Zycie wewnetrzne

Ze všech filmů, které jsem zatím od Marka   Koterskiego viděla, má „Zycie wewnetrzne“   nejblíže ke skvělému „ Dzien Swira“. Tady   už je počátek toho ubíjejícího stereotypu,   vzteku a zklamání ... „ Už od svatby   přemýšlím o rozvodu“. Ta beznaděj ohavného   paneláku, ta každodenní jednotvárnost.   Výtahem nahoru dolu, jednou do práce, jednou k   popelnici. Bezútěšnost ohavného bytu   "hlavně nenašlapat". K večeři   polévka, k televizi chlebíčky a ta pravidelná   dávka jedu ... „ Miluješ mě? To je tvoje   věc. To, ale neznamená, že i ty musíš být   milována. Co děláš vůbec proto abych chtěl   být s tebou?“. Koterski prostě nemůže   zklamat. Tak já se asi půjdu poohlédnout po   okolí jestli se náhodou někde neválí   prázdná láhev od whisky, abych jí mohla zítra   před svědky vyhodit do popelnice jako známku   svého blahobytu. :- ).