mjortvoj carevně, 1952), Legenda o zlém obrovi (Legenda o zlom velikaně, 1968), Kouzelné jezero (Volšebnoje ozero, (1979). Od roku 1935 vyučoval I. A. Ivanov-Vano na VGIK.

(Zdroj: PROSNICOVÁ, Alexandra, NAVRÁTILOVÁ, Hana. Filmový kalendář 1990. Praha : Českolovenský filmový ústav, 1989.)