Zviditelnění

Celovečerní debut režiséra jihoamerického původu a absolventa dokumentaristiky na FAMU Rodriga Moralese. Skupina filmařů se vydává na expedici napříč územím bývalého východního bloku, pět mužů a žen vypráví své životní příběhy ze života v postkomunismu.

Snímek Zviditelnění je celovečerním debutem režiséra jihoamerického původu Rodriga Moralese, jenž mimo jiné studoval dokumentaristiku na pražské FAMU. Experiment propojuje prvky dokumentu s básnickou fikcí, natočený v pěti zemích bývalého východního bloku. Ve filmu vystupují herci i neherci, kteří hrají i žijí své příběhy, fatálně ovlivněné událostmi a atmosférou Evropy konce 20. století. Autor dokazuje absolutní důvěru ve filmový obraz, v jehož moci je zachytit i ta nejjemnější náznaková podvědomá hnutí. Tvůrce na filmu pracoval od roku 1993, kdy získával přátele na cestách po zemích bývalého socialistického bloku. Bosenský Hotel Sarajevo je elegickou hudebně-obrazovou básní, založenou na kontrastu obrazů svatebního veselí a pozůstatků války, odvíjejících se v mysli
bývalého vojáka a básníka. V části Moskevské motivy Morales zkoumá nekonečné množství tváří proměňující se ruské metropole (sídliště, Rudé náměstí, přístav, různá tržiště, rozdílné typy lidí) očima mladé malířky, již na jejích toulkách doprovází blíže nedefinovaná spřízněná duše. Bratislavská povídka Travička zalená pojednává o muži, jenž se nedopatřením stane významným disidentem, a tvoří ironický komentář k politické situaci na Slovensku. Bulharská epizoda Málem... vypráví o marném snažení univerzitního profesora, který chce varovat svět před válečnou apokalypsou, jejíž příchod předvídá. Lotyšská Zkouška je zase meditatívni úvahou o ztracenosti člověka v bludišti vyprázdněných mezilidských vztahů,
(pb)
katalog 1. Festivalu nad řekou

Režisér, který je jihoamerického původu, mimo jiné studoval i dokumentaristiku na pražské FAMU. Na filmu pracoval od roku 1993, kdy získával přátele na cestách po zemích bývalého socialistického tábora. V pěti mikrobříbězích odehrávajících se (zpravidla) v metropolích Bosny, Ruska, Slovenska, bulharska a Lotyšska, "zviditelňuje" sny, vzpomínky, představy či obavy několika obyčejných lidí. Zasazením neherců do fiktivních situací v reálném prostředí, jež hraje zásadní úlohu, přitom tvůrce svérázně pomíjí tradiční dokumentaristické metody; jeho přístup je do jisté míry srovnatelný s netradičními metodami Karla Vachka, jenž byl ostatně Moralesovým učitelem.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Snímek Zviditelnění je celovečerním debutem režiséra jihoamerického původu Rodriga Moralese, jenž mimo jiné studoval dokumentaristiku na pražské FAMU. Tvůrce na filmu pracoval od roku 1993, kdy získával přátele na cestách po zemích bývalého socialistického bloku. V pěti mikropříbězích, odehrávajících se (zpravidla) v metropolích Bosny, Ruska, Slovenska, Bulharska a Lotyšska, Morales „zviditelňuje" sny, vzpomínky, představy či obavy několika obyčejných lidí. Zasazením neherců do fiktivních situací v reálném prostředí, jež hraje zásadní úlohu, přitom tvůrce svérázně pomíjí tradiční dokumentaristické metody. Jeho přístup je do jisté míry srovnatelný s netradičními metodami Karla Vachka, jenž byl ostatně Moralesovým učitelem.
Sekvence z Bosny, nazvaná Hotel Sarajevo aneb Sny obyčejného svatebčana je elegickou hudebně-obrazovou básní, založenou na kontrastu obrazů svatebního veselí a pozůstatků války, odvíjejících se v mysli bývalého vojáka a básníka (jeho komentář se objevuje v titulcích).
V části Moskevské motivy Morales zkoumá nekonečné množství tváří proměňující se ruské metropole (sídliště, Rudé náměstí, přístav, různá tržiště, rozdané typy lidi očima mladé malířky, již na jejich toulkách doprovází blíže nedefinovaná spřízněná duše (projevující se básnickým komentářem v mužském přednesu). Bratislavská „povídka" Trávička zalená o muži, jenž se nedopatřením stane významným disidentem, tvoří ironický komentář k politické situaci na Slovensku. Bulharská epizoda Málem... vypráví o marném snažení univerzitního profesora, který chce varovat svět před válečnou apokalypsou, jejíž příchod předvídá. Lotyšská Zkouška je zase meditativní úvahou o ztracenosti člověka v bludišti vyprázdněných mezilidských vztahů - (symbolicky ztvárněném nekonečnými chodbami úřadu či spletitými ulicemi - staré části Rigy, jimiž bezcílně prochází manžel nevěrné sboristky).
Morales záměrně potlačuje příběhovou rovinu. Jde mu především o syrovou atmosféru jednotlivých prostředí, vytvářenou s vydatnou pomocí syntezátorové hudby skupiny Betula Pendula, „předimenzovaných" ruchů, básnických komentářů a především sjednocující kamery Karla Slacha.
Program ART

Autor/Zdroj: /

Mladý režisér-dokumentarista Rodrigo Morales spatřil světlo světa v Bolívii, číst a psát se naučil v Argentině a filmy natáčí v České republice. Alespoň takovýto kratičký životopisný exkurz u něj musíme udělat, pokud si chceme odnést patřičný zážitek z jeho celovečerní, částečně hrané a částečně dokumentární fantazie.

Její název vystihuje to, oč patrně šlo nejedné poskomunistické zemi po zhroucení sovětského impéria. Odtud tedy pochází i výběr míst, v nichž se odehrává patero drobných příběhů: Bosna, Rusko, Slovensko, Bulharsko, Lotyšsko. Stejně tak ovšem jde o zviditelnění představ, jaké má třicetiletý filmař z pro nás exotických končin o místech, která se (coby velmi viditelná součást Evropy) stala jeho novým domovem.

Mladý Jihoameričan s českým občanstvím se po vlastní ose vydal na cestu východoevropskými metropolemi a tam natáčel krátké příběhy po způsobu, který je doménou spíše nadšených majitelů amatérských videokamer. Představiteli rolí jsou zpravidla neherci, vystupující sami za sebe; důležitější roli ovšem hraje "pozadí", totiž běžný život v ulicích, frmol na tržišti, takřka posvátné rozměry moskevského přístavu, banda rozjařenců u piva v kelímcích... Morales má ovšem na rozdíl od autorů rodinných snímků za sebou několik ročníků studia dokumentaristiky na pražské FAMU, a jeho představám dával obrazovou podobu vynikající kameraman Karel Slach, jehož jméno znají přívrženci filmových maratonů z třiapůlhodnových opusů Karla Vachka (jinak také Moralesova učitele).

Kdo si pamatuje film Radima Špačka Mladí muži poznávají svět, bude patrně překvapen, jak jinak lze "vidět" prostředí Bosny. Jediná podobnost, kterou najdeme u Špačkova filmu a u Moralesovy bosenské epizody Hotel Sarajevo, se týká záběrů na budovy, totálně zdevastované válkou. Prostředí naprosté fyzické zkázy však pro Moralese není symbolem válečných hrůz a zmařených životů, nýbrž východiskem k elegické obrazové básni, založené na kontrastu dávného svatebního veselí, zachyceného v teplých nažloutlých barvách, a hromad beztvaré suti, nad kterou medituje posmutnělý básník.

Morales připodobnil svoje dílo ke galerii, ze které může návštěvník kdykoli odejít, třeba na kafe, a pak se zase vrátit, aniž by se tím zkreslil jeho dojem. Stejně tak můžete - a to bez legrace - odejít z kina, dát si pauzu, pohovořit v nové restauraci za rohem, a pak (v ideálním případě lehce ovíněni) se zase tiše vnořit do obrazů ze starého světa, který se s bolestmi rodí do nových časů. Že každá z epizod vlastně vypráví jakýsi mikropříběh, vám přitom vůbec chybět nemusí, ať už jde o mladou malířku, bloumající ulicemi (Moskevské motivy), o bratislavského disidenta a jeho dceru (Trávička zelená), o bulharského profesora a jeho předtuchu blížící se apokalypsy (Málem...), či o lotyšského bankovního úředníka, zmítaného žárlivostí (Zkouška).

Nejde tu totiž o příběhy, ale o podivnou atmosféru, kterou vytváří fantazie tvůrce a lidí, žijících v této době a v tomto prostředí. Velikou výhodu mají ti, kdo alespoň jedno z měst ve snímku navštívili. Mohou pak srovnat svůj dojem s filmovým ztvárněním (týká se to hlavně geograficky nejbližší Bratislavy). Ale pozor - Zviditelnění není ani tak dokument, jako film-báseň. A ta nemusí vyhovovat každému. Moralesův křehký, možná trochu dlouhý film je určen výhradně těm, kdo jsou ochotni nechat se nést cizími představami.

Autor/Zdroj: zk/Cinema