Marta Jiráčková

Marta Jiráčková studovala skladbu nejprve na pražské konzervatoři, později pak brala soukromé lekce skladby spojené s moderní harmonií, aby vědomosti v tomto oboru dále zdokonalila postgraduálním studiem na brněnské Janáčkově akademii múzických umění. M. Jiráčková jako skladatelka vždy sledovala hudební novodobé trendy a díky tomu její odkaz zahrnuje různé hudební žánry od klasických symfonií přes kvartety po suity, jak dokládají například: Symfonie č. 1 s podtitulem Nanda Devi; Symfonie č. 2 nazvaná Silbo; třídílný komorní cyklus Dodekaria, v jehož prvním díle hrají housle a klavír, v díle druhém pak cimbál a flétna a v díle závěrečném basetový roh s klavírem; smyčcový kvartet Tři obrazy Edvarda Muncha; nebo suita pro hoboj, housle a klavír inspirována skulpturami O. Zoubka nazvaná Olbramovy Evy či suita pro sólové varhany presentovaná pod názvem Imago vitae.

Zdroje inspirace pro některá z výše uvedených děl M. Jiráčkové jsou značně netradiční, vždyť v symfonii Nada Devi líčí s dětským a ženským sborem a věžními zvony tragický osud mladé horolezkyně Nandy Devi Unsoeldové, zahynuvší na himalájské hoře téhož jména; pro 2. symfonii Silbo jí ke vzniku stačily její archeo - lingvistické zájmy, neboť termín Silbo bývá používán pro označení dávného prajazyka a hudební fantasie pro violu a klavír Růžová pivoňka vznikla podle stejnojmenného obrazu B. Klimeše – Koziny. Nejinak je tomu i v případě symfonické skicy se sólovou trubkou a sopránem nazvané Konfese Slávy Vorlové nebo v případě aforismusu pro recitátora, flétnu, fagot, violoncello a bicí s názvem Pravda o Sancho Panzovi. Jiráčková dokázala plně ve své skladatelské tvorbě využít i vokální složku, neboť lidský hlas pro ni znamenal hudební nástroj a proto vytvořila cyklus ženských sborů na indickou poezii Lók Gít; pět duet pro soprán a flétnu na slova J. Préverta nazvaných Jen tak; v díle Osm divů světa zazní hlasy, harfa a bicí; a skladba De corde, je komponována pro soprán, klavír a zvon na slova Jan Tausingera. Osobité místo ve skladatelském odkazu M.Jiráčkové tvoří evokace starého rukopisového chorálu pro soprán, violu a klavír s titulem Svatý Václave, na kterou posléze navázala volným pokračováním se stejným názvem, ale určeným pro mezzosoprán a varhany. Jiráčková se ale mimo všech zde uvedených klasických forem soudobé vážné hudby věnovala také instruktivním dílům, jakými jsou přednesové etudy pro klavír Dětský svět nebo Pohádkový vlak, určený pro soprán, alt a klavír na slova Z. Holovské nebo i elektroakustické hudbě, do níž lze bez diskuzí zařadit nejen její balet Loď bláznů vzniklý dle stejnojmenného obrazu H. Bosche, ale i skladbu Pura sub nocte věnovanou památce K. Odstrčila.

Marta Jiráčková po ukončení svých studií nastoupila na post hudební režisérky Československého rozhlasu, což jí zákonitě přineslo jak rozšíření jejího hudebního obzoru, tak důkladné poznání účinnosti scénické složky hudebního vyjadřování. Jiráčková se tak v rozhlasových dějinách podepsala pod celou řadou adaptací divadelních her či dramatizací slavných literárních předloh a románů.

Marta Jiráčková se coby skladatelka scénické hudby zapsala i do dějin filmu a televize, přestože její jméno nebylo titulcích až tak často vidět. K nejznámějším skladatelským kreacím M. Jiráčkové určeným pro filmový pás je kriminální příběh o pátrání po vrahovi malého děvčátka Soví hnízdo, který vznikl pod režijním vedením E. Sokolovského, st.

Marta Jiráčková byla za hudbu k baletu Loď bláznů oceněna Výroční cenou Českého hudebního fondu 1992 a v r. 1998 její skladba Pura sub nocte získala stříbrné umístnění na mezinárodní soutěži Musica Nova.

Marta Jiráčková byla manželkou dirigenta Jiráčka.

Songgrafie (skladatelská baletní – výběr): 1991 – Loď bláznů; …

Songgrafie (skladatelská elektroakustická – výběr): 1978 – Ukolébavka; 1991 – Výhledy z balkonu; 1992 – Pětkrát žena; Včely a slunečnice; 1998 – Pura sub nocte; 2ooo – Letní slunovrat; 2oo1 – Sedm pyramid; ...

Songgrafie (skladatelská instruktivní – výběr): 1974 – Dětský svět; 1976 – Pohádkový vlak; …

Songgrafie (skladatelská komorní – výběr): 1972 – Čtyři preludia, interludium a postludium pro klavír; 1975 – Variace na ukradené téma pro komorní soubor; 1977 – Tři písně beze slov, pro soprán, dechové nástroje, violoncello, celestu a bicí; 1985 – Blankenburská fuga; 1989 – Imago vitae; Variace na politiku královny Hatšepsovet pro dva klavíry; 199o – Dodekaria I; 1992 – Dodekaria II; Dodekaria III; 1993 – Pravda o Sancho Panzovi; Těžiště lidskosti; 1995 – Olbramovy Evy; 1998 – Pár s hlavami plnými oblaků; 2ooo – Růžová pivoňka; Tři obrazy Edvarda Muncha; …

Songgrafie (skladatelská orchestrální – výběr): ? – Suita pro symfonický orchestr; 1973 – Konfese Slávy Vorlové; 1979 – Nanda Devi; 1983 – Ave Seikilos; 1984 – Motýlí efekt; 1986 – Silbo; 1988 – Hodina skladby; …

Songgrafie (skladatelská vokální – výběr): 1972 – Jen tak; Lók Gít; 1973 – Já, Charles Lounsbury; 1976 – Osm divů světa; 1982 – De corde; 1991 – Svatý Václave; 1992 – Svatý Václave; …

zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy

Autor: řepešínský