Josef Bláha

Svérázný inspektor Brůžek - Josef Bláha (1924) se narodil ve Slovinsku ve smíšené rodině lesního inženýra - maminka byla jugoslávsko-italského původu, o 3 roky později se jim narodil druhý syn Drugomir. Málo známou skutečností byl fakt, že oba rodiče byli velmi náruživí kuřáci. Josef dlouho a s hrůzou vzpomínal, jak chodili několik kilometrů ze samoty přes les do školy v Novo Mesto a kolikrát viděli i medvěda.

Do měšťanky už mladý Bláha chodil v otcově rodném Písku, hrával dokonce hokej a zkoušel i atletiku, po roce se stěhovali do Prahy, kde začal ochotničit. Studia přerušila válka a budoucí herec byl totálně nasazen - pracoval v lékárně, skládal brambory, dělal pikolíka v hotelu. Velmi ctil Ladislava Peška, svého učitele z DAMU a dlouho jako jediný z hereckého ročníku odmítal vstoupit do KSČ. Nakonec po mnoha urgencích povolil, ovšem kolegyně Jiřina Jirásková několikrát zmínila historku, kdy naoko zkroušený Bláha vysvětloval soudruhům, že na rande ztratil rudou knížku. Za tento "neuvážený čin" byl (pochopitelně ke své radosti) vyloučen a jen opravdovým kamarádům se později svěřil, že onu průkazku má v nočním stolku...

Rok 1947 mu přinesl nejen epizodní roli vzbouřeného studenta v husitském dramatu Jan Roháč z Dubé (mimochodem jiného studenta hrál taktéž debutující Miloš Kopecký), ale hlavně na ochotnickém hostování v Rakovníku potkal svou budoucí manželku Lušu, velmi oddanou ženu, která mu dlouhá léta poskytovala nejen dokonalý servis, ale tolerovala mu i dlouholetou přítelkyni Vlastu Valentovou!

Luša s Josefem se vzali na Štědrý den roku 1949, o rok později se jim narodil syn Pavel a v r. 1954 druhý syn Jiří, známý herec žil v podstatě celé roky ve dvou paralelních vztazích. Po krátkém hostování v Hradci Králové, nastoupil J. Bláha natrvalo do divadla Na Vinohradech a za svou více než 40-ti letou filmovou a divadelní kariéru sehrál na 130 rolí. Vzhledem k různorodosti postav, které ztvárnil, nelze J. Bláhu nijak "zaškatulkovat" - purkrabí z Příběnic v husitském dramatu PROTI VŠEM (1957), Josef Němec v BOŽENĚ NĚMCOVÉ (1961), hrabě Šternberk ve Vávrově KLADIVU NA ČARODEJNICE (1969), čaroděj Tycho de Brahe v ALCHYMISTOVI (1969), County-rabiátský otec Toma v inscenaci PRINC A CHUĎAS (1971), čtyřruký ředitel čarodějnické školy v populární DÍVCE NA KOŠTĚTI (1971), velitel hradní stráže v nádherné NOCI NA KARLŠTEJNĚ (1973), romantický hudební skladatel Karát v komedii HODÍME SE K SOBĚ, MILÁČKU? (1974), noblesní Achiles Nerudný v dnes už klasice BYL JEDNOU JEDEN DŮM (1975), cholerický otec Pavelka v rodinných komediích MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU (1975) a BRÁCHA ZA VŠECHNY PENÍZE (1978), funkcionář Hlavica v MUŽI NA RADNICI (1976), starostlivý tatík nemluvné Iny v NEMOCNICI NA KRAJI MĚSTA (1977), despotický otec Vavřinec ve snímku TCHÁN (1979), akademik Jan Richard v nyní reprízovaných NÁVŠTĚVNÍCÍCH (1983) - to všechno jsou role, ne sice hlavní, ale velmi živelné, ovšem Bláhova filmografie se pravděpodobně nejvíce odrazila v postavách uniformovaných - technik SNB ve filmu Na konci města (1954), podplukovník Čmelák v Zářijových nocích (1957), policejní komisař ve Starém Burgunďanovi (1966), policejní úředník v Ďábelských líbankách (1970), kapitán ve Verneovce Tajemství ocelového města (1978) a pochopitelně postava nejznámější - již zmíněný inspektor Brůžek ze známé mordparty, šéfované policejním radou Vacátkem. Černobílá klasika HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO (1969) a následující, již barevné celovečerní detektivky PARTIE KRÁSNÉHO DRAGOUNA (1970), SMRT ČERNÉHO KRÁLE, PĚNIČKA A PARAPLÍČKO a VRAŽDA V HOTELU EXCELSIOR (všechny v r.1971) si dodnes udržují přední místa v žebříčku pamětnických filmů - Brůžek a kolegové - Bouše (J Vinklář), Mrázek (F. Filipovský) a především rada Vacátko (J. Marvan) se díky jim stali nesmrtelnými...

Celoživotním kamarádem byl kolega Vlastimil Brodský, velkým koníčkem J. Bláhy byl motorismus - velmi rád a dobře řídil svůj starší vůz. V pozdějším věku se stupňovaly jeho zdravotní problémy, trpěl zažívacími potížemi a stále více zaháněl své neduhy alkoholem. Počátkem 90 let již neučinkoval - posledním filmem, kde hrál, byl snímek Poklad rytíře Miloty (1989). Jeho derniérou byla divadelní hra Faust a Markétka z června 1994, poté již ani nevycházel ze svého domova, jeho panická hrůza ze smrti byla pověstná. Jak vzpomíná jeho syn Pavel, koncem listopadu Josef Bláha ochrnul na polovinu těla a po převozu do nemocnice 6.12. 1994 zemřel, příčinou byl mnohotvar na mozku.

Autor: Angelika2808

Rodnou zemí Josefa Bláhy je Slovinsko, kam se přistěhoval jeho otec za svým otcem. Narodil se 8. června 1924. Malý Pepa se jazyk svého otce a dědy neučil, protože se rozhodli odjet do Československa, do tatínkova rodného Písku. Když dokončil pátou třídu, přestěhovali se do Prahy a pro Josefa to znamenalo spoustu nových podnětů. Jedním z nejsilnějších bylo divadlo. Josef mu doslova propadl. Navštěvoval všechna pražská divadla a nevadilo mu jít na představení třeba třikrát za den. Tatínek měl ovšem s Pepou jiné plány, chtěl z něj mít lékaře. Josefovy školní výsledky však neodpovídaly univerzitním nárokům, tak se rodiče spokojili s dvouletou obchodní školou.

Josef poctivě studoval dle přání rodičů, ale zároveň hrál s ochotníky. Okamžitě jak dokončil obchodní školu, přihlásil se na konzervatoř. Vzali ho hned.

Studium však musel opustit. Přišla nacistická okupace a Josef Bláha byl totálně nasazen do Německa. Po válce měl znovu skládat zkoušky na konzervatoř, jenže je zmeškal. Hrál potom rok u Ference Futuristy a potom konečně vytoužená konzervatoř.

První angažmá měl v Hradci Králové a potom dostal nabídku do vinohradského divadla, tahdy se jmenovalo Ústřední divadlo Československé armády. Této scéně zůstal věrný celý život.

Ve filmu se tenkrát objevoval jen okrajově, zlom nastal až se seriálem Hříšní lidé města pražského. Pak přišli Návštěvníci, Arabela, Dívka na koštěti...

Když onemocněl rakovinou, dlouho to nikdo nevěděl. Zemřel smutný a vyděšený 6. prosince 1994.

Autor: ajaajena