Isabelle Adjani

Vyrůstala ve smíšené arabsko-německé rodině na pařížském předměstí. Studovala biologii na Lycée de Courbevoie a ochotnicky se věnovala divadlu. Jako čtrnáctiletá si zahrála předměstskou copatou dívku Rose, o jejímž přátelství s černošským chlapcem vypráví komedie Umouněnec (r. B. T. Michel).

O dva roky později se objevila jako mladá florentská šlechtična v historickém TV dramatu z doby renesance Tajemství měděného poháru. Ačkoliv neměla žádné herecké vzdělání, zaujala svým talentem Roberta Hosseina, který ji angažoval do role Adeny v dramatu Federica Garcíi Lorcy Dům doni Bernardy, inscenované na jevišti Kulturního domu v Remeši.

V roce 1973 se stala členkou pařížského divadla Comédie Française, kde v režii Raymonda Rouleaua slavila úspěch jako Anežka v Molièrově Škole žen a jako hrdinka pohádkové hry Jeana Giraudouxe Ondina.

Slibně zahájila také svoji film. kariéru, neboť její role svéhlavé studentky Isabelly, která se v komedii Facka (r. C. Pinoteau) vzepře autoritě svého rozvedeného otce-profesora (Lino Ventura), pro ni znamenala Cenu Suzanne Bianchettiové 1974.

Do mezinárodního povědomí se však zapsala teprve úlohou nešťastně zamilované dcery Victora Huga, za jejíž ztvárnění v melodramatu Příběh Adély H. (r. F. Truffaut) byla nominována na Oscara 1975 a získala Donatellova Davida 1976. Extrémně vypjatou hereckou polohu si vyzkoušela v psychohororu Posedlost (r. A. Zulawski), v němž ztělesnila psychicky rozpolcenou Annu, která opustí svého manžela (Sam Neill), k němuž se po překonání tělesných a duševních útrap opět vrátí. Touto působivou kreací si vysloužila Césara 1981 a cenu na MFF v Cannes 1981. Ta jí byla udělena zároveň za roli varietní tanečnice z Antil jménem Marya, jejíž polský milenec (Anthony Higgins) je odsouzen pro přechovávání kradených uměleckých děl do vězení, v nostalgickém retrodramatu Quartet (r. J. Ivory).

Držitelkou Césara 1983 se stala díky výkonu, jaký podala v úloze provokativně krásné dívky Élaine alias Elle, která svého milence (Alain Souchon) využije jako nástroje pomsty, v psychothrilleru Vražedné léto (r. J. Becker). Patrně jejím nejnáročnějším hereckým úkolem byl titulní part v životopisném melodramatu Camille Claudelová (r. B. Nuytten). Úloha nadané sochařky, kterou slepá láska k slavnému sochaři Augustu Rodinovi (Gérard Depardieu) dovede až do ústavu pro choromyslné, jí vynesla Stříbrného medvěda na MFF v Západním Berlíně 1989, Césara 1988 a nominaci na Oscara 1989.

Po delší tvůrčí odmlce se vrátila před film. kameru, aby opět vytvořila historickou postavu, ochránkyni umění, dceru, sestru a manželku francouzských králů Markétu z Valois, o jejímž pohnutém osudu vypráví životopisná historická freska podle románu Alexandra Dumase Královna Margot (r. P. Chéreau). Ani tentokrát ji neminulo nejprestižnější domácí ocenění, César 1994. Jako nejlepší herečka 80. let byla v roce 1990 poctěna čestným Césarem. Na výročním 50. MFF v Cannes 1997 byl předsedkyní hlavní poroty.

V říjnu 2000 se představila na jevišti pařížského divadla Marigny jako Marguerite Gautierová v dramatizaci Dumasova románu Dáma s kaméliemi. Roku 1983 nahrála písňové album se singlovou písní Pull Marine.

Z pětiletého vztahu s hercem Danielem Day-Lewisem má syna Gabriela-Kanea (nar. 1995).

Autor: vsimo

Její otec je Alžířan tureckého původu, matka Němka. Debutovala jako čtrnáctiletá, její křehká zasněná krása ji předurčuje k romantickým a tragickým rolím.Velký úspěch má na jevišti Comédie Francaise.

Její otec je Alžířan tureckého původu, matka Němka. Debutovala jako čtrnáctiletá, její křehká zasněná krása ji předurčuje k romantickým a tragickým rolím.Velký úspěch má na jevišti Comédie Francaise.

Autor/Zdroj: /Sber