Film se zabývá utrpením obyčejných a nevinných lidí v průběhu druhé světové války. Po napadení Polska dne 1. září 1939 německými vojsky Sovětský svaz splnil svou část dohody s nacistickým Německem a dne 17. září zaútočil na východní část Polska. Polská armáda proti vojenské přesile kladla slabý odpor a za několik dní se ocitlo 13,5 miliónů Poláků v sovětském područí. Vojáci poražené armády putovali do zajateckých táborů a statisíce polských občanů převážně z řad inteligence bylo odvlečeno do lágrů na Sibiř a do odlehlých asijských částí Sovětského svazu.
Tak dopadla i hlavní hrdinka příběhu mladá žena Nina, která byla zavlečena se svým ročním synem do dalekého Kazachstánu. Jejím jediným proviněním bylo, že jejím mužem byl důstojník polské armády. Nina je nucena pracovat v nelidských podmínkách ve stepi za každého ročního období. Se skupinou žen vykonává těžké práce a na vše dohlíží několik sovětských vojáků, kteří několikrát za den vyhrožují ženám zastřelením. Když Nině onemocní malý syn, odmítají vojáci návštěvu nemocnice. Po několika dnech zoufalství povolí velitel její odjezd do nemocnice, ale syna musí zanechat v místě. Vrací se s léky a prošlými vitamíny a zjistí, že syn zemřel. Ostatní ženy byly přinuceny dítě pohřbít ještě před jejím příjezdem. Po napadení Sovětského svazu
Hitlerem 22. června 1941 došlo k podepsání smlouvy mezi Poláky a Sověty a všichni političtí vězni byli propuštěni. Ze zajatých vojáků a odvlečených občanů do SSSR se začaly formovat vojenské jednotky. Chybělo ale dvacet tisíc vyšších poddůstojníků a důstojníků popravených NKVD v Katyni v roce 1941. Podle názoru
Stalina a šéfa NKVD
Beriji bylo nežádoucí, aby se "prominentní" váleční zajatci smýšlející nepřátelsky o Sovětském svazu a komunismu někdy vůbec vrátili domů.
