Vladimír Zamanskij

Populární ruský herec, Vladimir Petrovič Zamanskij se narodil 6.2.1928 na břehu řeky Dněpru v městečku Kremenčug. Vyrůstal bez otce a roku 1941, kdy do země vstoupili nacisté, přišel i o maminku. Poslední dva roky války strávil na frontě, kde získal medaili "Za odvahu" a za záchranu velitele čety mu byl udělen i "Řád slávy" III. stupně. Ani to však nezabránilo tomu, že byl roku 1950 zatčen a odsouzen na čtyři roky nucených prací.

Spolu s dalšími vězni tak pracoval na výstavbě Charkova a budovy Moskevské státní univerzity, často ve velmi nebezpečných pozicích. Nezlomilo jej to, i tady si zachoval mravní čistotu a vrozenou lásku k lidem. Po odpykání trestu se vydal za svým snem a roku 1958 absolvoval, pod vedením G. A. Gerasimova, učiliště Moskevského uměleckého divadla a v letech 1958-66 působil na scéně známého "Sovremenika".

Poté vystřídal ještě několik dalších divadel, ale protože se v té době věnoval spíše filmovému herectví, nevázal se nikde natrvalo a pracoval raději "na smlouvu" k jednotlivým představením. Ve filmu začal Vladimír Zamanskij hrát roku 1960, kdy se jeho první rolí stal Andrej v "Ukolébavce" režiséra M. Kalika. Ve stejném roce si zahrál i ve filmu Andreje Tarkovského "Kluziště a housle", roku 1962 to byl "Dům u sedmi větrů" a jako kapitán Batov prošel celou epopejí "Osvobození".

Celkový počet filmových rolí V. Zamanského se pohybuje někde okolo 80 - není tedy možné je tu vyjmenovat všechny. Z těch, které jsme měli možnost vidět i u nás, lze připomenout např. "My se vrátíme" (1974), "V ostře sledovaném pásmu" (1978), "Krach operace Teror" (1980), anebo "Zítra byla válka" z roku 1987. Roku 1988 byl jmenován Národním umělcem a zároveň s tím zístal i Státní cenu za roli Lazareva ve snímku "Prověrka osudem" (1971).

Vladimír Zamanskij byl od mládí silně věřící člověk a k prohloubení jeho životních postojů pravděpodobně přispěla i těžká a dlouhodobá nemoc jeho životní partnerky, rovněž herečky - Natalie Klimské. Právě kvůli ní a jejímu, takřka zázračnému uzdravení, se roku 1998 filmem "Botanická zahrada" rozloučil se světem filmu i divadla, přijal obnovený křest a vydal se duchovní cestou.

Oba manželé dnes žijí v ústraní, věnují se práci na zahrádce, čtení, modlitbám a rozjímání. Na veřejnosti se Vladimír Zamanskij objevil naposledy v létě roku 2009, kdy jako jeden z vereránů Velké vlastenecké války přijal z rukou prezidenta Putina Čestnou medaili.

Autor: green-tea