Zona Zamfirova

Poměrně nadlehčený film s   takřka primitivní až   naivní zápletkou, dokazuje,   že se v Srbsku nemusí točit   jen válečné filmy plné   vraždění, filmy s   vyjádřením národní   zanícenosti. Oproti nim   totiž Zona Zamfirova působí   jako romantická pohádka (i   když i kolem toho jsou   spekulace) z dob zašlých   patriarchálních časů v   jižním Srbsku. Odlišnost   filmu se odráží i v   návštěvnosti – doma se   totiž stala   nejnavštěvovanějším   filmem roku a velkou oblibu si   získala po celém   Balkáně.
Je plná   krásných kostýmů, dobrých   herců a především hudby.   Obzvlášť dobrá je píseň   Zona Zamfirova (viz odkaz),   nebo písně srbské   umělkyně Biljany Krstić.
Zajímavá je i jazykově   – zazní tu mnohá   nářečí, turcismy, a   dokonce se několikrát ozve i   čeština v podobě   muzikanta-trumpetisty   Františka. Jde však o jazyk,   který češtinu připomíná   opravdu jen vzdáleně   ("Jak sí   pšejeté") a na   českého diváka působí   proto zcela komicky.