Záviš - kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance

Po stopách třínohého psa a dvounohého režiséra na cestě českým dneškem a československou minulostí: Čtyřletý Edvard Beneš zachraňuje život rodičům, šedesátiletý Václav Klaus hraje i nehraje tenis, socha tluče hlavou do zdi. Lidé bojují v kečupu a pohřbívají své psy. Spadený dům, dům z marihuany i miliardová vila podnikatele. Lední medvědi, sokoli, lišky. Písně Milana Záviše Smrčky. Svět podle Karla Vachka.

Kdo je tu Starý kokot? Bloudící třínohý pes a nonkonformní písničkář Záviš, jehož „pornografické“ texty jsou plné vulgarismů a obscénních výjevů, se stávají našimi průvodci po světě, v němž vítězí šílenství a sebezáhubné aktivity nad lidským rozumem a přirozeností. Co nám k tomuto světu mohou vzkázat Edvard Beneš, Alexander Dubček nebo provokující čeští výtvarníci konceptualisté? Z absurdních, mnohdy až jaksi groteskně apokalyptických obrazů (rajčatová show, rekonstrukce bitvy, skoky na motorkách, pražský maraton, psí pohřeb), snímaných často ve velkém celku, se postupně skládá varovné svědectví o neautentické, lhostejné a nesmyslné existenci jedince ve společnosti založené na masových „pseudoaktivitách“. Vždy je ovšem naznačena alternativa. Proti těmto „pseudoudálostem“ a frustrující práci, jejíž smysl je člověku vzdálen, staví Vachek spontánní nezávislé iniciativy, jako jsou donkichotské ekologické projekty nebo technoparty CzechTek, jejíž účastníci se mají stát „odboráři“ nového věku. Vachkův filmový esej si překvapivě pohrává s pojmy i vizuálními motivy – skrze anekdotická přirovnání, bonmoty či veselé básnické zkratky, týkající se skutečností, nad nimiž sám režisér „žasne“.
45.MFF Karlovy Vary

Čtyři roky po závěrečném dílu volné tetralogie Malý kapitalista, nazvané Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma (2002, FP 6/2003; tamtéž viz názvy všech dílů tetralogie) přichází Karel Vachek s dalším opusem, jenž navzdory složitému názvu Záviš, kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918-1992) má být podle autora jakýmsi divertimentem s metráží sto čtyřiceti sedmi minut. Jedná se opět o dokumentární esej, v němž tvůrce zůstává věrný své poetice, svým tématům i svému pojetí humoru. Zatímco v předcházejících dílech "animoval" dění před kamerou a vstupoval do něj svými dotazy či komentáři, nyní navíc rámuje "děj" vlastní přednáškou, v níž v posluchárně před studenty rozvíjí své teorie (jež zaznamenal i v knize Teorie hmoty, vydané v roce 2004). Změnil se také obraz, poznamenaný dříve "divokou" ruční kamerou Karla Slacha: je teď překvapivě statický, přičemž dlouhé celky jsou ze stativu často opět snímány širokoúhlým 8mm objektivem. - Středobodem díla je tentokrát Vachkovo úsilí o nalezení hranice mezi autentickými a neautentickými existencemi (podle Heideggera přijímá autentická existence odpovědnost za své bytí a starost o toto bytí). Dnešní společenská situace však odráží převládající neautentickou existenci, nahrazující zmíněnou odpovědnost povrchním konzumem a přijímáním i vyžadováním mediálních hrátek. Proto Vachek se svým citem pro bizarnost natáčí velké závody v motokrosovém freestylu, konané nesmyslně ve sportovní hale, nebo zvířecí hřbitov na hoře Říp. Do jeho diskursu mu neodmyslitelně opět vstupuje politika. Snímek je uvozen čtyřmi mapami Československé/České republiky od roku 1918 (stejný motiv je i na plakátu). Hned v prvních záběrech je vidět přírodní sněhová "mapa" naší země na krkonošské stráni. Ta odtává právě tak, jako se vlivem historických událostí zmenšovaly hranice Československa. Režisér komentuje vznik a vývoj země prostřednictvím úvah o Benešovi, Haškovi, Ladislavu Klímovi a Dubčekovi a zároveň se baví s několika lidmi, vyjadřujícími vyhraněné názory na vývoj naší společnosti po listopadu 1989. V archivních TV záběrech jsou zachyceni různí politici i jejich aféry. Obvyklá je práce se zvukovými "přesahy" a nescházejí ani leitmotivy: ty tentokrát představují třínohý pes, procházející celým natáčením, známá díla Davida Černého (sv. Václav na obráceném koni, batolata na žižkovské věži, Saddám Husajn v akváriu ad.) a Kryštofa Kyntery, fotografie z projektu skupiny Pode Bal, nazvaného Flagelanti (Art Wall 2006), malý monitor, umísťovaný do atypických prostředí či artefaktových sestav, Vachkovy koláže, předěly pomocí tympánů či různé zcizovací efekty (půvabná je např. kratičká hádka s Karlem Slachem). Novinkou jsou umělcovy úvahy o filmu (viz název). Vše rámuje sedm písní originálního písničkáře ("moudrého uživatele hrubých slov") Milana Záviše Smrčky. - Natáčení probíhalo od března 2005 do srpna 2006, takže zachytilo mj. i známý povolební projev Jiřího Paroubka.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2006/12