Karlheinz Böhm

V povědomí diváků v celé Evropě zůstane Karlheinz Böhm navždy zapsán díky roli rakouského císaře Františka Josefa, kterou hrál v padesátých letech 20. století po boku Romy Schneider ve třech romantických filmech o krásné císařovně Sissi. Jeho umělecká kariéra má ale samozřejmě mnohem širší rozměr a v poslední době se zviditelňuje hlavně svými aktivitami v charitě. Narodil se v německém Darmstadtu (po otci měl ale rakouské občanství) a pocházel z umělecké rodiny, matka Thea Linhard (1903-1981) byla operní zpěvačkou, otec Karl Böhm (1894-1981) působil jako dirigent.

Podle aktuálního působiště svých rodičů vyrůstal Karlheinz na různých místech v Německu, dětství strávil například v Drážďanech a Hamburku, rodiče jej od útlého věku učili hrát na klavír, ukázalo se ale, že hudební talent není dědičný. Za druhé světové války se rodina uchýlila do klidného Švýcarska, rodiče tehdy využili Karlheinzova zdravotního stavu a získali potvrzení k ozdravnému pobytu ve švýcarských Alpách. Po válce studoval Karlheinz Böhm ve Štýrském Hradci, kde byl tehdy otec šéfdirigentem místního orchestru, opět ze zdravotních důvodů pak na nějakou dobu odešel do Itálie. Mezitím se ale nevzdával své náklonnosti pro divadlo a ve Vídni studoval herectví.

Před kamerou stál poprvé v roce 1948, dvakrát točil s režisérem Karlem Hartlem, větší příležitost dostal v jeho filmu DŮM ŽIVOTA (Haus des Lebens, 1952), v dramatu WIENERINNEN (1952) se setkal také s česko-rakouským hercem Rolfem Wankou. V první polovině padesátých let se Karlheinz Böhm vypracoval do velkých rolí romantických uhlazených milovníků, mnozí v něm dodnes vidí předchůdce o něco mladšího Horsta Buchholze.

Mezinárodní hvězdu z něj učinil režisér Ernst Marischka, který jej obsadil do již zmíněné role mladého rakouského císaře Františka Josefa po boku Romy Schneider ve filmu SISSI (1955). Tento romantický příběh je dnes vnímán jako kýčovitý a historický nepřesný, nelze mu ale upřít, že alespoň v hrubých rysech zobrazuje nelehké mládí rakouské císařovny Alžběty, známé jako Sissi. Film měl premiéru v Německu a Rakousku těsně před Vánocemi 1955 a po obrovském úspěchu jej do kinodistribuce v následujícím roce převzala většina západoevropských zemí. Logicky pak navazovaly další dva díly, SISSI, MLADÁ CÍSAŘOVNA (Sissi, die Junge Kaiserin, 1956) a SISSI – OSUDOVÁ LÉTA CÍSAŘOVNY (Sissi – Schicksalsjahre einer Kaiserin, 1957).

V roce 1954 se Karlheinz Böhm poprvé oženil s letuškou Elisabeth Zonewa a není nijak překvapivé, že jejich první dcera dostala jméno Sissi (*1955). S Elisabeth se Böhm rozvedl v roce 1957 a o rok později uzavřel druhé manželství s německou herečkou Gudulou Blau (*1940), s níž žil čtyři roky. Z jejich manželství pocházely tři děti, dcera Kristina (*1959) se později prosadila také jako herečka. Od roku 1963 byla jeho třetí manželkou původem polská herečka Barbara Lass-Kwiatkowska (1940-1995), s níž vytvořil mileneckou dvojici ve francouzském dobrodružném filmu RVAČKA V TOKIU (Rififi a Tokyo, 1963). Měli spolu dceru Katharinu Böhm (*1964), která je dnes vytíženou televizní herečkou. Toto manželství skončilo rozvodem v roce 1980.

V návaznosti na celoevropský úspěch trilogie o císařovně Sissi zůstával Karlheinz Böhm ve druhé polovině padesátách let vyhledávaným představitelem hlavních rolí, on sám se ale bránil škatulce romantických milovníků a toužil po náročnějších hereckých úkolech. Opět se nicméně setkal s Romy Schneider jako její partner v romantické komedi KITTY A VELKÝ SVĚT (Kitty und die grosse Welt, 1956). Znovu točil také s Ernstem Marischkou a v jeho filmu DŮM U TŘÍ DĚVČÁTEK (Das Dreimädrlhaus, 1958) vytvořil hlavní postavu hudebního skladatele Franze Schuberta.

Jeho touhu po lepším uplatnění naplnil až britský thriller PEEPING TOM (1960) režiséra Michaela Powella, kde hrál hlavní roli vyšinutého vraha Marka Lewise. Tento film je sice dodnes vysoce hodnocen, tehdy ale pohřbil Böhmovu kariéru v romantických limonádách. V šedesátých letech prakticky zmizel z německé kinematografie, několik dalších zajímavých filmů ale natočil v Británii a Francii. Jejich nevalný ohlas jej nakonec přivedl k divadlu a v klasických kusech (Elektra, Cikánský baron) vystupoval v Mnichově a Stuttgartu, od roku 1975 byl stálým členem divadla v Düsseldorfu.

Teprve v polovině sedmdesátých let se znovu začal objevovat v německých filmech, manžela titulní hrdinky (Margit Carstensen) hrál v dramatu MARTHA (1974), s tvůrcem tohoto snímku R. W. Fassbinderem pak natočil několik dalších filmů (EFFI BRIESTOVÁ – Fontane – Effi Briest, 1974; PĚSTNÍ PRÁVO SVOBODY – Faustrecht der Freiheit, 1975). Poté se objevil již jen v několika televizních filmech a seriálech, naposledy se mihnul v roce 1996 v jedné epizodě i u nás známého seriálu DOKTOR Z HOR (Der Bergdoktor).

Jádrem Böhmových aktivit je od počátku osmdesátých let charita ve prospěch afrických zemí. Touto problematikou se začal zabývat po návštěvě Keni a v roce 1981 založil organizaci MFM (Menschen für Menschen – Lidé pro lidi). Přispívá do fondu na pomoc Africe, v různých zemích pořádal četné konference a akce na podporu africkým zemím, za své aktivity byl v roce 2003 vyznamenán čestným občanstvím v Etiopii. Odtud ostatně pochází i jeho čtvrtá manželka Almaz Böhm (*1964), s níž má dvě děti. I když má Böhm na svém kontě několik cen a nominací z oblasti filmu, v poslední době se mu dostává uznání především za angažovanost v charitě. Obdržel Stříbrnou (1985) a Zlatou medaili (2002) za zásluhy o Rakouskou republiku, dále je nositelem německého Řádu za zásluhy (2001) a Zlaté medaile rakouského hlavního města Vídně (2008). Výčet několika mezinárodních cen v oblasti charity uzavírá prozatím Cena UNESCO z roku 2009. V současnosti žije Karlheinz Böhm v Salzburgu.

Autor: argenson

Karlheinz Böhm se narodil v německém Darmstadtu 16. 3. 1928 jako jediné dítě sopranistky They Lindhard-Böhm a rakouského dirigenta Karl Böhma. Jako zajímavost uvádím, že Karlheinz je rakouským státním občanem. Navíc se o něm píše jako o americkém, či německém filmovém herci, ale především je světově proslulý svou prací pro Etiopii a lidi v této zemi. Za tím účelem založil organizaci MFM – Menschen für Menschen – Lidé pro lidi. Za svou neuvěřitelně obětavou práci získal čestné etiopské občanství v roce 2003. On sám o sobě říká, že se cítí být občanem celého světa.

Karlheinz vyrůstal v Darmstadtu, Hamburku a Drážďanech, podle toho, kde rodiče měli právě angažmá. Absolvoval základní školu a gymnázium v Hamburku a poté se podařilo díky lékařskému potvrzení Karheinze během II. světové války „uklidit“ do internátní školy v Zuozu ve Švýcarsku, kde byl od roku 1939. Po absolutoriu na vysoké škole se přestěhoval s rodiči do Grazu. Chtěl být původně klavíristou, ale otec i matka mu tento úmysl vymluvili. Na jejich doporučení, nebo řekněme přání, začal i se studiem dalších cizích jazyků a odjel také studovat umění na dva semestry do Itálie – do Říma.

Od roku 1948 se uchytil u filmu a hrál v divadle. Byl považován za talentovaného a schopného herce a dokázal to nejen tím, že byl požadován do filmů, kterých natočil od 1948 do 1976 – 45, ale jeho mimořádné sociální, lidské cítění ho proslavilo již dříve. I na našich plátnech kin a TV obrazovkách bude zřejmě nejznámější ztvárněním mladého císaře Franze Josefa ve trilogii Sissi po boku mladičké Romy Schneider. Bohužel se stalo, že byl okamžitě „zaškatulkován“ do rolí mladých romantických mužů. Trvalo poměrně dlouho, než se mu z této „škatulky“ podařilo utéci. Jeho mezinárodní kariéra pokračovala v roce 1960, kdy zahrál velmi přesvědčivě Keeping Toma ve stejnojmenném krimi-filmu. Pro jeho řekněme velmi drastický (asi na tehdejší dobu) obsah, byl brzy stažen z projekce. Od roku 1980, kdy byla obnovena jeho premiéra, je považován nadšenci tohoto krimi-žánru za jeden z nejlepších. Následovaly filmy s Gertem Fröbem - Der Gauner und der liebe Gott - Podvodníci a dobrý Bůh, v USA - Čtyři apokalyptičtí jezdci s Glenem Fordem, Charlesem Boyerem a Paulem Lucasem, Osudová symfonie - v roli Ludwiga van Beethovena 1962.

Böhm byl sice v Hollywoodu, podepsal smlouvu s MGM, ale po dvou podle něho nepříliš povedených filmech ukončil po dohodě jak on tak i MGM spolupráci. Po návratu do Evropy spolupracuje s režisérem Rainerem Wernerem Fassbinderem v 70. letech. Vynikl zde a kritikou i diváky byl dobře přijat psychothriller - Martha, který byl kritikou manželských „pout“ rukojmí v podobě manželky, tyranií a despotismem. Tím víc jsou ovlivňovány Böhmovy především sociálně kritické podněty, na kterých on jako režisér začíná pracovat.

Byl ženatý s Elizabethou Zonewovou, z manželství s Barbarou Last se narodila Kristina Böhm, spolu se dvěma dalšími sourozenci. Od roku 1991 je ženatý se dcerou odborníka a poradce přes zemědělství v Etiopií, Aemou – narozená 1964. Mají spolu dvě děti. Karlheinz přispívá do fondu na pomoc Africe, ale jezdí po světě, a všude se snaží sehnat prostředky a hledá pracovní možnosti pro Afričany. Pořádá konference a různé podpůrné info-programy. Podporuje také práva žen v Africe. V roce 2007 byl mezi Dire Dawa a Hararer atakován odpůrcem jeho činnosti, který se ho pokoušel zabít v autě. Celá situace sice dopadla havárií, ale až na pár odřenin se díky airbagům nic Böhmovi nestalo, zločince zatkla policie a sedí v nepříjemném vězení.

Karlheinz Böhm byl poctěn cenami nejen za hereckou práci, ale i humanitární. Jedná se o ceny - 1983 Zlatý film za vynikající práci v německém filmu, cena Bambi 1984, Zlatá kamera, Spolkový kříž za zásluhy 2001,Velká zlatá medaile za zásluhy o Rakouskou republiku 2002, 2003 za Nejlepšího TV herce u spol. ZDF a medaile za - Sociální angažovanost, Berlinare - Kamera, Bavorský řád za zásluhy a Ehrenmedaille der Stadt Wien in Gold - Honorární medaile hlavního města Wien všechny tři v roce 2008.

Marta Holubová-clara.bow

Autor: clara.bow