V roce 1923 se v Rostově na Donu, narodil Jakov Segel.Že ani pozornému čtenáři tohle jméno nic neřekne? Nevadí! Ale pokud prozradím, že se jedná o filmového představitele Roberta Granta, pak, alespoň pro ty starší je vše jasné, protože kdo by z nich neznal sovětský snímek z roku 1936, „Děti kapitána Granta“? V tomto filmu mladičký Jakov Segel, vysoko v plachtoví zpívá slavnou píseň Izáka Dunajevského „O veselém větru“. Celá generace sovětských chlapců před válkou napodobuje Jakova (Roberta Granta) tím, že při šplhání do korun stromů, provázejí tuto klukovskou činnost, právě Dunajevského optimistickou písní ze jmenovaného filmu. Samotný představitel Roberta Granta zmiňovaný Jakov Segel, se stal opravdovým idolem a kumirou (modlou) ruské mládeže.Oblíbenost toho filmu zvyšuje potrhlá figurka profesora Paganela, které se báječně ujal nikdo „menší“, než slavný Nikolaj Čerkasov.Tento dvoumetrový chlapík, tato ikona sovětské kinematografie, tento velký tragéd ztvárnil figuru vědou popleteného učence geniálně. Celý film provází nesmrtelná Dunajevského hudba, při které si všichni herci zazpívají. Nádherná a zapamatovatelná hudba nenechá lhostejnými ani diváky, kteří mírně nasolení „filmovými mořskými vlnami“ opouští biograf s popěvky filmu na rtech.Tohle klasické nestárnoucí dílo režisérů Vladimíra Vajnštoka a a Davida Gutmanna, je klenotem sovětské kinematografie.
Brzy po tomto veleúspěšném filmu, majitel krásného sopránu, odchází na vojnu. Je tam u parašutistů, což jemu vůbec nevadí, naopak, zrovna vojna je zdrojem zkušeností, které pak v režisérském a scénáristickém životě uplatní.
Přeskočme nějaký ten čas a přesuňme se do roku 1954, který je významný pro Jakova a jeho budoucí povolání. Tehdy studuje na VGIK u Sergeje Gerasimova (režiséra slavné „Mladé gardy“)obor režie. V době po Stalinově smrti, nastala určitá „obleva“ a dostávají se „ke slovu“ začínající režiséři, posléze nositelé těch nejzvučnějších režisérských jmen.Jmenujme některé: Jsou to:Čuchraj,Rostockij, Naumov, Abuladze, Ordynský, Hutsjev,Kulidžanov, Alov a náš Segel.Tihle chlapíci, narození ve dvacátých letech 20. století se stali „obroditeli“ sovětského kina, protože neváhali odstranit z filmů oficiální pompéznost a nahradili jí prvky humánními a hrdinům „bez bázně hany“ přidali i něco lidských vlastnosti v podobě selhání a slabostí. Prostě filmy zlidštili a přiblížili lidem.
Se svým spolužákem Kulidžanovem Jakov Segel natočil nádherný film "Dům, ve kterém žiji" (1957). Film byl i pro kritiky velmi „stravitelný“ a okamžitě jej zařadili k filmům, které naplňují jejich představu o socialistickém realismu.Co dodat? Měli pravdu! Byl to upřímný, pravdivý a krásný film o průběhu války, kde nejsou jen bitevní scény, ale i přátelství a láska a stejně tak i nesmyslná smrt. V tomto filmu debutovali mladí herci, jmenujme Vladimíra Zemljanikina a Žannu Bolotovovu. kteří se stali slavnými poté, co se film objevil na plátnech kin a na obrazovkách televizních přijímačů . Film byl oceněn jednou z hlavních cen na mezinárodním filmovém festivalu v Bruselu. Ale největší odměnou pro tvůrce filmu, že si jej zamilovalo publikum,a láska k tomuto dílu přetrvala až do dnešních dnů. Dovoluji si dodat-právem!
Jakub Segel natáčí již samostatně první film. Byl to byl film "První den míru" - o světě, v jehož rámci se prolíná válka se smrtí. Pak se objevuje spousta filmů natočených v Gorkého filmovém studiu. Mimo jiné : "Sbohem, holubi!" (1960), "tekoucí Volga" (1962), komedie "Gray onemocněním" (1966) a "Wake Mukhina! (1967), "Risk – ušlechtilý způsob " (1978), "Dva-úsměvy" (1970), "Mimozemšťanka" (1984), "Z nebe na zem" (1986) a další. Že platí pořekadlo, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, se naplnilo v případě Jakova Šebela v míře vrchovaté. Při natáčení jedné z akčních scén na moskevském bulváru je Segel velmi vážně zraněn. Jeho žena jej odváží v šílené rychlost na Šklifosovskou kliniku, kam jej doveze již polomrtvého. Tam se Jakova ujmou, ale velké naděje v jeho záchranu Lilianě Alešnikové nedávají.Měsíc tam bezvládně leží a pak se pomaličku začíná na lůžku pohybovat a vracet do života.Ale tento návrat byl jen zdánlivý. Smrt si pro Jakova Segela přišla 19. května 1995 - on zemřel...ale jeho nezapomenutelný Robert Grant nám bude stále z plachtoví stěžně zpívat svoji píseň o veselém větru a my, co i přes svůj věk jsme zůstali kluky, se k němu radostně přidáme…
Filmy Jakova Segela
Herec
• 1936 — «Děti kapitána Granta — Robert Grant
• 1970 — «Dva úsměvy
Režisér
• 1954 — «Poplach» (spolupráce s Ordynským )
• 1955 — «Tajemství krásy»
• 1956 — «Začalo to takto»
• 1956 — «Dům, ve kterém žiji»
• 1960 — «Sbohem holubi!»
• 1961 — «První den míru»
• 1962 — «Teče Volha»
• 1962 — «Lékárnice»
• 1966 — «Nemocniční šeď»
• 1967 — «Vzbudíte Muchina!»
• 1970 — «Dva úsměvy»
• 1973 — «Kapka v moři»
• 1979 — «V překrásném dětství»
• 1979 — «Risk-ušlechtilý způsob»
• 1983 — «Dojdu vás»
• 1984 — «Mimozemšťanka»
• 1986 — «Z nebe na zem»
Scénárista
• 1956 — «Začalo to takto»
• 1960 — «Sbohem holubi!»
• 1967 — «Vzbudíte Muchina!»
• 1970 — «Dva úsměvy»
• 1973 — «Kapka v moři»
• 1979 — «V překrásném dětství»
• 1983 — «Já vás dojdu»
• 1984 — «Mimozemšťanka»
• 1986 — «Z nebe na zem»
Autor: Asmodej .
