Žila jsem nadějí

Krátký dokumentární film je portrétem houslistky Ervíny Brokešové, manželky spisovatele Karla Josef Beneše (21. 2. 1896 - 27. 3. 1969). Film je osobní výpovědí umělkyně o jejím životě.

Umělkyně vzpomíná na rodiče, kteří chtěli, aby se věnovala klavíru, ale jí učarovaly housle. Od 12 let chodila na hodiny k profesoru pražské konzervatoře Štěpánu Suchému a o roku 1919 k proslulému profesoru Otakaru Ševčíkovi. Absolvovala koncertem ve Smetanově síni, kde ji doprovázela Česká filharmonie pod taktovkou Václava Talicha. Její mistrovský diplom nese pořadové číslo jedna. V roce 1925 se provdala za spisovatele Karla Josefa Beneše. Ten patřil do skupiny levicově orientované inteligence. To se projevilo za okupace, kdy oba spolupracovali s odbojem. Beneš byl zatčen gestapem v prosinci 1941. Houslistka rovněž zažila řadu výslechů na gestapu, ale nic neprozradila stejně jako její manžel. Ten na rozdíl od ní byl vězněn až do konce války. Paní Brokešová vzpomíná na 21. květen 1945, nejšťastnější den svého života, kdy se její muž vrátil domů i přes nepotvrzené pověsti o jeho smrti.