Přemysl Boublík

Rozhovor k seriálu Dobrá čtvrť

Jak jste s tak českým jménem dostal do Košic?
Narodil jsem se do nefungujícího vztahu s dvouletým dítětem, který byl předurčen k zániku. Rodiče to vydrželi ještě dva roky, ale potom každý šel svou cestou. Já a můj starší bráška Jirka jsme následovali maminku. Zanedlouho mamince vzplálo srdíčko podruhé. Po krátké známosti ji o ruku požádal voják z Košic, který byl služebně převelen do Žatce, kde jsme tehdy bydleli. Maminka byla šťastná, že pro nás našla tátu, kterého jsme ve výchově postrádali. V Čechách nás nic nedrželo, a tak maminka neměla námitek, když nás pozval bydlet do Košic. Svatbu si naplánovali brzy po přestěhování, a tak jsem zakrátko získal druhého otce a krásnou malou sestřičku Zuzanku. Můj pravý tatínek na nás s bráškou nikdy nezanevřel a navzdory dálce, která nás dělila, každé prázdniny přijel do Košic, odvezl jsi nás k sobě domů a tam jsme prožili vždy prázdniny plné radosti a zábavy. Za mnohé jsme mu dodnes vděčni.

Co vás přivedlo k herectví?
Dalo by se říct, že to byla ženská intuice, maminčina intuice. Na její doporučení jsem se přihlásil do dramatického kroužku, pak mě přihlásila na Konzervatoř v Košicích a to už před divadelním světem nebylo kam utéci. Pak jsem jí utekl do Bratislavy na VŠMU J

Kdy a kde jste maturoval a jak dopadla Vaše maturita?
Maturoval jsem samozřejmě v Košicích na konzervatoři. Nemohla dopadnout jinak než dobře, ale netvrdím, že to bylo jednoduché. Do učení jsem se nikdy nijak nehrnul, a tak tatínkem slíbená dovolená na Ibize za vynikající maturitní výsledky zůstala ta tam. Asi to pro mě byla slabá motivace. Neudělal jsem tehdy radost ani sobě, ani rodičům. Ale co bylo důležité pro mě - zvládl jsem to!

Na čem jste v poslední době dělal?
Bylo toho ve druhém semestru opravdu dost. Ve škole jsme nastudovali dvě představení (A.P. Čechov - zdramatizovaná povídka Ninočka; Aischylos - Upoutaný Prométheus). V téže době jsem natáčel studentský absolventský film s názvem Kauza Sinatra a k tomu jsem se snažil co nejlépe zvládnout záskok v SND ve hře Cyrano z Bergeracu. Nad moje očekávání vše dopadlo dobře a reakce byly většinou pozitivní, i když jsem se ke všemu stavěl velice kriticky.

Jak jste získal roli v českém seriálu?
Můj tatínek mi vždycky říkal: Každý člověk, ať je jakýkoli, dostane v životě svou šanci. Takhle jsem získal tu svou. Ten nádherný čas strávený se štábem ČT a herci vnímám jako životní štěstí, které se v životě dostaví jen párkrát.

V seriálu hrajete původem slovenského maturanta, který se přistěhoval do Prahy a v maturitním ročníku řeší problémy úměrné i neúměrné svému věku. Co máte s rolí společného?
Věřím, že už při castingu pan režisér Smyczek viděl, že můj typ, gesta, intonace, charakter jsou podobné Míšovým. Materiální svět, který Míšu doma obklopoval, je mně absolutně vzdálený, ale nemyslím, že bych tím byl nějak zvlášť poznamenaný. Možná ve vztazích jsem prožil podobné situace, ale poučil jsem se z nich jiným způsobem. Míša měl v sobě touhu po pomstě, kterou já neznám. Jako člověk mi připadal v mnohém povrchní a naivní, nehledal nadhled nad věcmi. Jinak by se některé blízké vlastnosti našly docela vcelku lehce. Potlačené sebevědomí, více slov, než činů, pubertální sobectví, podléhání autoritám, nerozhodnost, neschopnost říkat věci na rovinu atd.

Co si představujete pod pojmem „dobrá čtvrť"?
Představuji si svět ve kterém žijeme, starosti, vztahy, které denně řešíme a to vše umocněné společním prožitkem, který nás všechny na chvíli spojí a v tu chvíli si uvědomíme, jak je to všechno vlastně zábavný a krásný. Je to život.
Česká televize