Vdova Plajznerka (
Jiřina Štěpničková) hledá nějakou světničku, kde by mohla složit svoje tělo a pár věcí. Ty táhne v krosně, když ji sedlák, u kterého sloužila, nepoctivě vyhodil a poslal ke kostelníku Piškytlovi (
Václav Lohniský). Ten jí nabízel svoji střechu nad hlavou, tam se jí jít nechtělo. Vždyť na ni donášel panu farářovi nepravdivé klepy. A když začalo hřmět a schylovalo se k dešti, hledala nějaký úkryt, kam se schovat. Cestou narazí na chaloupku v lese, kde snad straší a kdosi zde snad viděl i ohnivého psa. Proč nevyužít celkem zachovalé světničky, je zde i hromada dříví. Ve světničce Marijánka objeví vyjukaného mladého čerta Trepifajksla (
Jan Skopeček), který zde stovky let strašil, až své řemeslo zanechal a peklo na něj zapomnělo. A to mu je jenom 840 let a „nějakej drobnej k tomu“. Začal s Marijánkou žít pod jednou střechou, nechal si vylomit rohy, useknout ocas, Marijánka mu dala jméno po svém muži – Mates, a tak začal žít jako skutečný chlap. Kovář potřeboval pomocníka a v Matesovi jej našel, koním to on rozumí. Kostelník nemůže Plajznerce zapomenout její odmítnutí a k tomu od děvčat ze vsi slyší, že v té lesní chaloupce čerta viděli. Vezme s sebou obecního policajta a táhne se i se svěcenou vodou, kadidlem a těžkým řetězem. V Dalskabátech probíhá pouť, lidé si užívají, slaví, kostelník šmejdí v chaloupce Plajznerky a je tak zlý a závistivý, že posílá do pekla anonym, že v obci je čert - dezertér, který si neplní své povinnosti. Nyní to je s Matesem dost nahnuté a chystá se s ním proces v pekle, který povede jako prokurátor doktor Solfernus...
