Francouzský herec Geymond Vital byl filmovou hvězdou v závěru němé éry, krátce se výrazně prosazoval ještě počátkem zvukového filmu, a i když později točil méně častěji, až do konce své kariéry hrál příležitostně vedlejší role, často mužů vyššího společenského postavení. Pocházel z malého městečka Le Pont-de-Claix v alpském podhůří, již v mládí ale odešel do Paříže, kde studoval herectví pod vedením slavného Charlese Dullina. V Dullinově režii absolvoval také první kroky na divadelním jevišti jako profesionální herec v Sofoklově Antigoně (1922). V tomto představení hrál v Théâtre de l’Atelier, kde pak působil celá dvacátá léta.
Souběžně s prací v divadle se začala rozbíhat i Vitalova kariéra před filmovou kamerou, poprvé točil se slavným režisérem Louisem Mercantonem (V ZAHRADÁCH MURCIE – Aux jardins de Murcie, 1923), do širšího povědomí pronikl především velkou rolí poručíka Taverniera ve slavné Clairově adaptaci divadelní předlohy SLAMĚNÝ KLOBOUK (Un chapeau de paille d’Italie, 1928). V té době dvakrát točil s nadějným režisérem Jeanem Grémillonem, v jeho filmu MALDONE (1928) se setkal i se svým pedagogem Charlesem Dullinem. Krátce nato byl Vital pozván ke spolupráci s hollywoodskou produkcí, kde také dostal jedinou titulní roli ve westernu BANDITA LOPEZ (Lopez, le bandit, 1930).
I po příchodu zvukového filmu hrál Geymond Vital pohledné elegány ve fracích a uniformách, význam jeho rolí ale značně poklesl. Navíc točil o poznání méně častěji, objevoval se ale například v historických filmech. Mihnul se jako posel ve filmu z napoleonské éry AGÓNIE ORLŮ (L’agonie des aigles, 1933), menší role v dobových kostýmech pak odehrál opět v režii Jeana Grémillona (KRÁLOVSKÝ VALČÍK – Valse royale, 1935). Středně velké úlohy důstojníků dostal v několika ambiciózních projektech různých režisérů (DVOJÍ ZLOČIN NA MAGINOTOVĚ LINII – Double crime sur la ligne Maginot, 1937; CESTA NA JIH – La piste du sud, 1938; VÝCHOVA PRINCE – Éducation de prince, 1938).
Po vynucené přestávce způsobené druhou světovou válkou se k práci před kamerou i na jevišti vrátil po roce 1945. Novou velkou příležitost dostal v okupačním dramu POLICAJT (Un flic, 1947), poté se mihnul jako doktor Pierre Bayle v životopisném filmu DOKTOR LAENNEC (Docteur Laënnec, 1949). Zmínku si zaslouží několik menších úloh v kriminálkách padesátých let, ve filmu ZÁKON ULIC (La loi des rues, 1956) ztvárnil ředitele kabaretu, v melodramatu PROČ PŘICHÁZÍŠ TAK POZDĚ? (Pourquoi viens-tu si tard?, 1959) hrál generálního prokurátora. U nás jsme jej mohli vidět jako novináře ve filmu MAIGRET KLADE PAST (Maigret tend un piège, 1958), s představitelem titulní role Jeanem Gabinem pak točil ještě film BARON OD ZDYMADLA (Le baron de l’écluse, 1960).
V divadle tehdy úzce spolupracoval s progresívním uskupením Théâtre National Populaire, kromě divadel v hlavním městě hrál pohostinsky i mimo Paříž, účinkoval také na legendárním divadelním festivalu v Avignonu. Koncem padesátých let začal točit také v televizi, kde se objevoval v oblíbených seriálech nebo adaptacích divadelních her. Co se filmu týče, připomeňme alespoň menší roli četníka v Buñuelově DENÍKU KOMORNÉ (Le journal d’une femme de chambre, 1964) nebo další postavy v dobových kostýmech. V historické komedii AŤ ŽIJE JINDŘICH IV., AŤ ŽIJE LÁSKA (Vive Henri IV, vive l’amour, 1960) hrál ministra Villeroye, u nás jsme jej mohli zahlédnout jako reverenda Kirschera v prvním díle ságy o krásné Angelice (ANGELIKA, MARKÝZA ANDĚLŮ – Angélique, marquise des anges, 1964).
Poslední aktivity Geymonda Vitala před kamerou jsou spojeny výhradně s prací v televizi na přelomu 60. a 70. let, na jevišti stál naposledy v Shakespearově Králu Learovi v roce 1970, v němž účinkoval pohostinsky v severní Francii (Le Havre). Zemřel 6. prosince 1987 v Paříži ve věku 90 let.
Autor: argenson .
