Francouzský herec Hubert de Lapparent odehrál vedlejší role ve více než šedesáti filmech, často účinkoval také v televizi, vystupoval i v divadle, kde ostatně začínal. Z jeho rodiny se sluší připomenout jméno Albert Félix de Lapparent (1905-1975), který byl významným paleontologem. Hubert začal studovat herectví na konzervatoři ve Štrasburku, pak ale musel narukovat do armády a zúčastnil se druhé světové války.
Po válce vystřídal několik zaměstnání, příležitostně se ale znovu věnoval divadlu, před filmovou kamerou se objevil poprvé v epizodním výstupu v rámci Clouzotova filmu MANON (1949), poté hrál menší úlohu ošetřovatele v dodnes známém dramatu ADRESÁT NEZNÁMÝ (…Sans laisser d’addresse, 1950). Mezitím se začal prosazovat i na jevišti, začínal v Colmaru poblíž svého rodiště, od počátku padesátých let ale působil v Paříži, v osvědčených hrách současných i klasických dramatiků hrál například v Centre dramatique de l’Ouest nebo v Théâtre de Vieux Colombier.
V letech 1955-1956 hrál Hubert de Lapparent ve dvanácti filmech, zmínku si zaslouží jeho účast v adaptacích literárních předloh, zlatníka Lorilleuxe hrál v přepisu Zolova románu GERVAISA (Gervaise, 1955), jako Guillaume de Harancourt se objevil také v Delannoyově filmu ZVONÍK U MATKY BOŽÍ (Notre-Dame de Paris, 1955). Hrál také v mezinárodně obsazených filmech, například policistu v civilu (ELENA A MUŽI – Elena et les hommes, 1956) nebo fotografa (TRAPÉZA – Trapeze, 1956). Několikrát se na stříbrném plátně objevil i po boku Jeana Gabina, například jako advokát (V PŘÍPADĚ NEŠTĚSTÍ – En cas de malheur, 1958) nebo vyšetřující soudce (KOMISAŘ MAIGRET KLADE PAST – Maigret tend un piege, 1958). Sám de Lapparent později v rozhovorech vyzdvihoval roli venkovana Élie ve filmu ŽIVÁ VODA (L’eau vive, 1958).
Pozornost zasluhuje i pět společných filmů s Louisem de Funesem; jejich společná filmografie se sice datuje již od počátku padesátých let, fakticky se ale před kamerou setkávali jen výjimečně. Například ve filmu FANTOMAS KONTRA SCOTLAND YARD (Fantômas contre Scotland Yard) hrál boháče Richarda. Před kamerou tu hned na začátku filmu pronesl jen dvě věty: „Mohu doporučit Jeho Excelenci skvělého maséra. Je tak vynikajicí, že s jeho pomocí shodí do konce roku až padesát liber.“ Sám Hubert de Lapparent později řekl, že jeho participace na tomto filmu byla jen dobrá vůle André Hunebelle a s ohledem na nevelkou roli překvapivě dobře placená práce.
V šedesátých letech vystupoval i v různých pařížských divadlech, zúčastnil se také divadelních festivalů. Mezitím navázal pracovní kontakty také s televizí a diváci jej mohli vidět v adaptacích osvědčených literárních děl (ZLOČIN A TREST – Crime et châtiment, 1955; SVATÁ JANA – Sainte Jeanne, 1956; SESTŘENICE BĚTA – Cousine Bette, 1964), hrál také v řadě seriálů, převážně kriminálních. Z jeho dalších filmových rolí připomeňme postavy policejního inspektora (IDIOT V PAŘÍŽI – Un idiot a Paris, 1967) nebo lékárníka (ARMÁDA STÍNŮ – L’armée des ombres, 1969), jako bývalý člen odboje se pak mihnul ve filmu PŘÍPAD DOMINICI (L’affaire Dominici, 1973).
Tehdy se již jen výjimečně objevoval v televizi i v divadle, před filmovou kamerou stál naposledy v roce 1979, tehdy ukončil i své účinkování v divadle, poté ještě ale několikrát točil v televizi. Od počátku devadesátých let žije v soukromí.
Autor: argenson .
