S korpulentní postavou a dobrosrdečnou tváří obohatila Milly Mathis desítky francouzských filmů svými vedlejšími rolemi, nejčastěji bývá zdůrazňována její účast na tzv. marseillské trilogii z první poloviny třicátých let 20. století. Milly Mathis, vlastním jménem Émiliene Thomasini, se narodila v Marseille, kde byla v té době početná italská komunita, k níž i ona patřila, jak napovídá příjmení. V Marseille začala také svou uměleckou dráhu, nejprve v hudebních kavárnách a kabaretech, později pronikla i na divadelní scény.
Počátky filmového herectví Milly Mathis spadají hned do nástupu zvukové éry, mezitím také začala užívat umělecký pseudonym, který vznikl jednoduchou úpravou vlastního jména. Před kamerou stála poprvé po boku Jeana Gabina ve filmu MEFISTO (Méphisto, 1930), v následujícím roce ji oslovil režisér Marc Allégret, když chystal zfilmování úspěšné Pagnolovy hry MARIUS (1931). Allégret se snažil dosáhnout věrohodnosti mimo jiné tím, že angažoval vesměs herce z jižní Francie, což byl případ i Milly Mathis, která ve filmu hrála tetu Claudine. Stejnou postavu pak zopakovala i v navazujících filmech FANNY (1932) a CÉSAR (1936). Všechny tři filmy jsou známé jako tzv. marseillská trilogie a dodnes patří k vrcholům tehdejší francouzské kinematografie.
Pro všechny zúčastněné to znamenalo rostoucí počet nabídek a to se týkalo i Milly Mathis, která se během třicátých let stala velmi často obsazovanou herečkou vedlejších rolí. Již tehdy se její postava značně zaoblila, ona sama to ale neřešila a dodávala, že nadváha je součástí její divácké obliby. Točila několikrát ročně a střídala postavy prostých žen z lidu, hrála kuchařky, domovnice, prodavačky. Několikrát pracovala s režisérem českého původu Karlem Antonem (LÍČENÍ – Maquillage, 1932) i s dalšími tvůrci významných jmen, častěji ale vystupovala v průměrné komerční produkci komediálního a melodramatického žánru. Počátkem třicátých let hrála i v pařížských divadlech (Théâtre de Paris, Théâtre de Marigny), poté byla ale natolik vytížená filmováním, že na jevištní angažmá musela rezignovat.
Není nijak překvapivé, že větší herecké příležitosti jí poskytl Marcel Pagnol, který se mezitím sám odhodlal k filmové režii (REGAIN, 1937; STUDNAŘOVA DCERA – La fille du puisatier, 1940). Mezitím se Milly Mathis dostala i k postavám z vyšších společenských vrstev, v černé komedii TŘINÁCTÁ KOMNATA (Chambre 13, 1940) byla například baronkou, podobnou úlohu pak ztvárnila v Pagnolově adaptaci jeho vlastní divadelní hry TOPAZE (1950). Mezitím ale vypukla druhá světová válka, během níž Milly Mathis vystoupila z kolotoče filmování a válečná léta strávila v ústraní v Marseille.
Znovu začala častěji točit po roce 1945, s Pagnolem naposledy pracovala na filmové verzi jeho románu MANON OD PRAMENE (Manon des sources, 1952), v níž vytvořila manželskou dvojici se svým dávným kolegou z Marseille Charlesem Blavettem. Z její práce v padesátých letech připomeňme častější participaci na průměrných komediích Émila Couzineta nebo Maurice de Canonge, jednu z tetiček hlavní hrdinky hrála v mezinárodně úspěšném dramatu ŽIVÁ VODA (L’eau vive, 1958). Tehdy se také vrátila k divadlu a vystupovala například v Théâtre Marigny nebo Théâtre des Bouffes Parisiens. Svou početnou filmografii uzavřela melodramatem BUSINESS (1959), celkem hrála ve více než stovce filmů.
Milly Mathis strávila poslední léta života na jihu Francie v Salon-de-Provence, kde zemřela 30. března 1965 ve věku 63 let. Pohřbena je v rodném Marseille, kde je dnes po ní pojmenována jedna ulice.
Autor: argenson .
