Josef Vaňásek

Prvorepublikový policejní rada Vacátko v mistrném podání barda československého filmu Jaroslava Marvana byl ve skutečnosti vrchní policejní rada Josef Vaňásek. Pocházel z dělnické rodiny, otec pracoval jako konduktér na tramvajových vozech, maminka zůstala v domácnosti.

Pepík studoval gymnázium J. Nerudy, kde r. 1896 odmaturoval, a poté ho zlákala studia práv na České univerzitě, která úspěšně zakončil v r. 1904. Už na škole šel cíleně za svým snem - totiž působit v policejních službách tehdejšího Rakousko-Uherska. Tehdejší slavná Čtyřka v Bartolomějské, tedy oficiálně IV. bezpečnostní oddělení, zaměstnávalo v době první republiky pouhých 45 detektivů! Šéfem ,,mordparty´´ se šestačtyřicetiletý rada Vaňásek stal v r. 1923, kdy už s manželkou Pavlou vychovávali dceru Adélu (1909) a syny Josefa (1912) a právě ve 20. letech se stal československým zástupcem spravedlnosti v Interpolu.

Z titulu své funkce tedy často cestoval po Evropě, ovšem z dobových vzpomínek, které se zachovaly v rodinné pozůstalosti, vyplynulo, že těmto služebním cestám příliš nakloněn nebyl. Rada Vaňásek se podstatnou měrou podílel na potírání nelegálního obchodu s drogami, který byl ve 20. letech na vzestupu, ovšem největším případem a zároveň i policejním strašákem jeho éry byla nikdy nevyřešená vražda Otýlie Vranské počátkem září 1933. Tento policejní pomník, kterým zůstane pravděpodobně navždy, je popsán ve všech kriminalistických učebnicích a patří dodnes mezi 10 nejznámějších zločinů československé historie.

Vysoký a statný rada Vaňásek byl vzhledově skutečně dost podobný skvělému herci Jaroslavu Marvanovi, nicméně režisér Jiří Sequens se inspiroval hlavně detektivkou Třináctý revír (1946), kde inspektora Čadka věrohodně ztělesnil právě zmiňovaný J. Marvan. Celých 15 let Vaňáskovy kaiéry vrchního policejního rady bylo vyplněno poctivou a psychicky vyčerpávající prací, kdy se podílel na vyřešení stovky kriminálních přečinů od loupeží až po nejbrutálnější vraždy v prvorepublikovém Československu.

Nejspíš stresová zátěž a neutěšená politická situace 30. let - nástup nacistické zvůle v Evropě - byly příčinou jeho náhlé smrti v pouhých 61 letech, třebaže oficiální příčinou byla vnitřní sepse. Poslední rozloučení s mezinárodně uznávaným vládním radou Josefem Vaňáskem se uskutečnilo 12. 2. 1938 na hřbitově v Malvazinkách a tento čestný kriminalista zde odpočívá po boku jiných velikánů - např. spisovatele Jakuba Arbese, objevitele krevních skupin Jana Jánského nebo operní divy Marie Zieglerové.

A ostatní ,,pánové ze Čtyřky" ? Inspektor před penzí Mrázek (František Filipovský) byl ve skutečnosti detektiv Jiří Tuček (1891-1969) - shodou okolností oba byli majiteli čtyřnohých miláčků, na pohled dobrácký inspektor Bouše (Josef Vinklář) představoval detektiva Františka Dlaska, v rodině zvaného Franci (1889-1957) a znalec ženských duší inspektor Brůžek (Josef Bláha) byl prototypem detektiva Petra Salače (1897-1945), který měl ze všech kriminalistů osud nejpohnutější - jako aktivní odbojář byl v době heydrichiády zatčen, vězněn v koncentračním táboře a pouhý měsíc před koncem války zemřel v pochodu smrti z Oranienburgu do Sachsenhausenu...

Někteří potomci těchto statečných mužů na straně zákona ještě žijí mezi námi a jen díky jim vznikla unikátní publikace Blanky Kovaříkové RADA VACÁTKO A JEHO HŘÍŠNÍ LIDÉ aneb Jak to bylo doopravdy. Pochopitelně největší zásluhu na vzniku dodnes velmi oblíbeného a populárního seriálu měl již zmíněný režisér Jiří Seguens a spisovatel Jiří Marek, z jejichž spolupráce tento skvost naší kinematografie vzešel. V pohnutém roce 1968 vzniklo 13 padesátiminutových černobílých dílů ,,Hříšníků" a do r. 1972 byly natočeny další čtyři, již barevné celovečerní filmy - Partie krásného dragouna, Smrt černého krále, Vražda v hotelu Excelsior a Pěnička a Paraplíčko. A my, milovníci pamětnických filmů i zašlé slávy první republiky můžeme díky reprízám i dnes obdivovat excelentní výkony rady Vacátka - pardon Vaňáska.

Autor: Angelika2808