V italské kinematografii nebylo nikdy dost pohledných blondýnek, filmoví producenti proto s oblibou vyhledávali světlovlasé typy v zahraničí. Tak se k filmu dostala i švédská kráska May Britt, na niž v padesátých letech čekalo v Itálii několik velkých rolí, méně úspěšně se později snažila prosadit i v Americe. Narodila se jako Maybritt Wilkens na stockholmském předměstí Lidingö do prostých poměrů, otec byl poštovním úředníkem, matka v domácnosti. V mládí začala Maybritt pracovat jako asistentka ve fotoateliéru ve Stockholmu. Tady ji v roce 1951 objevil významný italský producent Carlo Ponti, který hledal představitelku pro hlavní roli do dobrodružného příběhu JOLANDA, DCERA ČERNÉHO KORZÁRA (Jolanda, la figlia di corsaro nero, 1952).
Mladá Švédka odcestovala na Pontiho pozvání do Říma, podepsala kontrakt se společností Cinecitta a rozdělením křestního jména na dvě části vytvořila umělecký pseudonym May Britt. Titulní role odvážné korzárské dcery Jolandy nepřišla ovšem automaticky, May Britt musela absolvovat konkurz v početné společnosti padesáti dalších uchazeček. Roli nakonec dostala a zrodila se tak nová hvězda. Hned v následujícím roce hrála s Ginou Lollobrigidou ve filmu NEVĚRNICE (Le infedeli, 1953), přicházely i nabídky k hlavním rolím od dalších režisérů.
Dvakrát hrála s jinou zahraniční krasavicí Kerimou ve filmech VLČICE (La lupa, 1953) a LOĎ PROKLETÝCH ŽEN (La nave delle donne maledette, 1953), typově se hodila pro hlavní roli sovětské novinářky v dramatu VĚZŇOVÉ ZLA (Prigionieri del male, 1955), kde dominovala hvězdnému mezinárodnímu obsazení. Ve filmografii May Britt se vedle průměrných snímků vyjímá slavný americký film VOJNA A MÍR (War and Peace, 1956), kde ovšem hrála jen menší roli, jeden film natočila také ve Francii.
V roce 1957 skončila smlouva s Carlem Pontim a May Britt pak zamířila do Spojených států. S předcházející pověstí evropské filmové hvězdy se jí i tady podařilo prorazit ve filmu, nicméně její první dvě role v zámoří se odehrály ve formátu vedlejších postav (MLADÍ LVI – The Young Lions, 1958; LOVCI – The Hunters, 1958). Mezitím se May Britt pohybovala ve společnosti herců a vlivných lidí a v roce 1958 se jejím manželem stal Edwin J. Gregson (1940-2000), syn kalifornského milionáře George Gregsona. Kvůli jejich líbánkám se dokonce natáčení zmíněného filmu LOVCI (The Hunters) přesunulo do Arizony, kde novomanželé Gregsonovi pobývali na svatební cestě. Významný režisér Dick Powell tak vyšel vstříc herečce, aby mohla točit v blízkosti místa svého momentálního pobytu.
Ve filmu MODRÝ ANDĚL (The Blue Angel, 1959) dostala May Britt hlavní roli, kterou původně měla hrát Marilyn Monroe. Tento snímek se ovšem nesetkal s pochopením a ve srovnání se slavnou předlohou s Marlene Dietrich se jevil jako zbytečný. Nedostavil se ani komerční úspěch a společnost Twentieth Century Fox v následujícím roce neprodloužila May Britt smlouvu. Její filmová kariéra v Americe tak skončila vedlejší rolí v dramatu VRAŽDA, S.R.O. (The Murder, Inc., 1960).
Krátké manželství s Edwinem Gregsonem skončilo rozvodem v roce 1959 a o rok později se May Britt provdala podruhé za slavného zpěváka Sammyho Davise jr. (1925-1990). Měli spolu dceru Tracey (*1961), později ještě adoptovali dva syny. May Britt tehdy hlavně doprovázela manžela, její vlastní umělecké aktivity byly prakticky nulové, až později vystoupila v několika televizních seriálech. Se Sammy Davisem jr. se rozvedla v roce 1968. Až po letech se vdala potřetí a v roce 1993 se jejím manželem stal mediální podnikatel a televizní producent švédského původu Lennart Ringquist (*1929). S ním žije dnes May Britt v Kalifornii a v soukromí se věnuje malování.
Autor: argenson .
