Pierre Arditi

Pierre Arditi pochází ze staré aristokratické rodiny, díky tomu získal kvalitní klasické vzdělání. Po dokončení školy se ocitl na životní křižovatce. Velmi miloval film, ale pouze jako divák. Jeho starší sestra Catherine Arditi, známá francouzská herečka, však postřehla jeho herecký talent. A tak Pierra přemlouvala, až ho nakonec přivedla k Táně Balachové do divadelního kurzu. Profesi divadelního herce nemohl Pierre Arditi zpočátku přijít na chuť, opakovaně přiznával, že se na jevišti necítí zcela konzistentní.

Ve svých jednadvaceti letech se Arditi stal členem známého divadelního souboru Marcela Marechala. Ale jeho debut na jevišti byl velmi skromný. Sám na tu dobu vzpomíná: „Začal jsem se učit profesi jedinýmm možným způsobem, štěky, malá scéna, velká scéna, vedlejší role a teprve potom role hlavní.“

Cesta na výsluní od štěků a z pozice „nosiče čaje“ trvala Arditimu téměř 15 let. Zformoval se v herce klasických rolí a začali s ním spolupracovat známí divadelní režiséři jako Jean-Louis Barrault a Pierre Mondy. V polovině sedmdesátých let začal Arditi aktivně spolupracovat s televizí, v níž se poprvé objevil v roce 1967. O tři roky později ho přizval ke spolupráci René Gainville. A tak se Arditi objevil poprvé v celovečerním filmu ALYSE ET CHLOÉ (1970).
V roce 1969 se Ariditimu narodil syn Frédéric Arditi. Matkou je herečka Florence Giorgetti. Frédéric žije a pracuje v Paříži jako malíř a grafik.

Velké filmové role se Arditimu po dlouhý čas vyhýbaly. Až ho jednoho dne oslovil režisér Alain Resnais a nabídl mu roli ve snímku MŮJ STRÝČEK Z AMERIKY (1980), v němž se Arditi setkal s Gérardem Depardieu. Resnais v Arditim nalezl dokonalého spolupracovníka, natočili spolu již 9 snímků.
6. prosince 1986 byl poprvé odvysílán televizní film UN MÉTIER DU SEIGNEUR. V hlavní roli se objevili Pierre Arditi, Evelyne Bouix a Annie Girardot. Již při natáčení to mezi Evelyne a Pierrem zajiskřilo a stali se partnery. Své soužití posvětili sňatkem 31.5.2010. V roce 1987 získal Arditi Césara za vedlejší roli ve snímku MÉLO (1986).

Osmdesátá léta jsou ve znamení spolupráce Arditiho s televizí i divadlem. Ke konci této dekády se Arditi rozhdl porušit nálepku herce intelektuálních rolí a zahrál si v několika komediích. Například v roce 1988 se Arditi před kamerou setkal s Michelem Serraultem a Guy Marchandem v komedii BONJOUR L´ANGOISSE. Rok 1993 přinesl další zdařilou spolupráci Arditiho s Resnaisem. Resnais podle hry britského dramatika Alana Ayckbourna natočil jeden ze svých nejpozoruhodnějších snímků. Jedná se o pětihodinovou komedii SMOKING/NO SMOKING (1993). Oba hlavní představitelé, Sabine Azéma i Pierre Arditi, si v něm zahráli 11 rolí. Film se setkal s obrovským ohlasem u publika i kritiky. V roce 1994 získal Arditi Césara za hlavní roli ve snímku Smoking/No Smoking.

V roce 2000 si Pierre Arditi se svou životní partnerkou i mnoha dalšími kolegy zahrál v unikátním filmu Bertranda Bliera HERCI.

Pierre Arditi se také věnuje dabingu, je znám jako francouzský hlas Christophera Reeva a Michaela Brandona (Dempsey z kriminálního seriálu Dempsey a Makepeacová), spolupracuje s rozhlasem a namlouvá audioknihy. V roce 2002 se Arditi stal rytířem Čestné legie.

V témže roce veřejně podporoval prezidentského kandidáta Socialistické strany Francie Lionela Jospina. Jospin byl však z dalších bojů vyřazen již v prvním kole voleb. Od roku 2007 je Arditi oprávněn dekorovat se modrou stužkou důstojníka Řádu za zásluhy. Stal se tak součástí vybrané skupiny, jejíž počet členů od doby založení v roce 1963 nedosáhl do dnešního dne ani 32 tisíc členů z celé pětašedesátimilionové Francie.

Autor: snorlax

Pierre, poté co získal technické vzdělání, začal studovat hereckou školu. Na divadle debutoval v roce 1965 pod vedením Marcela Maréchala, s nímž pak spolupracoval ještě o mnoho let později na inscenaci Dona Juana (1988) podle Moliéra, a na Brechtově hře Pan Puntila a jeho sluha Matti (1991). Než se prosadil u filmu, slavil úspěchy na divadle, kde se představil mj. v dramatech Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtví, Caligula, Audience a Vernisáž od Václava Havla, Vyhnanci.

Zkušenosti s filmovou kamerou sbíral již od počátku 70. let, ale musel čekat více než deset let na výraznější roli. První velkou příležitost mu režisér Resnais poskytl v komorním dramatu Láska za hrob, kde hrál archeologa, posedlého vidinou smrti, do níž uvrhne i svoji milenku. S milostnými problémy, které vyústí v tragédii, se potýká také podváděný manžel – houslista ve filmu Melodram, za roli získal Césara 1986. Dalšího Césara získal v roce 1992 za čtyři role povídkového filmu Kouřit a Nekouřit (v rolích ředitele školy, zahradníka, starce – básníka, vlivného člena školního výboru). Skvělý portrét rozpolceného a nešťastného intelektuála nastínil ve své úloze filozofa Leopolda v dramatizaci hry Václava Havla Largo desolato. Jeho manželkou je herečka Evelyne Bouixová.

Viděli jsme jej ve filmech: Burziáni (1989), Případ Dreyfus (1994), Husar na střeše (1995), Hrabě Monte Christo (1998), Odvaha milovat (2005), Krevní pouto (2007), Bambou (2009).

Autor: jarda53