Žralok v hlavě

Už jste ho potkali: bydlí v přízemním bytě, celý den sedí v okně nebo postává na chodníku před ním. Trenky, tílko, cigareta v ruce. Oslovuje kolemjdoucí, překvapuje, baví, občas i dojme. Když do jeho ulice vstoupí Dáma, věci se začnou měnit. Ale žraloka v hlavě nic nezastaví. - Jednoduchý emotivní příběh s Oldřichem Kaiserem v hlavní roli. Ten filmu neposkytl jen svou tvář, ale i svůj byt. Po dlouhém hledání správného přízemního bytu se štáb rozhodl točit přímo v bytě Oldřicha Kaisera v Praze na Letné. Situace se začala komplikovat, když se o natáčení začala starat média – poté, co zveřejnila Kaiserovu adresu, začali byt obléhat zvědavci a „víkendoví fotografové“. Natáčení muselo být kvůli nim na čas přerušeno. Dnes už zde Oldřich Kaiser nebydlí. „Zájem fanoušků mě samozřejmě těší, ale tohle je moc, stačí, že tu mám teď dva měsíce filmaře, představa, že bych se musel po natáčení ještě pořád starat o návštěvy, mě děsí.“ Nicméně na domu byla odhalena Kaiserova pamětní deska.
Kino AERO

Už jste ho potkali: bydlí v přízemním bytě, celý den sedí v okně nebo postává na chodníku před ním. Trenky, tílko, cigareta v ruce. Oslovuje kolemjdoucí, překvapuje, baví, občas i dojme. Když do jeho ulice vstoupí Dáma, věci se začnou měnit. Ale žraloka v hlavě nezastaví. Příběh, který by se mohl zdát i vám.

Bydlí v přízemním bytě, celý den sedí v okně, nebo postává na chodníku před ním. Trenky, tílko, cigareta v ruce. Oslovuje kolemjdoucí, překvapuje, baví, občas i dojme. Do jeho světa vstupují lidi a zas vystupují, aniž by se dlouho zdrželi. Protože má v hlavě žraloka, kterého nic nezastaví. – Snímek debutující režisérky Márii Procházkové s Oldřichem Kaiserem v hlavní roli zachycuje drobný příběh podivína, jenž víc než ve světě žije sám v sobě. Je to vizuální skládanka schizofrenikovy každodennosti.
Žralok v hlavě je velmi citlivý (a hodně ženský) pohled „do“ člověka a „z“ člověka, jehož diagnóza je schizofrenie. Procházková reaguje svým námětem i jeho zpracováním na absurditu rozřazování na ty normální a na ty druhé a na jejich setkání. „V ulici, kde jsem žila, bydlel podobný muž. Všechny, i mě, vždy napadlo přejít radši na druhý chodník. Ale jak málo by nás stálo s ním prohodit pár slov,“ říká režisérka, která nedávno ukončila na FAMU studium animace a která svou vizuální hravost ve svém celovečerním hraném debutu silně uplatňuje. Oldřich Kaiser filmu neposkytl jen svou tvář, ale i svůj byt. Po dlouhém hledání správného přízemního bytu se štáb rozhodl točit přímo v bytě Oldřicha Kaisera v Praze na Letné. Situace se začala komplikovat, když se o natáčení začala starat média – poté, co zveřejnila Kaiserovu adresu, začali byt obléhat zvědavci a „víkendoví fotografové“. Natáčení muselo být kvůli nim na čas přerušeno. Dnes už zde Oldřich Kaiser nebydlí. „Zájem fanoušků mě samozřejmě těší, ale tohle je moc, stačí, že tu mám teď dva měsíce filmaře, představa, že bych se musel po natáčení ještě pořád starat o návštěvy, mě děsí.“ Nicméně na domu byla odhalena Kaiserova pamětní deska.
Kino AERO

Režisérka Maria Procházková, dcera Lenky Procházkové a vnučka spisovatele a scenáristy Jana Procházky, je známou výtvarnicí a animátorkou, jež na sebe upozornila (např. snímkem Bibliofil) již během studia na FAMU. Její absolventský film Příušnice (1998, FP 4/2000) a další animovaný snímek Bubáci (2002, FP 1/2003) získaly řadu festivalových ocenění. Hořkou komedií Žralok v hlavě autorka tentokrát vstoupila na pole hraného filmu. Hlavní postavou jednoduchého a zdánlivě všedního filmového vyprávění, jehož scénář vznikl již před pěti lety, je osamělý muž středního věku. Oblíbenou zábavou a také jedinou životní náplní „neškodného blázna“ je sledovat, co se děje v ulici přímo před oknem jeho přízemního bytu. Nenápadný muž, připomínající zevnějškem a chováním bezdomovce, je člověk přátelský, který potřebuje jen si s lidmi trochu popovídat. Někteří na jeho mírně zmatené glosy a komentáře reagují s pohoršením, jiní se s ním alespoň na chvilku zastaví. Zvláště jeho sousedky jej počítají k domovnímu inventáři. Ale ani jeho jediná „přítelkyně“ nezabrání tomu, aby muž prostě jednoho dne nezmizel do „ústavu“. - I v hraném debutu autorka využívá své výtvarné vidění. Jeho součástí jsou četné kamerové triky a pozoruhodné animované sekvence, většinou vyjadřující pocity hlavního hrdiny z balancujícího za hranicí duševního onemocnění. Režisérka však s chorobou své postavy (nejspíš schizofrenií) zachází nanejvýš obezřetně a spíše ji relativizuje. Vždyť přeci každý máme svého žraloka v hlavě, který o sobě dá občas a leckdy zcela nečekaně vědět. – Kultivovaný, byť poněkud příliš nenápadný snímek, poznamenaný rovněž dramaturgickou plochostí, se stal velkou hereckou příležitostí pro Oldřicha Kaisera. Herec se ústřední role zvláštním způsobem „inteligentního“ podivína zhostil s překvapivou ukázněností. Štáb natáčel v Kaiserově vlastním bytě na Letné, což mu pro velký zájem lidí působilo nemalé problémy. Ve filmu jsou patrné vlivy Jana Švankmajera, ale i Kamila Lhotáka.
-pp-, Filmový přehled 2005/2