Život je krásný

POZOR SPOILER

V hotelovém pokoji se probouzí mladá žena, malířka Jarmila Bendová. Na nic si nepamatuje. Jen to, že ztratila skicák. Pokojská jí sdělí, že ji přivezl nějaký pán a odjel. Tento pán má její skicák má. Je to spisovatel Jan Herold. Byl to on, kdo Jarmile večer pomohl. Jarmila má ateliér vedle sochaře Vojtěch Polívky. Shodně všichni dluží na nájem. Janova teta Hermína, věčná vykladačka karet, jej inspiruje právě touto činností, by se poprvé převlékl a „věštil“ Jarmile její osud. Podruhé se převleče za staříka, žebráka, kterého Jarmila malovala, bez něj nemůže obraz dokončit. Nakladatel Arnošt Hartl se opět snaží přemluvit Jana ke spolupráci, ale nedaří se mu to. Proto přemlouvá i jeho sekretáře, aby na Jana zapůsobil. Jarmila se konečně setká s nemaskovaným Janem. Když jde později Jarmila k Hartlovi do kanceláře, je vyhozena. Nechce jí zařídit výstavu. A to je něco pro staříka. Ten to jako Jan zařídí, ale zatím je jako stařík s niněrou zatčen. Omyl se vysvětlí a Jan opět řádí jako vykladač karet. Vykládá je domácímu malířky a sochaře, jak, to je jasné. A později přichází i Hartl. I jemu je vyloženo ve prospěch Jarmily. A tak má výstavu a vše se již bude jen dobrým směrem ubírat.

Tato rozmarná česká veselohra uvádí diváky svým dějem do uměleckých kruhů, nikoliv však mezi lenošivou, flámující bohému, ale do malířského a sochařského ateliéru dvou snaživých mladých lidí: malířky a sochaře. Jiný obor je ve filmu zastoupený spisovatelem hledaných románů (bestsellerů), proto na naše skromné poměry byl člověkem bohatým, žijícím si v přepychovém bytu se sekretářem, a jezdícím si ve vlastním autu, který se proto může i odvážit nákladných dobrodružství.

Jedno bylo pro něj osudné. Našel na ulici hezké děvče, dal je odvést do hotelu, aby se vyspalo a tím pádem jeho srdce bylo ztraceno. Také dívka, která je onou zmíněnou malířkou, touží poznat svého kavalíra. Je k tomu třeba hodně zápletek, které umožňují spisovatelovo přestrojování, veselých i dočasně slzavých, než se oba lidé definitivně najdou. V hlavní ženské úloze Lída Baarová, která pro svou mladou umělkyni našla docela přiléhavý projev chování nejen mluvou ale i výrazem obličeje.

V mužské roli Oldřich Nový, jako světák konverzačně pohotový, v obou přestrojeních věštce a žebráka s niněrou ironisující lidi i život. K nim se pak družili pro dokreslení prostředí Ladislav Pešek jako sochař a věčný švorcák a Zita Kabátová jako hypochondrická přítelkyně obou umělců. Bromova režie vůbec nevymýšlela triky, aby divákovi utajila, co tušil a věděl a co samozřejmě nevěděla hlavní hrdinka, nýbrž založila účinek na situační a konverzační komice scén. Nepřeháněla a vytvořila tak líbivou a přitom vkusnou veselohru, která nás skvěle baví až do dnešních dnů.

Uspěšný spisovatel Jan Herold se při jednom večerním posezení ve vinárně, kde se schází umělecká bohéma, seznámí s mladou začínající malířkou Jarmilou Bendovou. Jarmila je v krizi finanční i umělecké, neboť ztratila model pro svůj poslední obraz, bez něhož nemůže uskutečnit výstavu, a bez prodeje obrazů na výstavě nebude moci zaplatit dluh panu domácímu. Herold se o jejích problémech dozví a protože se do dívky zamaloval, snaží se jí všemožně pomoci. Jako stařeček jí sedí modelem, aby mohla dokončit obraz, jako věštec postraší pana domácího, aby na ní nevymáhal činži, a u svého nového nakladatele jí zařídí výstavu v prestižní výstavní síni. Jarmila nakonec jeho převleky prohlédne a když se již Herold domnívá, že byl ve svém usilování neúspěšný, sama ho navštíví a dá mu najevo, že ho má také ráda.

Zdroj: NFA