Zamilovaný Shakespeare

Mladý Shakespeare, bez peněz a inspirace, potká svou ideální ženu…

Zamilovaný Shakespeare je jedna z nejvtipnějších a nejvíce okouzlujících komedií, jaká byla kdy natočena. Brilantní fiktivní příběh na pozadí zrodu jednoho z nejhodnotnějších literárních děl z pera jednoho z nejuznávanějších spisovatelů všech dob. Williama Shakespearea (Joseph Fiennes) sužují pochyby o sobě samém a ochromuje ho tvůrčí krize, kvůli které má obrovské zpoždění s divadelní hrou, kterou přislíbil. Zdá se, že už to nemůže být horší. Jenže pak se Will setká s Violou (držitelka Oscara Gwyneth Paltrow), mladou dámou, jež se převlékla za muže ve snaze získat roli v jeho hře. Mezi Violou a Williamem to okamžitě zajiskří a zamilují se do sebe na první pohled. Willa zachvátí vlna inspirace a začně horečně pracovat na své hře – rozhodl se napsat největší milostný příběh Romeo a Julie! Film získal Oscara za nejlepší scénář napsaný Tomem Stoppardem a Marcem Normanem, byl oceněn také v kategorii Nejlepší film a kromě Paltrow vyhrála cenu Akademie také Judy Dench za svůj výkon v roli královny Alžběty I.

Zdroj: HBO Europe

Londýnský dramatik William Shakespeare má napsat novou hru a nutně potřebuje inspiraci. Tu nachází ve chvíli, kdy se náhodně setká s půvabnou lady Violou, která tolik miluje divadlo, že se vydává za muže, aby si mohla zahrát. Z lásky na první pohled se rozhoří osudový vztah, do něhož se zaplete i sama královna Alžběta I. Vznikne tak hra Romeo a Julie, která má obrovský úspěch. Milenci se však musejí rozejít, Viola je proti své vůli provdána a Will už je ženatý... Dokonale rozehraný, důmyslný a vtipný příběh těží i z dalších Shakespearových děl, ale především nabízí skvělou barvitou podívanou, která okouzlí a potěší srdce každého filmového diváka.

V roce 1593 existují v Londýně dvě divadla: první vlastní známý herec Richard Burbage, druhé věčný dlužník Philip Henslowe. Obě divadla jsou ale právě nyní zavřena kvůli moru. Mladý Shakespeare píše novou hru, která je původně myšlena jako komedie pro pobavení královny Alžběty, velké milovnice divadla, a také prostého lidu. Shakespeare ale ztrácí inspiraci a nic se mu nedaří. Lékař mu tedy dává náramek v podobě hada, aby do něj vložil lístek se svým jménem a věnoval ho milované ženě. Rosaline, kterou si zvolí, se ale ukáže tohoto daru nehodná. Mladý autor by potřeboval inspiraci v podobě lásky. A tehdy, právě když shání herce pro novou hru, objeví mladého muže jménem Thomas Kent, který se mu jako jediný při zkouškách zamlouvá. Netuší, že Thomas je ve skutečnosti mladá urozená dívka Viola de Lessepsová, dcera bohatého obchodníka…

Viola si má brzy vzít za manžela hraběte Wessexe, zbožňuje však divadlo, všechny Shakespearovy hry zná zpaměti a v srdci se jí rodí silný cit k mladému autorovi. Když Shakespeare poprvé Violu spatří, ovšem v její přirozené roli mladé dámy, ihned se do ní zamiluje a zdá se, že mladá žena jeho cit opětuje. Přestože Violu brzy čeká sňatek a pak cesta do daleké Virginie, kde hodlá hrabě Wessex začít obchodovat, oba mladí lidé cele propadnou silnému citu. Viola má být již brzy představena královně. Alžběta uzavírá s Wessexem sázku: dokáže Shakespeare napsat hru, která ztvární skutečnou velkou lásku?

Wessex má podezření, že za Violou, která se k němu chová chladně a očividně po manželství s ním netouží, někdo chodí. Shakespeare mu v převlečení za sestřenici z venkova naznačí, že by se snad mohlo jednat o autora divadelních her Christophera Marlowa. Ten je krátce nato v hospodské rvačce zabit. Shakespeare má výčitky svědomí, protože se domnívá, že ho dal zabít Wessex.

To už prudká láska mezi Violou a Shakespearem propukla naplno. Oba milenci se scházejí v Lessepsově domě s tichou podporou Violiny věrné chůvy. Jejich čas se ale krátí, svatba s Wessexem se blíží…

Mezitím jsou divadla opět otevřena a v Hensloweově divadle Růže se pilně zkouší nová hra, která se ale postupně z komedie mění v tragédii dvou milenců, mezi nimiž stojí nepřátelství jejich rodin. Mladý autor opět našel inspiraci a srší nápady. Na radu zemřelého Marlowa dostává hra jméno Romeo a Julie…

Zdroj: FTV Prima

Romantická komedie Zamilovaný Shakespeare vypráví fiktivní příběh o vzniku nejslavnějšího milostného dramatu všech dob - hry Romeo a Julie.
Londýnský dramatik Will Shaakespeare právě prožívá spisovatelovou nejhorší noční můru. Má dokončit svou komedii ,,Romeo a Ethel - dcera piraáta" a nemůže se pohnout z místa. Divadlu hrozí zavření a Will nutně potřebuje inspiraci. Svou můzu najde v půvabné Lady Viole, dívce tolik milující divadlo, že se dokonce vydávát za muže, jen aby si mohla zahrát. Z lásky na první pohled se rozhoří osudový vztah, do něhož se zaplete i sama královna Alžběta I.

Píše se rok 1593 a dějiny anglické literatury stojí před vážnou krizí. Will Shakespeare má totiž tvůrčí blok a ať se snaží jakkoliv, inspirace nepřichází. Okolo něj zuří doba vrcholné renesance, všichni jeho největší konkurenti (a Christopher Marlowe zvlášť) píší svá nejlepší díla, divadla prožívají nebývalý rozkvět (pokud nejsou zrovna zavřena kvůli moru či neplacení účtů), jen on sedí za svým psacím stolem a marně se pokouší hnout s novou hrou, která nese název Romeo a Ethel, dcera pirátova.

O to hůř, že už ji slíbil Philipu Henslowovi a jeho divadlu Růže, o to hůř, že už za ni zinkasoval zálohu od Henslowova největšího konkurenta Richarda Burbage z divadla Mezivalí. To, co Will potřebuje, je múza.

Viola De Lesseps má naproti tomu takřka vše - je krásná, duchaplná, má věno i aristokratického snoubence, ovšem spokojená je také pramálo, protože to, co chce ze všeho nejvíc je - hrát divadlo.

A protože soudobý mrav nekompromisně zapovídal ženám vstupovat na jeviště, nezbývá jí (která tak moudře dává přednost Shakespearovi před Marlowem) než se vyzbrojit kalhotami, parukou a knírkem a zúčastnit se konkursu na Willovu novou hru pod jménem Thomas Kent - a jak jinak, získat roli Romea.

A potože je Thomas stejně talentovaný jako Viola krásná, zdá se, že Willova krize končí. Shakespeare dostává konečně svou inspiraci, hra název Romeo a Julie a divák neobyčejně romantickou love story...

Vzhledem k renesanci shakespearovských adaptací v 90.letech (Mnoho povyku pro nic, Romeo a Julie, Hamlet, Večer tříkrálový, Sen noci svatojánské...) bylo věru jen otázkou času, kdy filmové tvůrce začne vedle Shakespearových děl zajímat i sama osobnost jejich tvůrce. A budiž řečeno autorům Zamilovaného Shakespeara ke cti, že se obloukem vyhnuli lákavému pokušení (a nebezpečí) zobrazit básníka ve velikosti stejně monumentální jako jsou jeho díla a stejně neživotné jako je jeho pověst klasika. Tento Will Shakespeare je neobyčejně živé a pravděpodobné dítě své doby, v roce 1593 devětadvacetiletá vycházející hvězda londýnského divadla, snažící se najít své místo v tehdejší divadelní komunitě. Logicky se nabízí otázka, zda je Zamilovaný Shakespeare životopisem - a odpověď zní ano i ne.

Základní problém je v tom, že o Shakespearovi samotném není známo příliš mnoho (a i to je eufemismus) a každý autor je tedy vystaven nutnosti vyplnit chudičká fakta přijatelnou formou fantazie. Maddenův film je tudíž životopisným do té míry, že velmi poučeně rekonstruuje konkrétní dobu a zasazuje do ní řadu skutečných historických postav ve vztazích, které jsou doloženy. Nesmírně zručně také pracuje se známými skutečnostmi, takže ať už je jeho příběh jakýkoliv, žádnou z nich nepopírá. Zároveň ovšem můžeme jen těžko nazvat životopisem příběh, který je v samotném principu fikcí - a navíc dokonale zkonstruovanou hrou.

Už sama jeho premisa slouží k rozehrání mistrovské mystifikace, nabízející možnou variantu okolností, které vedly ke vzniku Shakespearova nejslavnějšího milostého příběhu Romea a Julie, a tato mystifikace poté graduje způsobem, který velmi názorně dokazuje, že scenáristická znalost Shakespeara v tomto případě zdaleka přesahuje rozměr běžného slovníkového hesla.

Jde o to, že film nejen o Shakespearovi vypráví, ale navíc vypráví i způsobem, který je Shakespearovi vlastní, takže lze říci, že by Zamilovaný Shakespeare mohl být klidně dalším básníkovým dílem. Příběh sám totiž nejen nápadně připomíná Romea a Julii ("Londýnskému divadlu vládnou dvě soupeřící herecké společnosti...") a celou svou strukturou kopíruje stavbu albžetinského dramatu, ale navíc nese řadu rysů, pro Shakespearovy hry typických: mísí se tu komedie s dramatem, milostný příběh ústřední dvojice se potýká s řadou překážek, zápletka je velmi jednoduchá, leč vynalézavě a vtipně postavená, nechybí tu sebeironický humor, převleky, záměny osobností, motiv hry ve hře...

Autoři navíc prošpikovali scénář celou řadou odkazů a vtipných narážek jak na dobové reálie, tak na samotná Shakespearova díla, takže Will nejen že občas mluví ve verších, ale navíc cituje své vlastní budoucí hry. Což je samozřejmě výhoda pro diváka v tématu sběhlého, ovšem ani divák "neinformovaný", který např. v jedné z postav, krvelačném a slídilském spratkovi Websterovi neodhalí TOHO Johna Webstera, který se o málo později stane významným dramatikem (např. Vévodkyně z Amalfi) a obroditelem "hororových" her, o nic podstatného nepřijde. Výjimečnost scénáře Marca Normana a Toma Stopparda (Rosencrantz a Guidenstern jsou mrtvi) je totiž právě v tom, že uspokojí snad každého. Vzdělanec se může vyžívat v odhalování dalších a dalších souvislostí a odkazů a spekulovat, zda je film hrou na druhou či na třetí, divák méně zasvěcený si užije neobyčejně chytré, vtipné a velmi romantické love story, která mu navíc přiblíží velkého básníka a jeho časy jako máloco.

Protože, a to je jedním z nezanedbatelných kladů celého snímku, za onou romancí se v druhém plánu skrývá velmi plastický obraz doby a zejména divadelní praxe Londýna na sklonku alžbětinské éry, takže se jaksi mimochodem dozvíme leccos o postavení dramatika v té době, o provozu a způsobu financování divadel, o prostředí, v němž se divadlo hrálo i o způsobu jakým se hrálo a konečně i o divácích samotných. To vše ale s lehkostí a vtipem, který je na míle vzdálen jakékoliv didaktičnosti.

V této souvislosti je nutno dodat, že pokud Zamilovaný Shakespeare nezíská Oscara za scénář, bude to chyba, ale pokud mu ujde tato cena za kostýmy a výpravu, bude to zločin.

Jako režisér je pod touto skvostnou hříčkou podepsán John Madden, který před dvěma lety slavil neobyčejný úspěch filmem Mrs. Brown (rovněž s Judi Denchovou v roli královny - byť Viktorie) a svého nového výletu do historie se zhostil velmi precizně, s důrazem na lehkost a komicko-romantickou stránku vyprávění. Zcela neomylnou ruku pak prokázal při volbě obsazení, které je od protagonistů až po představitele menších či vedlejších rolí vzácnou přehlídkou hereckých osobností. Brilantní je tu např. Geoffrey Rush (Záře), který se neobyčejně přirozeně vyrovnal s v podstatě komickou postavou Philipa Henslowa, stejně jako Ben Affleck, jemuž je nabubřele komická hvězda Ned Alleyn herecky bližší než dělnický hrdina Dobrého Willa Huntinga a hrdinský naftař Armageddonu dohromady. Spolehlivě majestátní a tak trochu škodolibě intrikánská je tu i Judi Denchová v roli stárnoucí Alžběty či příslušně nepříjemný Colin Firth jako Violin snoubenec hrabě Wessex.

Snímku ovšem zcela pochopitelně vévodí Gwyneth Paltrowová jako Viola a Joseph Fiennes v roli Willa Shakespeara. Paltrowová vyjma toho, že je krásná (což lze těžko přehlédnout), překvapuje lehkostí, s níž zvládla nejen britskou angličtinu a verše k tomu, ale především mužskou polohu své role, komplikovanou skutečností, že v jisté chvíli představuje ženu, která hraje muže, hrajícího ženskou roli. Zlatý glóbus k ní doputoval zcela právem, stejně jako cena BAFTA za objev roku k Josephu Fiennesovi, jenž je svému staršímu bratru Ralphovi podoben jen potud, že sdílí jeho nemalý herecký talent. Hraje-li Willa Shakespeara, pak lze lehce uvěřit nejen tomu, že právě on napsal Romea a Julii, ale také (a především tomu), že on byl tím mužem, který dokázal bláznivě milovat.

S jistou nadsázkou se lze závěrem ztotožnit s Philipem Henslowem, který komentuje výstup koktavého herce, jenž na jevišti náhle získá dokonalou schopnost deklamace: "Je to zázrak."

Autor/Zdroj: Hejlíčková Iva/Propagační stránky tohoto filmu


Ocenění: Stříbrný medvěd za scénář na MFF v Berlíně 1999, Zlatý glóbus za film, scénář a herečku, Oscar za film, scénář, hudbu, výpravu, kostýmy, herecký výkon v hlavní (G. Paltrowová) a vedlejší (J. Denchová) ženské roli
Kostýmní romantická komedie není životopisem nejslavnějšího dramatika všech dob, nýbrž barvitou diváckou podívanou a zároveň vtipnou parafrází, volně směšující historická fakta, autorovu tvorbu a scenáristickou fikci. Snímek nenápadně těží z aktualizace, v níž se mísí doba děje (rok 1593) se současným pohledem na svět. Scenáristé s dokonalou znalostí Mistrova díla i dobových reálií rozehrávají důmyslný příběh, v němž text právě vznikající hry Romeo a Julie do značné míry vychází z dialogů milenců Willa a Violy a v němž jsou odkazy i na další Shakespearova díla (zvláště na Večer tříkrálový). V rámci umělecké licence manipulují tvůrci též velmi jemně se známými fakty.
Základní problém je v tom, že o Shakespearovi samotném není známo příliš mnoha (a i to je eufemismus) a každý autor je tedy vystaven nutnosti vyplnit chudičká fakta přijatelnou formou fantazie. Maddenův film je tudíž životopisný do té míry, že velmi poučeně rekonstruuje konkrétní dobu a zasazuje do ní řadu skutečných historických postav ve vztazích, které jsou doloženy. Nesmírně zručně také pracuje se známými skutečnostmi, takže ať už je příběh jakýkoliv, žádnou z nich nepopírá. Zároveň ovšem můžeme jen těžko nazvat životopisem příběh, který je v samotném principu fikcí - a navíc dokonale zkonstruovanou hrou. (I. Hejlíčková, Cinema 3/99)
Mistrovská fikce o životě klasika, jenž se potýká s autorským blokem i s láskou, je více než elegantní historickou milostnou romancí. Poučeně kombinuje známá fakta s možnou interpretací slepých míst a vytváří plastický a u zásadě realistický obraz alžbětinské divadelní praxe, v níž se začínající Will Shakespeare pokouší vyrovnat svému vzoru Marloweovi a ještě navíc napsat hru. A co je na tom úplně nejlepší - příběh o vzniku Romea a Julie je nevtíravou kopií tragédie samotné. (Cinema 12/00)
Jde o dvě naprosto rozdílná díla. Jedno má výrazné kořeny ve skutečných událostech a druhé je fantazie. V Zamilovaném Shakespearovi nejde o kostýmy a dějepis; film je zcela moderní, sexy a především legrační a plný vášně.(herec J. Fiennes srovnává Královnu Alžhětu a Zamilovaného Shakespeara)

Autor/Zdroj: /Kino MAT

Kostýmní romantická komedie Johna Maddena Zamilovaný Shakespeare není životopisem nejslavnějšího dramatika všech dob, nýbrž vtipnou parafrází, volně sněšujícíhistorická fakta, autorovu tvorbu a scenáristickou fikci. Snímek nenápadně těží z aktualizace, v níž mísí dobu děje (rok 1593), se soušasným pohledem na svět. - Will Shakespeare (1564 - 1616), celkem úspěšný londýnský dramatik, má napsat novou hru, jenže potřebuje inspiraci. Tu nečekaně nachází, když se setká s obdivovatelkou divadla, půvabnou Violou de Lesseps, která se vydává za muže, aby mohla hrát (v té době se ženy nesměly objevovat na scéně). Z lásky na první pohled tak vznikne Romeo a Julie. Hra má obrovský úspěch, jenže milenci, do jejichž osudu se zaplete i královna Alžběta I., se musejí rozejít, neboť Viola je proti své vůli provdána za proradného lorda Wessexe. - Scenáristé Marc Norman a Tom Stoppard (který slavil úspěch s hamletovskou variací Rosencrantz a Guidelnstern jsou mrtvi - 1990) s dokonalou znalostí Mistrova díla i dobových reálií rozehrávají důmyslný příběh, v němž text vznikající hry do značné míry vychází z dialogů milenců Willa a Violy a v němž jsou odkazy i na další Shakespearova díla (zvláště na Večer tříkrálový). V rámci umělecké licence samozřejmě i jemně manipulují s fakty. - Režisér John Madden natočil snímek jako barvitou podívanou se všemi atributy kvalirního diváckého filmu, o čemž ostatně svědčí i dosud získaná ocenění.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled