Taťjana M. Lioznova se narodila 20. července 1924 v Moskvě. Její rodiče, Michail Alexandrovič a Ida Izralejena, byli židovského původu, což Taťjaně v budoucnosti přinášelo určité životní problémy. Otec, inženýr ekonomie, padl doslova v prvních dnech války a Taťjana zůstala sama s matkou.
Její touhou bylo letectví a tak se hlásí na Moskevský letecký institut, kde ale studuje pouze jeden semestr. Poté přechází na VGIK do třídy Sergeje Gerasimova a Tamary Makarové - obor filmová režie. I tady má zpočátku studijní problémy, dokonce je navrhováno i její vyloučení - údajně pro nedostatek talentu.
Houževnatá dívka se ale nedá a nakonec, roku 1949, promuje s vyznamenáním. Má zájem o práci ve filmovém studiu GORKIJ,je však odmítnuta - údajně pro nedostatek praxe. Několik let tedy spolupracuje se svými učiteli a režijně se podílí na vzniku Gerasimových filmů Mladá garda, Země a lidé a dalších. Sama tvrdí, že přes mnohé spory a nedorozumění, ke kterým mezi nimi docházelo, našla v S. Gerasimovi nejen vynikajícího učitele, ale i druhého otce. Mimoto se věnuje i režijní práci v několika moskevských divadlech, s bývalým spolužákem V. Beljevem sepíše a nastuduje hru Modrá hvězda, která měla velký úspěch a zaznamenala mnoho repríz.
Roku 1954, po těžkých bojích s pracovníky oddělení Státního výboru pro kinematografii, je T. Lioznova přijata do filmstudia GORKIJ a začíná točit jeden film za druhým (u nás ale většinou neznámé). Vrací se i ke svému dávnému snu o letectví a její snímek "Zlatá křídla" získává hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Davile (Francie). Jejím nejznámějším (a také nejrozsáhlejším) dílem je ale špionážní seriál "17 zastavení jara" (1973) s Vjačeslavem Tichonovem v hlavní roli.
Seriál se málem ani nedostal na obrazovky, protože se schvalovací komisi původně zdál málo "hrdinný". Naštěstí si několik dílů dal promítnout i Leonid Brežněv, tehdejší sovětský muž č. 1, a dílo se mu zalíbilo. Seriál byl zachráněn a vynesl svým tvůrcům velkou popularitu jak v SSSR, tak i v zahraničí. T. Lioznova později natáčí ještě další snímky, jako např. "My, níže podepsaní", "Karneval" a další.
Dlouhodobě se též věnuje pedagogické činnosti na VGIK. Za svůj přínos sovětské kinematografii a kultuře byla několikrát vyznamenána a oceněna - mimo jiné je i nositelkou titulu Národní umělec. V posledních letech už nepracuje a užívá si zaslouženého klidu. Její zdravotní stav se odvíjí od věku a není tedy, bohužel, moc dobrý. V nedávné minulosti ji bolestně zasáhla zpráva o skonu dlouholetého kolegy a kamaráda V. Tichonova...
Autor: green-tea .
