Václav Bedřich

Režisér Václav Bedřich měl už od dětství velkou zálibu v kreslení a tak není divu, že se mimo svůj umělecký obor brzy stal předním animátorem i výtvarníkem a postupem let se z něj stal doslova klasik světového animovaného filmu a otec Večerníčka. Bedřich se skutečně postaral o vznik legendárního cyklu Večerníček, u jehož samotného počátku televizní historie sám stál a významně se podílel i na tvorbě večerníčkových seriálů.

Václav Bedřich nemohl z důvodu fašistického uzavření vysokých škol studovat, načež po osvobození odešel do Prahy do studia Bratři v triku, kde pracoval pod vedením legendního J. Trnky a kde jeho nesporný talent zapříčinil, že se velmi rychle mohl stát samostatným režisérem. Bedřich se od prvopočátku své tvorby zaměřil především na dětského diváka; i když se za jeho oficiální debut považuje střihový film z historie českého pohraničí a jeho osidlování po 2. světové válce nazvaný Navrácená země, který pro děti přeci jen moc není. Dalším svým dílkem, animovaným filmem Pohádka o stromech a větru se Bedřich k těm nejmladším přiblížil a jejich světu se již snažil po celou svou uměleckou tvorbu zůstat věrný. Jasnými důkazy tohoto záměru jsou například pohádky Hrnečku vař! nebo Čert a Káča vzniklé jako variace na klasické lidové náměty. Sílící tvůrčí potence V. Bedřicha si zcela logicky museli všimnout také zahraniční filmoví producenti a proto se jeho tvorba v 6o. letech zaměřila na spolupráci převážně s americkými studiemi, které koprodukovaly například kreslený příběh Samson a Dalila. Víceméně americký námět z prostředí divokého západu se v Bedřichových dílech promítnul také do několika animovaných westernů, jakými jsou Poslední výstřel nebo trilogie westernových grotesek vzniklých na motivy australského spisovatele D. Stivense o Kamenáči Billovi natočených pod názvy: Kamenáč Bill a drzí zajíci; Kamenáč Bill a ohromní moskyti a Kamenáč Bill a jeho přepevné laso. Vyjma pokleslého westernového žánru se Bedřich ve své tvorbě zaměřili na dobrodružné hororové snímky v podobě volně na sebe navazujících filmů Smrtící vůně; Utopená ponorka; Očistná lázeň; Poklad v pyramidě a Uloupený obraz. Bedřich ale ani při této práci na svého nejmenšího diváka nezapomněl a podepsal se pod oživení legendární postavičky Večerníčka z dílny R. Pilaře, která od té doby večer co večer zve děti k televizním obrazovkám na pohádku před spaním. Bedřichův Večerníček je tak prokazatelně nejdéle vysílanou televizní znělkou Evropy a ne náhodou uvedl Večerníček jako svůj první seriál výtvor z dílny svého autora, kterým byla série příběhů O televizním strašidýlku, co se pomocí antény dostane do televize a zde dovádí s malým chlapcem. O rok později dal Bedřich vzniknout dalšímu dnes již legendárnímu seriálu Pohádky ovčí babičky, ale neméně slavné a legendární jsou i jeho další mnohadílné seriálové výtvory, z nichž k těm nejznámějším určitě patří Štaflík a Špagetka; O makové panence a motýlu Emanuelovi; Říkání o víle Amálce; O Sazinkovi; O zvířátkách pana Krbce; série Bob a Bobek – králíci z klobouku nebo obdobná několikařadá série s příhodami Maxipsa Fíka od jeho narození po jeho Divoké sny. Zajímavým a málo známým faktem je skutečnost, že si Bedřich jako animátor i výtvarník za celou svou dlouholetou uměleckou kariéru nevytvořil jasně identifikovatelný výtvarný rukopis, takže nikoho ani nenapadne, že např. Čtvrtkovy příběhy o víle Amálce namluvené J. Hrzánem také sám namaloval. V součtu děl V. Bedřicha najdeme bezmála čtyři stovky snímků, s nimiž po celou dobu zůstal věrný kategorii kresleného filmu, i když si on sám vyzkoušel také jiné animační technologie, jako je papírkový nebo loutkový film. Posledním a znovu jen těžce uvěřitelným faktem pak je, že se Bedřich na stříbrná plátna kin s celovečerním dlouhometrážním filmem dostal až na sklonku své kariéry, když jako režisér i výtvarník v jedné osobě zpracoval dnes již prověřený a u diváků úspěšný a oblíbený příběh tří myšáků žijících ve starém kině, kteří plánují vyloupit obchod s italskými sýry nazvaný Velká sýrová loupež. Posledním filmem, s nímž se Bedřich se světem umění rozloučil, než se stáhnul do ústraní, byl snímek Jonáš a velryba. Ve výsledném hodnocení se odborní filmografové přiklání k názoru, že Václav Bedřich jako správný klasik uměl bravurně pracovat s rozličností žánru a do dějin světové animované kinematografie vnesl nadsázku, zkratku, dynamiku, vytříbený cit pro načasování akce, stejně jako typickou českou ironii a lidovou poezii.

Václav Bedřich byl za své filmy oceněn celou řadou domácích i zahraničních cen jako například Zlatou mušli 1973 z Mezinárodního filmového festivalu San Sebastian v kategorii Nejlepší krátký film za svůj animovaný snímek Očistná lázeň.

Václav Bedřich, jinak též autor námětu či scénárista a rovněž vášnivý skaut, zemřel ve věku 9o let.

zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy

Autor: řepešínský

Výtvarníci a reklama: V souvislosti s Václavem Bedřichem je zapotřebí uvést, že řada výtvarníků té doby se podílela na reklamních filmech, které byly často určeny pro konkrétní hospodářský subjekt (např. tehdy existující organizace - jako Reklamní podnik či PropagFilm, pro který Václav Bedřich vytvořil tehdy řadu reklamních filmů. Na některých spolupracoval s Jaroslavem Mojžíšem a za kamerou tehdy stál Josef Vágner. Pro Propagfilm Václav Bedřich tehdy natáčel dva až čtyři snímky ročně, za zmínku stojí snímek např.: II. veletrh Brno 1960 nebo „Skříňový nábytek“, který je uváděn jako papírkový trikový film. V roce 1961 vzniká další reklamní snímek „Jedeme do Brna“, který je určen návštěvníkům III. ročníku BVV. Natočení reklamního filmu představovalo tehdy i možnost, jak si ověřovat své režijní i námětové představy, protože český kreslený film byl obdařen smyslem pro komično i použití gagu jako prostředku, který byl v tomto období v československé animaci používán.

Autor: POlYEKRAN

28. srpna 1918 se narodil v Příbrami režisér kreslených filmů Václav Bedřich. Ve filmu začal jako kreslíř a fázař již za okupace ve firmě AFIT, odkud přešel po osvobození do Studia kresleného a loutkového filmu. Vynikl jako režisér kreslených agitek a propagačních filmů (Musíš být mou, Kašlání a kýchání, Mouchy, Bylo nebylo, Malá papírová revue) a kreslených filmů Pohádka o stromech a větru, Hrnečku, vař, Čert a Káča, Světapán, Modrý pondělek, Samson a Dalila, Čtyřicet dědečků, Poklad pana Arna, Rohatá princezna; a loutkových filmů Až já budu velký, Písnička pro sklíčka aj. O nový žánr se pokusil v seriálu ploškových horrorů (Smrtící vůně, Pokažená svatba, Nedokončený víkend). K úspěšným prášilovským historkám o Kamenáči Billovi poskytl námět australský spisovatel Dal Stivens. Mnoho Bedřichových filmů bylo vyznamenáno na mezinárodních a domácích festivalech.
(In BARTOŠEK, Luboš. Filmový kalendář 1973. Praha, 1973, s. 71.)