Claude Berri

Claude Berri (vlastním jménem Claude Langmann) začínal jako divadelní elév a v roce 1953 se poprvé objevil na plátně v malé roli ve filmu Jeana Beckera Rue de l´Estrapade. V šedesátých letech už jako Claude Berri produkuje a natáčí nejprve Oscarem oceněný krátký snímek Le poulet a o pět let později svůj první dlouhometrážní aubiografický film Pépé a Claude (Le vieil homme et l´enfant). Následovala řada filmů, které jako by se dotýkaly jednotlivých kapitol z jeho života. Koncem šedesátých let Berri zakládá vlastní produkční společnost Renn a produkuje většinu Zidiho filmů a samozřejmě svých vlastních. Jako producent je podepsán pod filmy velkých režisérů Tess (Polanski), Valmont (Forman), Medvědi (Annaud), Milenec (Annaud). Ve své vlastní tvorbě čerpá z francouzského literárního a historického dědictví, Jean od Floretty, Manon od pramene, Uranus, Germinal, Lucie Aubrac. V devadesátých letech zaujímá Claude Berri jedno z nevýznamnějších postavení v oblasti kinematografie i díky takovým filmům jako Asterix a Obelix a Asterix & Obelix: Mise Kleopatra. Zaštiťuje i debuty svých kolegů Moje žena je herečka a Didier (oba filmy uvedla před nedávnem Česká televize).

V devadesátých letech, po rodinné tragédii, se Berri vrací jako autor - režisér k hluboce osobním tématům. A právě tři filmy z tohoto období uvede Česká televize jako svou Poctu Claudeu Berrimu: Rozvrat (La débandade), Posluhovačka (Une femme de ménage) a Jeden zůstává, druhý odchází (L´un reste, l´autre part).