Maxwell George Lorimer, jak zní občanské jméno britského herce a komika, se narodil 12. března 1908 v londýnské čtvrti Brixtonu. Jeho otec byl Jack (Jock) Lorimer, úspěšný kabaretní zpěvák, bavič a tanečník skotského původu, a maminka Stella (vl. jménem Maud Clara Mitchison), zase herečka kočovné společnosti.
Dětství tedy strávil malý Max i jeho bratři na jevištích, kde se už odmala účastnili práce svých rodičů. Veselou idylku bohémské rodiny narušila 1. světová válka, kdy se jejich dům stal roku 1916 cílem bombardování, při němž Max a jeho starší bratr Alex jen o vlásek unikli smrti. Daleko menší štěstí ale měl jejich mladší bráška Bunty a teta Betty, která kluky v nepřítomnosti rodičů hlídala - oba našli v troskách domu svou smrt. Brzy po válce se cesty rodičů rozešly - maminka na jednom ze svých turné poznala muže jménem Harry Wallace a odešla s ním. Synové původně zůstali u otce, ten ale v roce 1920 (v pouhých 37 letech) umírá na TBC. Matka se poté vdala za svého přítele a celá rodina se usídlila v Essexu.
Na jejich životním stylu se v podstatě nic nezměnilo, dál se věnovali kumštu, což byla pro Maxe ta jediná (a nejlepší) umělecká škola, kterou absolvoval. Jako čtrnáctiletý už Max vystupoval v pantomimě jako akrobatické tanečnice a brzy nato si vymyslel i svůj umělecký pseudonym - ke zkrácenině svého jména přidal ještě zkráceninu otčímova příjmení. Nechtěl totiž, aby ho diváci posuzovali podle otcova vzoru, toužil prorazit sám, vlastními nápady a vlastní cestou. Ta spočívala v originálním pojetí komiky, tvořené směšným oblečením a vystupováním.
Vystupoval hlavně po štacích s mnoha muzikály a jevištními komediemi, v době hospodářské krize se však musel uchýlit i k práci v nočních klubech. Během 2. světové války sloužil u Royal Air Force. Na scéně se znovu objevil počátkem 50. let, kdy producenti a režiséři objevili jeho výrazný komický talent, umocněný silou jeho hlasového projevu a tváří smutného klauna. S nástupem televize se Wellovy možnosti rozrostly a on se brzy stal známým a oblíbeným bavičem.
V 70. letech nějaký čas spolupracoval s rockovou kapelou Motta Hoople při jejich "Rock 'n roll Cirkus tour", kde si také velmi úspěšně získával nové publikum. Jeho tvář bavila diváky ve zhruba čtyřiceti filmech, od toho prvního On the Air z roku 1934, přes Come Dance with Me (1950), The Fearless Vampire Killers: Vampires 101 (1967), Chitty Chitty Bang Bang (1968), krále Bruna v Jabberwocky (1977), Hanover Street (1979), Little Dorrit (1988) až k těm posledním - Strike It Rich (1990) a Dark River (1990). Známou postavičkou byl jeho profesor Wallofsky v pořadech Max Wall: Funny Man (1975) a Večer s Max Wall (1982), kde oživil zašlou slávu starých music-hallů. Jeho poslední filmové vystoupení byl v roce 1989 ve 12ti-minutovém videu A Fear of Silence, kde používal jen dvě slova: ANO a NE. Film se odehrává v temném suterénu a pojednává o starci, který se na sklonku života přiznává k vraždě.
20. května 1990 si při nešťastném pádu Max Wall přivodil frakturu lebky, které druhý den poté v londýnské Westminsterovské nemocnici podlehl. Jeho místo posledního odpočinku s prostým náhrobkem se nachází na hřbitově Highgate . O soukromém životě tohoto vyjímečného komika a varietního umělce se mi nepodařilo nalézt žádné podrobnosti, snad jen jako malou zajímavost lze uvést, že jména všech jeho pěti potomků - synů Michaela, Melvina, Martina, Mereditha i dcery Maxine začínají na písmeno M.:-))
Autor: green-tea .
