Zlaté časy rádia

Film je podle mého názoru   absolutně bez chyby. V něm i   komparz umí hrát, což   pohříchu nebývá vždy   pravidlem. Děj je vtipný,   stále zábavný a pestrý,   nenudíte se ani na vteřinu.

Ve vlastních stopách
Mám rád umělecká díla,   jimiž se tvůrci dokážou   vracet ve svých stopách k   vlastnímu dětství, a kde se   s ním a sami se sebou   dokážou vyrovnat tak, že je   to sdělné a zajímavé i pro   nás ostatní, kteří máme   vzpomínky odlišné (byť v   mnohém pochopitelně   podobné. Krom Pagnola (Jak   voní tymián) či Svěráka   (Obecná škola) k nim   určitě patří i Allenovy   Radio Days. - Sdílím tedy   rád osud toho mladého   zrzavého židáčka v New   Yorku, a je mi líto, že o   své mládí se tak dobře   podělit nedovedu. Možná   proto s ním zůstávám   nevyrovnaný. ;)