Gianni Puccini

Gianni Puccini se nejprve jako novinář a scénárista připojil k proudu italského neorealismu, později si ale jako režisér jen těžko dobýval významnou pozici, dnes však patří k předním osobnostem poválečné italské kinematografie. Narodil se v Miláně, jeho otec Mario Puccini (1887-1957) byl spisovatelem. Gianni studoval v Římě filozofii a literaturu, v polovině třicátých let 20. století se začal věnovat filmové teorii a stal se novinářem, v rámci doplnění vzdělání také navštěvoval přednášky na nově zřízené filmové škole Centro Sperimentale di Cinematografia. Významně jej ovlivnilo setkání a přátelství s dokumentaristou Francescem Pasinettim. Stál u zrodu čtrnáctideníku Cinema, v němž našla uplatnění řada jeho přátel, pozdějších významných tvůrců poválečného neorealismu.

Ve filmových titulcíh byl Gianno Puccini uveden poprvé jako spoluautor scénáře k filmu DON PASQUALE (1940), za zmínku ale stojí jeho scénáristický podíl na Viscontiho snímku POSEDLOST (Ossessione, 1943), později několikrát jako scénárista spolupracoval se svým přítelem Giuseppem de Santisem (TRAGICKÝ HON – Caccia tragica, 1947; HOŘKÁ RÝŽE – Riso amaro, 1948; ŽENICH PRO ANNU ZACCHEOVOU – Un marito per Anna Zaccheo, 1953). Po boku Giuseppe de Santise si také dvakrát vyzkoušel pozici asistenta režie (kromě již zmíněné HOŘKÉ RÝŽE to byl dále film NENÍ MÍRU POD OLIVAMI – Non c’e pace tra gli ulivi, 1950).

Přestože na pozici novináře a scénáristy patřil Puccini k předním osobnostem italského neorealismu, jako režisér se uvedl nenáročnou a průměrnou komedií BENÁTSKÝ KAPITÁN (Il capitano di Venezia, 1952), další dva filmy natočil ve spolupráci s Nanni Loyem (SLOVO ZLODĚJE – Parola di ladro, 1956; MANŽEL – Il marito, 1957). Mezitím znovu pro jiné režiséry psal scénáře, vedle průměrné dobové produkce to byly i další zásadní filmy tehdejší italské kinematografie (ŘÍM V 11 HODIN – Roma ore 11, 1952; opět v režii G. de Santise).

V řadě Pucciniho nenáročných veseloher má významnější pozici ÚŘEDNÍK (L’impiegato, 1960), na němž se scénáristicky podílel představitel hlavní role Nino Manfredi. Hvězdné obsazení v čele Mastroiannim a Vittoriem de Sicou angažoval do romantické komedie NEPŘÍTEL MÉ ŽENY (Il nemico di mia moglie, 1959), z několika filmů vracejících se do doby druhé světové války vyniká veselohra TANK Z 8. ZÁŘÍ (Il carro armato dell’8 settembre, 1960). Během šedesátých let se pak Puccini podílel na několika povídkových filmech, pod anglickým pseudonymem Jeff Mulligan natočil také jeden western.

Teprve v závěru své filmařské dráhy realizoval Gianni Puccini svůj nejvýznamnější snímek, válečné drama SEDM BRATRŮ (I sette fratelli Cervi, 1968), které mělo základ ve skutečném příběhu ze severní Itálie. Gianni Puccini zemřel v Římě 3. prosince 1968 ve věku 54 let.

Autor: argenson

Gianni Puccini patřil mezi režiséry, kteří se přidali po 2. světové válce k neorealistickému proudu. Vystudoval filozofii a literaturu, působil jako filmový kritik a psal i scénáře.

Podílel se scénářem na filmech Posedlost (1942) i Tragický hon (1947). Jeho první režijní snímky se staly velice průměrnými. Natočil: Kapitána z Benátek (1950) nebo Slovo zloděje (1956), na které divák rád zapomene.

Zdařilejší dílo je Zaměstnanec (1959), ve kterém se prolíná všední realita s velkými sny malého úředníčka.

Na závěr své umělecké pouti natočil film jiného ladění i hodnoty. Sedm bratrů (1968), ve kterém vzdává hold sourozencům, venkovanům, kteří za války položili život za své antifašistické přesvědčení. Jenom pro tento nadprůměrný film stojí za to si jeho jméno připomínat.

Autor: jarda53