Život Lazarilla z Tormesu

Film je natočený podle pikareskního románu vydaného roku 1554. Je adaptací pouze částí příhod chlapce Lazarilla, který je průvodcem lakomého slepého žebráka, sluhou ještě lakomějšího kněze nebo druhem v nouzi chudého šlechtice. Jde o ukázku frankistické manipulace s národní kulturou a historií.
Lazarillo z Tormesu je první španělský i světový pikareskní (šibalský) román. Dílo, jehož celý název zní Život Lazarilla z Tormesu, jeho příhody a nehody (La vida de Lazarillo de Tormes y de sus fortunas y adversidades), vyšlo poprvé anonymně v roce 1554 v Alcalá de Henares. Autorství bylo připisováno španělskému básníkovi, historikovi a diplomatovi Diegovi Hurtadovi de Mendoza (1503-1575). Ve skutečnosti jde však o práci doposud neznámého autora. Vzniklo jako ideový a umělecký opak tehdejšího rytířského románu. Proti jeho zidealizovanému hrdinovi, rytíři, který je vzorem všech ctností, postavil autor knihy člověka z okraje společnosti, pícara (šibala), nuceného uchylovat se ke lstem a podvodům, aby v krutém okolním světě přežil. Díky tomu prožívá na své dosti bědné cestě životem řadu dobrodružství. Román měl veliký ohlas a roku 1620 vzniklo jeho pokračování - Druhá část Lazarilla z Tormesu (Segunda parte de Lazarillo de Tormes), jež vydal v Paříži španělský tlumočník Juan de Luna (asi 1575- asi 1635). Příběh je napsaný v první osobě a pohledem chudáka realisticky líčí syrovou skutečnost tehdejší společnosti. Jeho obsahem je z epizod zkomponované vyprávění o mazaném tulákovi, který se protlouká, jak jen může.
Film je ukázkovým příkladem dobové praxe, kdy frankistický režim pod rouškou věrné literární adaptace národního klasika dokázal umně měnit ideové poselství. Ocenění na festivalu v Berlíně se váže spíše k vizuálnímu pojetí, především k silně dokumentárnímu vyznění a k inspiraci dobovým španělským výtvarným uměním. Avšak Cena katolické církve za výrazné morální a náboženské poselství filmu značí první střet s předlohou, která provokovala pro své antiklerikální ladění a ostrou společenskou kritiku. Produkční společnosti trvalo tři roky, než předložila cenzuře scénář, na jehož základě dostala povolení natáčet. Nicméně rozdíly mezi předlohou a filmem jsou naprosto zásadní především ve svém vyznění. Dobová manipulace, využití ideových stereotypů o Španělsku, zde zdůrazněné především prostředím, kde se děj odehrává, a typologií postav, s nimiž se hrdina setkává, tvoří z filmu jakousi variantu frankistické espaňolady.

David Čeněk, LFŠ 2014