Per Oscarsson

28. ledna 1927 - Stockholm (Švédsko)
V letech 1944-47 studoval herectví v divadelní škole při Královském dramatickém divadle ve Stockholmu, jehož byl členem do 1953. Pak přešel do angažmá Městského divadla v Göteborgu,jako Hamlet.Od 1961 opět působil v Královském dramatickém divadle,v roli Voltairova Candida, v dramatu Čekání na Godota(1963)a v García Lorcově Krvavé svatbě nebo Millerově Smrti obchodního cestujícího.
Od pol. 40. let hrál epizodní role,v psychologickém dramatu podle stejnojmenného románu Knuta Hamsuna Hlad.
Nejbližší postavy,nešťastných, vnitřně rozpolcených mladých mužů, z nichž vyniká zejména psychicky nevyrovnaný učitel Martensson, který se marně pokouší navázat kontakt se svými žáky a kterého nakonec opouští i manželka (Kerstin Tideliusová), v románu Clase Engströma Ten musí jít z kola ven,dále inženýr Pedro, jehož bezdětné manželství se pomalu rozpadá v důsledku odcizení, rodinného stereotypu a lhostejnosti, v dramatu Doupě, fanatický katolický kněz Sebastian v akčním dobrodružném snímku Poslední údolí,psychiatr Pazardjian v satirickém dramatu Montenegro. Od roku 1970 začal natáčet ve vlastní produkci autorský film Ebon Lundin,byl uveden do kin až po třech letech. Několikrát přerušil svou hereckou dráhu, aby se věnoval velkochovu kuřat nebo literární činnosti. Je ženatý s herečkou Bärbel Oscarssonovou, po jejímž boku hrál v několika filmech Mezi námi,Ebon Lundin,Švédsko Švédům.

Autor: šeba

už na střední škole studoval u divadelního režiséra a herce Gösty Terseruse a pak se přihlásil do školy stockholmského Královského dramatického divadla (1944-47), v němž působil až do roku 1953. Nejlepší role vytvořil v göteborském Městském divadle (Hamlet, Dáma s kaméliemi, Smutek sluší Elektře, Jak se vám líbí). V 60. letech ještě hrál v kočovném Riksteatern, ale protože trpěl trémou, přestal na jevišti vystupovat. Své problémy popsal v románu Nattens färger (1960, Barvy noci) a v divadelní hře Avslöjandet (1961, Odhalení). Raději se soustředil na filmovou kariéru, v níž mu výrazně pomohla úloha strádajícího literáta Pontuse v koprodukční adaptaci autobiografického románu Knuta Hamsuna Hlad, za niž mj. dostal hereckou cenu v Cannes, Cenu NSFC a výroční ceny v Dánsku (Bodil) i ve Švédsku (Zlatý brouk). Vytvořil řadu pozoruhodných kreací ve švédských i zahraničních filmech: učitel Martensson v Troellově psychologickém dramatu Ten musí jít z kola ven (Stříbrný Hugo na MFF v Chicagu), titulní postava lékaře v přepisu románu Hjalmara Söderberga Doktor Glas, obchodník Pedro v Saurově psychodramatu o manželských hrátkách Doupě, fanatický kněz Sebastian v pozoruhodném příběhu z třicetileté války Poslední údolí, umělec Florian Sand v adaptaci románu Alfreda Kubina o zániku tyranské říše Země snivců, natočené v Českém Krumlově, monstrum v jedné z verzí románu Mary Shelleyové, nazvané Victor Frankenstein, či obávaný lapka Borka v populárním dětském snímku Ronja – dcera loupežníka. Režíroval dvě svérázné veselohry Ebon Lundin, v níž ztělesnil titulního majitele továrny, jemuž zbývá den života, a Švédsko Švédům, v níž hrál čtyři evropské monarchy. Od 80. let účinkoval častěji v televizi. Popularitu mu přinesla postava policejního šéfa Gustava Jörgensona v seriálovém cyklu podle románů Gösty Unefäldta Polisen i Strömstad (1982-96, Policajt ze Strömstadu). Měl větší role i v dalších TV seriálech Julius Julskötare (1978), Stjärnsmällar och julpussar (1986, Hvězdné rány a vánoční pusy), Vita lögner (1998, Nevinné lži), Kaspar i Nudådalen (2001, Kašpar z Nudådalenu) a v několika se objevil jako host, např. Snoken (Slídil – TV). V roce 1989 se vrátil v Göteborgu na jeviště v Millerově Smrti obchodního cestujícího. Oscarsson proslul excentrickým chováním a kontroverzními názory. V mládí koketoval s rosikruciány, byl členem Svědků Jehovových a v 70. letech působil jako laický duchovní. Jeho manželkami byly herečka Gerd Hegnellová (1954-60) a Bärbel Krämerová (1962-73), s níž měl tři děti; jejich nejstarší potomek Boman Oscarsson je také hercem. Zemřel se svou třetí ženou Kiou Östlingovou při požáru jejich farmy nedaleko jihošvédského městečka Skara.
-mim-, Filmový přehled 2011/4