Zámek Hubertus

"Zámek Hubertus". Děj tohoto filmu měl především vlastnosti těch starých románů, které si udržovaly pořád velkou čtenářskou obec. Byl to film zajímavý a místy napínavý, až vzrušující, měl několik zápletek, rozmanitost v charakterech osob a svojí mravní ideou vycházel vstříc tomu, co bylo v člověku dobrého. Německý romanopisec Ganghofer, z jehož románu čerpal film námět a v celku celý průběh děje, patřil v těch časech k nejčtenějším spisovatelů u německy mluvících sousedů.

V popředí děje stojí postava starého hraběte Egge, vášnivého lovce alpské zvěře, zatíženého ještě rodovou pýchou, ale v jeho těsné blízkosti se rozrůstá už zcela nový svět jeho dětí. A tyto jsou již prosty rodových předsudků, spíš jsou poslušny hlasu srdce a zdravého rozumu. Obojí názory se srážejí, vedle lovecké vášně zákonného pána revíru, zasahuje do osudu lidí pytlácká vášeň, vedle lásek obou hraběcích dětí se souběžně hraje o lásku myslivce s dcerkou z horské chalupy. Děj se odehrává v kraji, jehož přírodních krás dovedla režie dokonale využít. jsou-li nadto oživeny stády kamzíků a objevuje-li se statný jelen šestnácterák, vznikaly obrazové pohyby vzácného zrakového požitku. Musíme si uvědomit, že takový zážitek skýtal film divákovi před více jak třičtvrtě stoletím. Například pokus o vybrání orlího hnízda po žebříku, zmítajícím se podél skalního masívu, kdy smělý lovec je navíc ohrožován orlicí, byla to podívaná, která tehdejšímu divákovi musela vyrážet dech. Docela závidím dávným divákům a jejich naivnímu přijímání nezákeřným a průhledných scén, kterým dokázali uvěřit...

Nejlépe propracovanou postavou filmu je právě osoba hraběte (F. Ulmer), v tvrdých obrysech jak z kamene vytesaná, po dvakrát docela lidsky změklá, pak je tu ještě intrikující a zločinná figura hajného (H. A. Schlehhow), a pytláka (W. Gehring), nesmíme zapomenout na milou dodne žijící Hansi Knotkovou, která si zde zahrála komtesu. Pro pořádek zde máme ještě syna hraběte Tassilla (A. Schröder), malíře (H. Schlenck), ba i mladý hajný Franz sem patří v podání P. Richtera, avšak ten film trošku kazí svou upřílišněnou hladkostí a nahranou ušlechtilostí poněkud vybočuje z docela přirozeného rámce prostředí.